Kdo by neznal temného vládce Transylvánie, hraběte Draculu, který pil krev nevinným obětem, protože byl upír? Předlohou pro něj se stala skutečná historická postava, rumunský krutovládce Vlad III. Jaký byl jeho život a jak se reálně zbavoval svých nepřátel?

Když roku 1897 poprvé vydal irský spisovatel Bram Stoker (1847–1912) svoji knihu o hraběti Draculovi, rozpoutal tím šílenství zvané vampyrismus. Hraběte vylíčil jako podivína, žijícího osaměle na temném hradě Bran uprostřed Transylvánie (dnešní Rumunsko).

Chodil v černém, vyhýbal se slunci, spal v rakvi, a hlavně pil lidskou krev – byl totiž upír. Jako předlohu ke svému dílu si Stoker zvolil rumunského knížete Vlada III. Draculu (1431–asi 1477). Ve skutečnosti toho o něm ale mnoho nevěděl.

Svůj příběh postavil jen na legendách, které se skutečným Draculou měly jen pramálo společného.

Turecké vzdělání i mučicí praktiky

Vlad III. se narodil v sedmihradské pevnosti Sighisoara v zimě roku 1431. Jeho otec Vlad II. (1390–1447) nastoupil roku 1436 na trůn Valašského knížectví (země na jihu dnešního Rumunska), ale už v roce 1442 ho z něj vypudili nepřátelé, napojení na Uhry.

Aby se udržel u moci, zajistil si podporu Osmanské říše.

Svoji loajalitu vůči Osmanům musel prokázat tak, že na jejich dvůr odeslal své dva syny, Vlada a Radu. Vlad III. tak strávil část dětství jako rukojmí tureckého sultána. Díky tomu se mu dostalo vynikajícího vzdělání.

Seznámil se s filozofii, historií i světovými myšlenkovými proudy, studoval jazyky.

Krutý kníže „Narážeč“

Na druhou stranu ale musel přihlížet turecké krutosti. Je jisté, že se právě zde seznámil s praktikou narážení nepřátel, tedy svých krajanů, na kůl. Zanechala v něm natolik silný dojem, že ji později sám často využíval.

Dobře věděl, jak odstrašující účinek praktika má. Spočívala v zavedení ostrého kůlu do konečníku odsouzence.

Kůl byl následně vztyčen a člověk na něm naražený umíral dlouhé hodiny, zatímco mu dřevo pomalu projíždělo tělem a probodávalo vnitřnosti. Časté využívání této kruté metody mu vysloužilo přezdívku Tepeš neboli Narážeč na kůl.

Vládcem na dva měsíce

Roku 1447 povstali proti Draculově otci valašští šlechtici, bojaři, sesadili jej z trůnu a při útěku ho zabili. Vláda nad Valašským knížectvím přešla do rukou Vladislava II. Valašského (zemřel 1456), mocně podporovaného sedmihradským šlechticem Jánosem Hunyadim (1387–1456).

Když se ti dva společně vydali na výpravu proti Turkům, zůstalo Valašsko nechráněné, čehož Vlad III. hned využil a s tureckou podporou vpadl do země. Roku 1448 se na dva měsíce stal valašským vládcem, než se Vladislav vrátil z boje.

Zpět na trůnu jako ochránce křesťanství

Podruhé se Vlad III. vojensky zmocnil Valašska v roce 1456, a to již s pomoci Jánose Hunyadiho, ke kterému se připojil a jež ho vybavil vojskem.

Za obratem ve smýšlení Hunyadiho i Maďarů stála turecká expanze. Sultánu Mehmedovi II. (1432–1481) se roku 1453 podařilo dobýt Konstantinopol, ke své říši si připojil i Valašsko.

Křesťanská Evropa si začala uvědomovat nebezpečí přicházející z východu, a proto se Vlad III. opět vrátil na valašský stolec, tentokrát jako ochránce křesťanství.

Jak si poradit s chudobou v zemi?

Když se dostal na trůn, musel se nejprve vypořádat s opozicí, tedy s vlivnými bojary. Stovky jich nechal narazit na kůly. O jeho krutosti se tradovaly nejrůznější zvěsti. Jednou měl například mezi kůly uspořádat hostinu.

