Název Josefov dostává pražské židovské ghetto na památku josefínských reforem. Součástí katastru města Prahy se stává v roce 1850, po zrušení zákona o nuceném pobytu Židů v ghettu.
Židé využívají této příležitosti a rychle se stěhují do jiných pražských čtvrtí. V Josefově se usazují chudší Pražané a situace vypadá podle toho. Všude jsou hromady odpadků a na 5–10 bytů připadá jeden záchod. Už v roce 1856 proto město Praha začíná uvažovat o zbourání této části města.
![Pražské židovské ghetto před asanací. FOTO: Jewish Encyclopedia/Creative Commons/ Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/05/2-4.jpg)
Praha kopíruje Paříž
Francouzský architekt Georges Eugéne Haussmann (1809–1891) začíná na žádost císaře Napoleona III. (1808–1873) v roce 1853 modernizovat Paříž.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
„Především ale, ať to stojí, co stojí, vystěhovat z centra Paříže revoluční vrstvy obyvatel,“ dodává Napoleon III. při důvěrné rozmluvě s architektem.
Děsí se případného povstání, a tak žádá co nejširší ulice, „na kterých se obtížně stavějí barikády a usnadňují přesuny armády.“ Pro Pražany je ve 2. polovině 19. století Paříž inspirací, zákon o asanaci Prahy z roku 1893 proto zahrnuje nejenom Josefov, ale i Staré město a část Nového Města.
Vítězí plán, podle kterého se má Václavské náměstí prodloužit až k Vltavě 24 metrů širokou ulicí.
![V Josefově se hodně bouralo. Nájemníci se stěhovali jinam. FOTO: Neznámý autor/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/05/33.jpg)
Nebyl to pogrom
PhDr. Kateřina Bečková, autorka knihy „Svědectví Langweilova modelu Prahy“ píše, že asanace na konci 19. století rozhodně nebyla plánovaným protižidovským pogromem. Naopak, bourat se mělo o 50 % víc domů na Starém městě než v Josefově.
Nájemníci bytů k demolici se mohli odstěhovat do nových bytů. Neprotestovali proti demolici, ale nelíbilo se jim ničení historických památek.