Lucky Luciano se postupně probojoval mezi mafiánské špičky New Yorku. Jenže pak byl dopaden a uvězněn. Druhá světová válka však s sebou přinesla netušené problémy, se kterými mohla Američanům pomoci zřejmě jen sicilská mafie s Luckym v čele. O co šlo? Jak se nelítostný mafián změnil ve špičkového zpravodajce?
Lucky Luciano (zřejmě 1897–1962), pravým jménem Salvatore Lucania, pocházel ze Sicílie. V roce 1906 se jeho rodina přestěhovala do Spojených států, kde si změnil jméno na Salvatore Luciano a později Charles Luciano.
Byl jedním z nejmocnějších mafiánských bossů americké historie. Sklony k profesi se u něj ostatně projevovaly už od dětství. Ve škole si totiž přivydělával vybíráním peněz od spolužáků za to, že je chránil. Kdo se mu postavil, toho zmlátil.
S Al Caponem po boku
V roce 1916 se přidal ke gangu Five Points Gang, jehož členy byli i slavní mafiáni Al Capone či Johnny Torrio. Později začal Luciano pracovat pro Joea Masseria (1887–1931), jednoho z nejmocnějších mafiánů tehdejšího New Yorku.
Zatímco Masseria byl konzervativní a důvěřoval jen Sicilanům, Luciano chtěl do gangu zařadit i lidi z irských či židovských gangů. Luciano se zpočátku zaměřoval na pašování alkoholu, poté se soustředil na kuplířství.
New York ve válce
V roce 1929 došlo k události, díky které získal Luciano svoji přezdívku Lucky (Štístko). V té době probíhala v ulicích New Yorku tzv. castellamarská válka, krvavý konflikt mezi dvěma největšími mafiánskými klany města.
Na jedné straně stáli stoupenci Salvatora Marazana (1886–1931), kteří pocházeli se sicilského Castellammare, na druhé to byli příznivci Joea Masseria včetně Luciana, Al Caponeho, Bugsyho Siegela či Franka Costella.
Jak přežít vlastní smrt?
Členové Maranzanova gangu se začali o Luciana zajímat kvůli narkotikům. Odvlekli ho na Staten Island, kde ho za prsty vytáhli na strom. Pálili ho cigaretami ve tváři, opalovali mu chodidla, mlátili ho, a nakonec mu pořezali obličej.
Když omdlel, mysleli si, že nemá daleko ke smrti, a nechali ho tam viset. Zanedlouho místem projížděla policejní hlídka, která ho vzala do nemocnice, kde ho probrali k životu. Tím, že přežil vlastní smrt, si vysloužil přezdívku Štístko (Lucky).
Likvidoval jednoho šéfa za druhým
V průběhu konfliktu přecházeli lidé z jedné strany na druhou. Luciano sice původně pracoval pro Masseriu, ale spolu se svým přítelem Meyerem Lanskym poté naplánovali jeho vraždu. Dne 15. dubna 1931 obědval Lucky s Masseriou.
Když si odskočil na toaletu, zabili mafiánského bosse čtyři střelci. Tím vyhrál Maranzano castellamarskou válku. Prohlásil se za Capo di tutti capi (boss všech bossů) a z Luckyho učinil svého muže číslo jedna.
Nechtěl být Capo di tutti capi
Postupně však důvěra mezi Maranzanem a Lucianem slábla, oba plánovali vraždu toho druhého. Luciano byl rychlejší, nechal svého šéfa zastřelit, a tím se dostal do čela newyorské mafie.
Zrušil post šéfa všech šéfů a zavedl decentralizovanou strukturu, spojenou se sférami vlivu. Nejvyšším orgánem se stala Komise, sestávající z jednotlivých bossů. Zároveň svoji skupinu rozšířil i o jiná etnika, nejen Sicilany.
Do vězení ho dostalo kuplířství
Největším Luckyho postrachem se později stal státní prokurátor a pozdější guvernér New Yorku Thomas E. Dewey (1902–1971), který ho obvinil z kuplířství.
