„Nikdy mi ani ve snu nenapadlo být zpěvačkou,“ přiznává už jako slavná operní pěvkyně Ema Destinnová.
Dodává, že se jí stala, protože si to přál tatínek. „Z lásky k němu respektovala jsem ve všem jeho vůli A když jsem pak cítila, že operní dráha je ta pravá, dala jsem se unášet proudem,“ vzpomíná.
Ema Destinnová (1878–1930) je doslova na roztrhání. Podzim roku 1908 patří jejímu americkému turné. 16. listopadu 1908 zažívá v newyorské Metropolitní opeře premiéru jako Aida po boku Enrica Carusa.
Obecenstvo je nadšené, kritika také a vše korunují doslova pohádkové honoráře. „Její mimořádné pěvecké umění, podtržené dokonalým hereckým výkonem a zaujatým přístupem ke každé úloze ji předurčilo k výkonům, jež se vymykaly srovnání,“ uvádí současný historik František Führbach.
Destinnová září, diváci doslova šílí. Ohromný úspěch sklízí společně s Carusem s Pucciniho operou Děvče ze zlatého západu. S chutí si zazpívá také Mařenku v Prodané nevěstě. Noviny The New York Times píší: „Učinila zde Smetanu slavným.
Kdo z nás ještě před týdnem znal jeho jméno?“ A Newyorčané se učí vyslovovat ř ve jméně Bedřich… Během osmi newyorských sezón nastuduje 21 rolí a odzpívá 249 představení. Mimoto zvládne si pravidelně každé jaro odskakovat i do londýnské Covent Garden.

Rozvědka má oči i uši všude
Nit fantasticky nastartované kariéry ale přetrhne první světová válka. Ema je česká vlastenka tělem i duší a ráda by pomohla dobré věci, proto se v roce 1915 zapojuje do aktivit odbojové organizace Maffie.
Stává se kurýrkou, velmi často totiž cestuje. Bohužel ale rakouská rozvědka nezahálí. Pečlivě všechno sleduje a má přehled i o Emminých akcích. 14. května 1916 se zpěvačka vrací z turné ve Spojených státech amerických.
Sedí ve vlaku, který právě zastavil v Podmoklech, jež jsou dnes součástí Děčína. Právě se ocitá na území Rakousko-Uherska a přepadnou ji četníci. Vyvedou ji z vlaku.

Špiony čeká smrt
Když ji prošacují, v kabátě po chvilce objeví plánky kreslené neviditelným inkoustem. Poté slavná pěvkyně stráví na podmokelském nádraží dlouhé hodiny čekáním.
V hlavě se jí přitom honí černé myšlenky. „Špionáž je velezrada a za tu je smrt,“ uvědomuje si velice dobře s rostoucí nejistotou, co ji vlastně čeká. Policie je ale opatrná. Kdyby před nimi stál prostý občan, už by se ocitl za mřížemi.
U slavné osobnosti si ale musí svůj postup prověřit z vyšších míst. Nesmí se dopustit chyby, to by je mohlo stát kariéru. „Omlouváme se vám, jste propuštěna,“ přicházejí po pěti hodinách nejistoty četníci. Zpěvačka úlevně vydechne.

Tajemný zachránce v pozadí
Kdo se stal tajemným zachráncem, který se za ni přimluvil? „O jejím případu měl být informován sám tehdejší vrchní velitel spojeneckých rakousko-německých vojsk, kterým nebyl nikdo jiný, než sám Vilém II.,“ vysvětluje současný publicista Vladimír Liška.
Navzdory přímluvě z nejvyšších míst ale Destinnovou rakouská policie nepouští ze zřetele. Cejch špionky na ní ulpí, vždyť měli důkazy o její velezrádné činnosti přímo v rukou! Přijde o pas a má zákaz cestovat.
To prakticky znamená konec kariéry – nemůže do zahraničí na vystoupení a přichází tak o spoustu peněz.
Usadí se ve svém sídle v zámku Stráži nad Nežárkou v jižních Čechách, který si koupila už v roce 1914, a policie jí je zde neustále v patách. Až ke konci války v roce 1917 má několik vystoupení v Národním divadle, v roce 1918 absolvuje turné po českých a moravských městech.

Konec kariéry
I když po skončení války má příležitost k několika vystoupením v Covent Garden a také v newyorské Metropolitní opeře, bohužel už se jí nedaří dosáhnout stejných úspěchů jako kdysi. „Nastal čas skončit,“ přemítá smutně.
Jeviště jí bude chybět… Naposledy vystoupí 16. října 1928 v londýnské Queen´s Hall na koncertě věnovaném 10. výročí vzniku samostatného Československa. „Hlas nejeví kazu, je stále stejně nádherný a vroucí jako před deseti lety,“ chválí ji anglická kritika.
Ani to ji ale nepřesvědčí v pokračování v kariéře. „Není ničeho horšího, než když se musíte dívat na starou ženu na jevišti,“ prohlašuje stárnoucí diva.