Když si někdo z pozvaných začal stěžovat na zápach hnijících těl, nechal ho také narazit na kůl, ovšem na vyšší, aby byl na čerstvém vzduchu.

S chudobou v zemi si poradil tak, že pozval všechny chudé, staré a nemocné v zemi na hostinu na svůj hrad. Poté je všechny upálil. Jeho poddaní se ho báli natolik, že když nechal u studny v lese ležet zlatý pohár, nikdo se ho neodvážil ukradnout.

Také své sloužící krutě týral, a to včetně dětí.

Hřeby přibité turbany

Na druhou stranu se snažil zlepšit situaci v zemi. Zasazoval se o šíření křesťanství a zakládal kláštery. Hunyadim byl pověřen i ochranou transylvánské hranice, což byl moudrý krok, protože nepříteli rozuměl jako málokdo, a to nejen proto, že plynně ovládal turečtinu.

Po nějaké době Osmanům přestal platit vazalský tribut.

Když se u jeho dvora zjevili sultánovi vyslanci domáhající se platby, požádal je Vlad, aby před ním „smekli“ své turbany. Věděl, že jim to víra zakazuje. Když dle očekávání odmítli, nechal jim turbany k hlavě přibít hřebíky.

Odvážně proti turecké přesile

Vlad III. také začal pořádat výbojné výpravy na turecké území. Když se o nich dozvěděl sultán Mehmed II., vyslal osmnáctitisícové vojsko, aby zničilo jediný valašský přístav. Střet s Draculou však přežilo jen 8 tisíc Turků.

To sultána rozlítilo a shromáždil 150tisícovou armádu, se kterou vstoupil na území Valašska s cílem si je podrobit.

Naděje Vladovy armády na úspěch byla malá, rozhodli se proto zaútočit na Turky v noci. Podařilo se jim zabít asi 15 tisíc mužů, sultán ale vyvázl. S armádou pokračoval k hlavnímu městu Vladova knížectví, našel ho ale prázdné, pouze ozdobené kůly, na kterých viseli poražení Osmané.

Napichování krys na klacek

Vladova pozice v zemi však postupně slábla, oslaboval ji zejména jeho proturecky orientovaný bratr Rad. Dracula žádal o podporu nového uherského krále, Matyáše Korvína (1443–1490), syna Jánose Hunyadiho.

Ten se však bál války s Turky, a Vlada proto nepodpořil.

Namísto toho nařídil válečníkovi Janu Jiskrovi z Brandýsa (1400–1469), který do jeho služeb vstoupil po skončení husitských válek, aby Draculu zajal. Vladova vláda nad Valašskem tak skončila roku 1462.

Ve vězení si prý z dlouhé chvíle nabodával na zostřené klacky aspoň krysy.

Skončil naražený na kůl

Roku 1475 byl Vlad z vězení propuštěn a o rok později se opět stal vládcem Valašska. Vojensky ho Korvín ale nepodpořil. Dracula měl tak velmi málo času na přípravu, než do země pronikla mohutná osmanská armáda.

Po pouhých dvou měsících vlády byl zabit v boji s Turky (i když jiná verze praví, že ho zabili nespokojení bojaři). Jeho hlava byla oddělena od těla a odvezena jako trofej do Konstantinopole (dnešní Istanbul), kde ji dal sultán nabodnout na kůl a vystavit.

Nesmrtelný Dracula

Jak se tedy lišil skutečný Dracula od své knižní podoby? Vlad III. nežil v Transylvánii (Sedmihradsko), byť se tam narodil, ale několikrát vládl v sousedním Valašsku. Hrad Bran, kam zasadil Stroker děj svého románu, Vlad nikdy nenavštívil.

I když některým lidem zcela jistě „pil krev“, zejména tureckému sultánovi, upírem nikdy nebyl.

Nesmrtelným se ale skutečně stal. V Rumunsku a Bulharsku je pokládán za lidového hrdinu, ve zbytku světa je jako nejslavnější upír všech dob znám dodnes.