Ač Luciano prohlašoval, že byl proces vykonstruovaný a svědkové (newyorské prostitutky) podplacení, byl mafiánský boss roku 1936 odsouzen na 30 až 50 let vězení. Nakonec si však odseděl jen 10 let. Do událostí totiž zasáhla druhá světová válka, do níž USA vstoupily roku 1941.
Američané potřebují pomoc
Na východním pobřeží se totiž Američané potýkali s velkými problémy v docích. Italští imigranti často stávkovali a objevilo se i několik případů sabotáže při výrobě válečných lodí, jež měla na svědomí mafie, nebo němečtí špioni.
Například při přestavbě SS Normandy v roce 1942 zachvátil loď požár. Vláda toho měla dost, a proto sháněla někoho, kdo to umí s Italy i Židy a má blízko k mafii. Volba padla na Štístka Luciana.
Přesné informace o Sicílii dodá mafie
Dohoda zněla jasně: Luciano měl prostřednictvím svého přítele Franka Costella kontrolovat newyorské doky. Měly ustat jak stávky, tak sabotáže a ničení lodí.
Navíc se měl Lucky spojit se svými přáteli v sicilském Palermu, a ulehčit tak vylodění amerických vojsk v rámci operace Husky, což byl krycí název pro invazi na Sicílii v létě roku 1943. Američané totiž potřebovali pro úspěšný průběh akce spoustu informací.
Museli znát rozmístění nepřátelských sil, vědět, kde je těžká technika, kde lze přistát s letadlem, či kam připlout s lodí.
Sladká pomsta Mussolinimu
Všechny tyto informace jim dodávala právě sicilská mafie. Ostatně sama měla s nacisty pár nevyřízených účtů. V čele Itálie stál v té době velký obdivovatel Adolfa Hitlera Benito Mussolini (1883–1945), který vůči mafii tvrdě zasahoval.
Americký útok tak jejím bossům přišel více než vhod. Luckymu spolupráce s americkou vládou umožnila řídit svoji mafii i z věznice a po válce ho Dewey nechal propustit pod podmínkou, že se nechá z USA deportovat a už nikdy se tam nevrátí.
Do USA se Lucky nesměl nikdy vrátit
V únoru roku 1946 byl proto Luciano převezen do Říma, kde navázal spolupráci s velkými italskými mafiánskými klany, jakými byla například Camorra nebo ´Ndrangheta. V prosinci 1946 odletěl do Venezuely, potom Mexika a následně do kubánské Havany.
Tam se konala jím svolaná konference, kde utvrdil své vedoucí postavení v mafii. S kubánským diktátorem Fulgenciem Batistou (1901–1973) dokonce dohodl výstavbu kasin na Kubě.
Čelní představitel Francouzské spojky
Poté se usadil v Neapoli. V průběhu 50. let navázal dobré vztahy s korsickou mafií, což mu umožnilo vytvoření tzv. Francouzské spojky pro pašování opia z Turecka do Francie.
Přesněji do Marseille, kde se z něj vyráběl velmi kvalitní heroin, jež dále putoval do Spojených států amerických. Nejproduktivnější byla tato síť v 60. letech, ještě roku 1969 pocházelo 90 % heroinu v USA právě z Francie. Zákaz pěstování opia začal v Turecku platit až roku 1972.
Přirozená smrt, nebo vražda?
Zemřel v 64 letech, údajně na mrtvici. Dne 26. ledna 1962 se měl v Neapoli na letišti sejít s americkým producentem, kterému chtěl prodat práva na svůj životní příběh.
To se ovšem mafii nelíbilo, a tak se spekuluje o tom, že za jeho mrtvicí stála otrava na příkaz mafiánských bossů. Ač od roku 1946 nesměl Luciano vstoupit na území USA, je paradoxně pohřben v New Yorku.
Soud totiž rozhodl o tom, že mrtvola není občanem žádného státu, a tak nepodléhá vyhoštění. Luckyho nástupcem na postu šéfa mafie se stal Frank Costello.
