Tmavá noc 6. ledna 878. Král Afréd se svou družinou popíjí víno v hodovní síni pevnosti Chippenhamu, když najednou uslyší zvenku nezvyklý ruch. „Zachraň se, kdo můžeš!“ vykřikne kdosi. Všichni se okamžitě začnou chystat k útěku.  

 Vikingové na Anglii dorážejí od roku 868. V kritickém okamžiku, kdy by méně stateční vůdci boj už možná vzdali, pomůže Alfrédovi Velikému (845/849–899) náhoda. Vikinské loďstvo, tvořené 120 plavidly, zničí v roce 877 bouře.

Vikingové jsou nuceni stáhnout se do Mercie, ovšem ne na dlouho. Na přelomu let 877/878 znovu zaútočí.

Král zrovna tráví svůj povánoční čas v pevnosti Chippenhamu asi 150 km západně od Londýna společně s manželkou Ealhswith (asi 852–905), svými třemi dětmi (později se jim narodí ještě další tři) a vojenskou družinou.

V noci na svátek Tří králů najednou vypuká poplach. Královská družina ještě v hodovní síni popíjí víno, když se do pevnosti přes hradby valí první Vikingové. Chtějí Alfréda zabít nebo zajmout, ten však stačí utéci. S rodinou a družinou naskočí na koně a zamíří do lesů.  

Převlékne se za potulného zpěváka  

Když zmizí z Chippenhamu, králova oblíbeného sídla, najdou útočiště v bažinách kolem Athelney v dnešním Somersetu. Podle Alfrédova životopisce Assera zde vedou „neklidný život ve velké nouzi“. I když musí panovník nečekaně uprchnout před dorážejícím nepřítelem, rozhodně neztrácí naději ve vítězství. Třebaže dobře ví, že Vikingové umučili dva krále, Aella, pocházejícího z Northumbrie a Edmunda z Východní Anglie, chce se jim znovu postavit.

V nepřístupných bažinách si buduje tvrz, má zde dostatek zvěře a ryb. Existuje legenda, podle níž se Alfréd v této době vydává v převleku za potulného pěvce do vikinského tábora a díky tomu získá spoustu informací o jejich plánech.  

Vyhladovělí obléhatelé se vzdávají  

Dává dohromady vojsko a připravuje odvetu.

K té brzy dojde. Na Velikonoce na konci března 878 jeho poslové zamíří do různých koutů Wessexu a zve muže na setkání v Selwoodském lese (oblast na jihozápadě Anglie). V dalších dnech potom společně táhnou proti Vikingům.

V květnu se s nimi setkávají u dnešního Edingtonu, ležícího jižně asi 20 km od pevnosti Chippenham.

Utáboří se přímo naproti nim. Vikingové obývají pevnost, kterou předtím dobyli. Štěstí tentokrát ovšem přeje dobře připravenému Alfrédovi. „Angličané bojovali zuřivě s jednolitou stěnou štítů a podařilo se jim vikingské řady prolomit,“ líčí průběh válečného střetnutí Asser. Wessexský král obléhá Vikingy celé dva týdny. Nakonec jim ale dojde jídlo, a proto se vzdají. 

Náčelník přijímá křesťanství  

Po porážce podepisuje vikinský vůdce Guthrum na konci roku 878 mírovou dohodu ve Wedmore. Smlouva uvádí, že severovýchod země a dnešní Londýn připadne Vikingům, Sasové v čele s Alfrédem pak mají ve svém držení jihozápad země, tedy území Wessexu a polovinu Mercie. Pod vlivem Vikingů zůstane Northumbrie a druhá část Mercie.

Podmínky uvedené v listině určuje Alfréd, který také nařizuje, že se Guthrum musí sloužit zbraně. On i třicítka jeho věrných se musí podrobit křtu. Guthrum přijímá křesťanské jméno Athelstan. Vikingští bojovníci se stahují.

Ve svých dobyvačných válkách nyní pokračují na evropském kontinentě, takže si od nich Anglie alespoň nakrátko odpočine. Navíc vítězí křesťanství nad pohany.  

Rodí se armáda a námořní flotila  

Období klidu wessexký král využívá ke stavbě opevnění. Ovšem boje tím zdaleka nekončí. Král chce zemi zbavit Vikingů nadobro. Reformuje proto armádu. Je mu jasné, že bez ní se neobejde, pokud chce ovládnout Anglii celou. Postupuje naprosto promyšleně.

V jednotlivých tvrzích nechává vždy posádku o síle zhruba 160 mužů. Tvoří jízdní oddíly, které jsou v případě potřeby rychlejší než pěšáci. Vzdálenost mezi jednotlivými pevnostmi je nejvíce 30 kilometrů.

Nemůže se tak stát, že by některá posádka zůstala při napadení osamocena, vždy bude mít nadosah pomoc. Aby varování o blížícím se nepříteli přišla včas, nechává na výšinách vybudovat strážní věže. „Ve službě musí být neustále alespoň polovina bojeschopného mužstva,“ rozkazuje Alfréd. Uvědomuje si, že jeho armáda si nemůže dovolit být nepřipravená. „Náš nepřítel má výhodu v rychlých lodích, to musíme změnit,“ svěřuje se svým bojovníkům.

Aby se Vikingům vyrovnal i na moři, pozve z dnešního Nizozemska zdatné výrobce lodí, aby mu pomohli vybudovat flotilu.  

Příprava na invazi se vyplatí  

Vikingové sjednaný mír nakonec poruší, když v roce 885 znovu vtrhnou do Wessexu. Od jejich posledního vpádu uplynulo už sedm let. Pro Alfréda to byla naštěstí dost dlouhá doba, aby se na invazi nepřítele řádně připravil.

Do boje vytáhne se zreformovanou armádou, dobře vycvičenými posádkami tvrzí i s válečným námořnictvem. Díky bezchybné organizaci a skvělé strategii se mu podaří Vikingy porazit. S tím se však Alfréd nespokojí.

Chce znovu získat Londýn, a proto posílá své lodě proti proudu řeky Temže. O rok později město dobude zpět. 

Poradí si i s velkým loďstvem 

Jenže seveřané se nehodlají jen tak vzdát. Vidí, že Alfréd má nad nimi jasnou převahu, a přesto se do Anglie znovu vrátí. Pokusí se znovu zvrátit situaci ve svůj prospěch. V roce 892 se objevuje u anglických břehů 80 drakarů, vikinských dlouhých válečných lodí.

Muži, kterým tentokrát velí vikingský náčelník Hastein, se vyloďují v Kentu a na plážích Essexu. Ovšem nyní už zdokonalené Alfrédovo loďstvo si s nimi bez problémů ví rady.

Jeho vojáci bojují tak tvrdě, že Vikingům nakonec nezbude, než jim roku 895 nechat své lodě napospas. Definitivně se potom Alfrédovi podaří vikinský nápor zneškodnit o rok později. Mnozí z Vikingů pak zamíří bojovat do Francie.