Kdy byla v Československu uzákoněna osmihodinová pracovní doba a jak dlouho pracovali lidé dříve? Kdybyste se narodili v 18. století a přišli do práce v osm ráno, ve čtyři odpoledne byste si padla rozhodně užívat nemohli.
Z pohledu dějin je pracovní doba trvající osm hodin moderní vymožeností. V minulosti byla pracovní doba mnohem delší. Začátkem 18. století není výjimkou, když průmysloví dělníci v továrnách pracují i 16 hodin denně.
Typické je to například pro první textilní továrny, kde jde opravdu o fyzicky velmi náročnou dřinu, které se často nechtěně účastní i malé děti. Dětská práce tehdy není výjimkou.
Rodiče svoje děti do továren posílají proto, že bojují s chudobou a každá ruka, která dokáže vydělat nějaký ten peníz, je v domácnosti potřebná.
Malé děti se také dokážou snadno protáhnout mezerami ve strojích, když je něco potřeba opravit a také proto bývají i žádanou pracovní silou. Je nasnadě, že to vede k mnoha pracovním úrazům.
Situace se zlepšuje pomalu
Postupně ale pracovní doba klesá z otřesných 16 hodin na kratší. Během první poloviny 19. století se pohybuje v rozmezí 12–14 hodin. Sílící snaha o zavedení osmihodinové pracovní doby vyvrcholí 1. května 1886 stávkou 300 000 dělníků v americkém Chicagu.
Americké odbory právě od května roku 1886 ustanovují osmihodinovou pracovní dobu jako standard.
Ovšem situace se bohužel k lepšímu mění jen pomalu, ještě před první světovou válkou lidé běžně pracují 10–12 hodin denně a podmínky pro práci nejsou o mnoho lepší než v předchozím století.
Moderní vymoženost
Osmihodinovou pracovní dobu u nás známe od samého vzniku Československa.
Už 19. prosince 1918 ji zavádí zákon číslo 91. Tento předpis, podle něhož pracovní doba „nesmí trvat zásadně déle než osm hodin ve čtyřiadvaceti hodinách nebo nejvýše čtyřicet osm hodin týdně,“ platí až do roku 1965. Je tedy vidět, že takového výdobytku si užíváme poměrně krátce, jenom téměř 105 let.