Měl by člověk, který prodělal koronavirovou infekci, jít za pneumologem a nechat si zkontrolovat plíce? Nebo vyčkat a přijít, až kdyby se mu špatně dýchalo? A jak by měl postupovat při jeho vyšetření lékař?

Na tyto otázky odpovídá nový doporučený postup plicních lékařů, který byl vyladěn na spojeném trojlístku kongresů České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS), Hradeckých pneumologických dnech a Moravskoslezských pneumologických dnech.

Pneumologové také usilují o vznik tzv. dispenzární skupiny, do které by mohli pacienta po covidu zařadit a dlouhodobě sledovat případný dopad nemoci na plíce – s tímto návrhem oslovili ministra zdravotnictví, a to přímo na kongresu.

Co aktuálně plicím hrozí?

„Při covidu dochází primárně k postižení plic. S touto nemocí musíme do budoucna počítat jako s jedním z původců respiračních onemocnění dospělých. Proto bychom měli pacienty dlouhodobě sledovat, zavčas léčit a zároveň shromažďovat data o dopadech nemoci,“ říká prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D., předsedkyně ČPFS.

„Pacienta, který prodělal těžkou formu koronavirového postižení s léčbou v nemocnici, by měl pneumolog vidět za 6–12 týdnů od stanovení diagnózy a pak za dalších přibližně 6 měsíců. Poté podle stavu jednou ročně po dobu dalších 3 let.

Lidé, kteří prodělali covid-19 ambulantně, tedy zvládli jej doma, by měli k plicnímu lékaři zajít, pokud se po 2-3 měsících od infekce stále potýkají s respiračními obtížemi,“ uvádí doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D., přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.

Rady pneumologů

Pneumolog by podle něj měl příchozí „postcovidové“ pacienty komplexně vyšetřit, provést spirometrii a další funkční testy, změřit nasycení kyslíkem jak v klidu, tak po zátěži, vyšetřit plicní difuzi, v případě potřeby nařídit zobrazovací vyšetření plic rentgenem nebo CT. „Už nyní se nám hlásí o vyšetření mnoho zájemců, kteří covid-19 v nedávné době prodělali.

Odkazujeme je na nejbližší specializované plicní ambulance, kterých máme více než 400,“ doplňuje doc. Koblížek.

„Typickým případem, u něhož má nemoc těžší průběh, je obézní muž středního věku s cukrovkou a vysokým tlakem,“ dodává prof. Vašáková. Podle ní je třeba, aby se mezi lidmi přestal šířit strach, který oslabuje imunitu.

Ta je pro boj s nemocí velmi důležitá.