O pohřbech přemyslovských knížat existuje jen málo informací. V Kosmově kronice z první třetiny 12. století se nachází popis poslední cesty knížat Oldřicha (†1034) a Břetislava II. (†1100).
Nad Oldřichovou mrtvolou údajně pláče jeho bratr Jaromír (†1035), který mu prý odpouští, že ho kníže nechal zákeřně oslepit. O mnoho věrohodnější ale není ani líčení Břetislavova pohřbu. Zkrátka říká se o mrtvých je dobře. Jak na tom byli pozdější čeští králové?
![Pohřební koruna Přemysla Otakara II. FOTO: Originally uploaded by Operating/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/05/2-40.jpg)
Dřevěné klenoty nahradily zlato
Postavení zesnulého krále mají zdůraznit pohřební insignie, které jsou s ním ukládány do hrobu. Skládají se z koruny, žezla a jablka. Cenným souborem jsou klenoty českého krále Rudolfa I. Habsburského (kolem r. 1281–1307).
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Ačkoli panovník byl velice šetrný, do hrobu mu vložili bohatou výbavu. Insignie Přemysla Otakara II., Václava II. a Rudolfa I. zhotovili řemeslníci z drahého kovu, další zemřelí čeští panovníci se ale už museli spokojit s dřevěnými. Proč, to je zatím pro vědce hádankou.
![Kapucínská hrobka ve Vídni, hrob Františka Josefa I. FOTO: Welleschik/Creative Commons/ CC BY-SA 3.0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/05/3-40-768x432.jpg)
Habsburkové třídí orgány
Pohřbívání vnitřních orgánů odděleně od zbytku těla je starý zvyk vyjadřující vztah mrtvého k určitému místu, na kterém chtěl částí svého těla zůstat.
Vídeňští Habsburkové, kteří byli zároveň českými panovníky, tak ukládají těla svých zemřelých do císařské hrobky pod kostelem kapucínu v centru rakouské metropole. Do loretánské kaple kostela sv.
Augustina pak z příkazu císaře Ferdinanda IV. (1633–1654) umisťují srdce ve stříbrných pohárech. Měděné nádoby s ostatními vnitřnostmi stojí už od dob vlády Ferdinanda II. (1578–1637) ve vévodské kryptě pod katedrálou sv. Štěpána.