Skip to content

Proč skončil patnáctiletý mírotvůrce Václav Vratislav z Mitrovic v tureckém žaláři?

„Léta páně 1591 byl jsem já dán za pachole komorní panu Fridrichu Krekvicovi, který od Jeho Milosti císařské Rudolfa za oratora neb posla k sultánovi Muratovi III. do Konstantinopole s prezentem poslán“, píše přísně katolicky vychovaný Václav, syn Štěpána Vratislava z Mitrovic. Už v patnácti letech se mu splní jeho klukovský sen.

Na jezuitské škole si totiž Václav Vratislav z Mitrovic (1576 – 1635) ze všeho nejraději listuje v cestopisech. Z jejich stránek cítí vůni dálek a představuje si, jak jednou všechny popisované země projede. Spis A. Busbeka, císařského vyslance, o cestě do Cařihradu, vydaný v roce 1562, zhltne jedním dechem a je mu jasné, že to město musí vidět. Přímluvy strýců Jiřího Vratislava z Mitrovic, purkrabího Pražského hradu, a Kryštofa Vratislava z Mitrovic, karlštejnského purkrabího, u císařského dvora fungují. Když se k jejich hlasům přidá i pan Adam z Jindřichova Hradce, jehož regentem je Václavův otec, nic už nestojí v cestě. Mladík se těší na dlouhé putování s veledůležitým poselstvem. Císař Rudolf II. (1552 – 1612) sice sjednal s Turky mír, ale není mu to nic platné. Výbojnému národu jejich území nestačí a roku 1590 si brousí zuby na další. Rudolfovi II. se sice podaří prodloužit mír, ale má to jeden háček. Sultánu Muradovi III. (1546 – 1595) musí poselstvo přinést kromě každoročního daru 30 000 dukátů i nevídané klenoty.

Václav Vratislav z Mitrovic sní o tom, že bude cestovat. Sen se mu splní.

Habsburky nemá rád
1. října 1591 vyráží asi padesátičlená skupina z Vídně a v Ostřihomi překračuje turecké hranice. Plují po Dunaji až do Bělehradu, odtud pokračují na koních a vozech. Konečně jsou 28. listopadu po 55 dnech trmácení v Cařihradě. Sultán i vezíři jsou s dovezenými dary spokojení a budoucnost vypadá růžově. Brzy se ale začnou stahovat mračna nepříjemností. Sesazený velkovezír Sinaan nemá Habsburky v lásce. Vyprovokuje nové turecké nájezdy u Bihače a stává se znovu velkovezírem. Vůdce poselstva Krekvice obviňuje ze zrady, a když sultánovi při porážce Turků u Sisku zahynou dva synové, přiměje ho roku 1593 k vyhlášení války Rudolfovi II.

Turci vyhlásí císaři Rudolfovi II. válku.

Šibenici nebo raději utopit?
Sinaan je vrchním velitelem vojska, které přepadne posly ubytované v hospodě. Václav má úplavici. Když už jsou všichni spoutáni řetězy, najdou Turci v posteli i jeho. Nemůže se bránit. „Toto pachole je mladé a nemocné, může se vyhojiti, nechme ho tu, až se zase navrátíme, dáme ho pod zámek Sultánovi“, říkají si vojáci mezi sebou. Václav ale prosí, že chce snášet všechno zlé s ostatními. Odvedou ho, ale když mu chtějí dát kolem krku železný kruh a připoutat ho na řetěz, padne do mdlob. Nakonec ho odvlečou. Všechny vezou na posměch nejlidnatějšími ulicemi a náměstími. Snaží se je poturčit. Nechceš? Potom si můžeš zvolit mezi smrtí na šibenici nebo utopením.

Rakousko-turecké války se vlečou. Habsburská vojska čeká řada nepěkných zážitků.

Seřežou ho do krve
Nakonec jim nařídí „jenom“ těžký žalář. „Hrob mrtvých“, nejhorší vězení v Černé věži pevnosti Anadolihissar čeká na ně. Každého přikovají řetězem. Nemocný Václav nevnímá, co se děje, ale pokaždé když upadne, Turek ho sešvihá holí. Společníky ve vězení jsou blechy a vši, vězni denně dostávají dva bochníky chleba a vodu, ale Václav říká: „Ani druhý den jsem nic jísti ani píti nechtěl a nemohl, nýbrž Boha prosil, aby mne skrze smrt z té bídy vytrhnouti ráčil.“ Další pomstou je přikování k veslům na galéry. Hrozné, stěžuje si mladík. Ruce, nezvyklé na těžkou práci, má plné puchýřů. Zjistí-li ale správce galéry, že někdo polevuje, schytá to hříšník karabáčem, až mu všude naskáčou krvavá jelita. Nelíbí se ti to? Dostaneš dvojnásobnou dávku!

Za věrnost je Václav Vratislav z Mitrovic povýšen do panského stavu – jeho pečeť.

Turkům se při dobývání Uher nedaří. Mají vztek a tak posly propustí teprve nový sultán Mohamed III. (1566 – 1603). S ním a jeho vojskem, které táhne do Uher se vracejí domů. Ošklivé zážitky Václavem otřesou. Po návratu roku 1599 potřebuje na zotavení celé čtyři roky, teprve potom najde sílu všechno sepsat. S Turky má ve svém životě co do činění ještě jednou, když proti nim bojuje v císařském vojsku. Věrnost katolíkům se mu vyplatí. Protože v bitvě na Bílé hoře stojí na straně Ferdinanda II., (1529 – 1567) je za to, „že v té ohavné rebelii při jeho milosti císařské setrval“, povýšen do panského stavu.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …