„Moje skotská služebná by odvedla lepší práci!“ rozohní se ředitel Harvardské observatoře na svého asistenta, který je neschopný lempl. Aby to dokázal, asistenta vyhodí a služku zaměstná. Mladá Williamina se tím stává první členkou profesorova „harému“.

Ředitel Harvardské observatoře, profesor Edward Pickering (1846–1919), mohl v historii zanechat i výraznější stopu než svůj harém žen. Ještě před Alexanderem Grahamem Bellem (1847–1922) totiž přijde se zařízením k přenosu zvuku přes elektrickou síť.

Ke své smůle „Pickering nikdy nemyslel na patentování jakéhokoliv svého vynálezu. Věřil, že vědci by měli své nápady sdílet volně.“ Díky své otevřenosti a zároveň faktu, že měl hluboko do kapsy, se zaslouží o jiný zářez do historie – revoluci v klasifikaci a měření hvězd.

Z kuchyně do pracovny

Williamina Flemingová (1857–1911) není vždy služebnou, v rodném Skotsku pracuje jako učitelka. Až potom, co ji s malým dítětem manžel opouští po příjezdu do cizí a neznámé Ameriky, se nad ní smiluje rodina profesora Pickeringa.

Vloženou důvěru bohatě oplácí. Sama katalogizuje 10 000 hvězd, objeví mlhovinu Koňská hlava a zjistí existenci „bílých trpaslíků“. „Celkem až 80 žen pro Pickeringa zmapuje nebe, monitoruje orbity planet a měsíců, sleduje kurzy komet,“ píše spisovatelka Dava Sobelová. Jsou mezi nimi děvčata studiem nepolíbená i první absolventky univerzit.

Jediný polibek

Mnemotechnickou pomůcku Oh! Be A Nice Girl – Kiss Me (Ach, buď hodná holka – polib mě) vymyslí Annie Jump Cannonová (1863–1941) pro svůj systém klasifikace hvězd podle teploty, který se užívá dodnes. A to je patrně také jediný polibek, který padne na místě, jemuž zlé jazyky přezdívají „Pickeringův harém“. Všechny ty ženy ovšem nenajme profesor z bohulibosti, ale z vypočítavosti. Pickering si brzy spočítá, že za stejnou mzdu jsou dvě pracovnice lepší než jeden pracovník. I když své dítě z vděčnosti pojmenuje Flemingová po profesorovi, tohle jediné mu neodpustí: „Občas mám chuť mu ukázat, jak by mojí práci zvládli někteří z jeho mužských asistentů.

Aby viděl, co ve mně má za 1500 dolarů ročně, oproti 2500 dolarů, které platí ostatním asistentům,“ ulevuje Williamina svému vzteku do deníku.

Bez fanfár a vavřínů

Kromě celodenní práce nad štosy skleněných tabulek většinu žen čeká ještě druhá směna. „Myslí profesor vůbec na to, že mám k vydržování domov a rodinu, o kterou se musím postarat stejně jako muži? A tomuhle říkají osvícený věk!

Jsem na pokraji svých sil,“ píše si Flemingová v roce 1900. Nakonec se ale nezhroutí, vydrží pracovat ve hvězdárně dalších 11 let. Nejslavnější ženou, kterou tam potká, je bezesporu Henrietta Swan Leavittová (1868–1921). „Vynalezne způsob, jak měřit vzdálenosti hvězd i mimo galaxii a začít tak mapovat vesmír,“ píše autor její biografie George Johnson. Povýšení nebo jen možnosti publikovat svůj výzkum se ale nedoslýchavá vědkyně nedočká.

Na rozdíl od vesmíru, progresivní profesorova mysl má své hranice.