Elegáni s velkým zobanem, oblečení do slušivého šedého či jinak barevného smokingu, mají paměť možná lepší než slon. Když s nimi zrovna necloumá puberta, jsou velmi pilní a učenliví. Role televizního baviče by jim sedla přímo na míru, napodobováním se totiž opravdu baví…

Přirozeným domovem papoušků je teplé prostředí, zejména deštné pralesy nebo savany, kde mohou roztáhnout svá křídla vstříc nebi a jen tak si plachtit vzduchem. Mnohem větší pozornosti se jim ale dostává v zajetí. Tady mohou naplno projevit svůj skrytý potenciál. Stačí jen, aby se jim někdo dostatečně věnoval a ukázal ten správný směr. Někteří možná nemají pestrobarevné peří, zato se všichni mohou pyšnit nezanedbatelným IQ, které dokáže vědce i chovatele šokovat.

Papoušci se baví

Akční společníci

Bez ohledu na druh a velikost jsou všichni papoušci společenští tvorové, pro které je nuda hotovou katastrofou. Vlastně to jsou takové malé ptačí děti, které neustále vyžadují pozornost. Investice do zábavy proto nikdy není krokem vedle. Pokud jejich péče od začátku spočívá jen v minimálním kontaktu, stanou se z nich zatvrzelí a nepříjemní spolubydlící, kteří svou nespokojenost umějí dát pěkně hlasitě najevo. A udobřit si náladového opeřence je oříšek. Většina z nich žije dlouhý život, takže vzájemné „výčitky“ mohou trvat i několik let. Jejich jedinou a bez ohledu na druh známou nedokonalostí je, že jsou parádně nepořádní. Kultura stolování jim nic neříká, to ale vyváží jejich mnohem důležitější kvality.

Papouščí logopedie

Mluvíš, mluvím, mluvíme….

Naučit papouška mluvit není složitou záležitostí. Jedinečnou schopnost v sobě mají všichni roztomilí opeřenci, nejvíce ti ručně dokrmení. K tomu, aby se mohli papoušci v řeči rozvíjet, musejí dosáhnout určitého věku. Jako děti. S výukou je ideální začít zhruba v jednom roce, kdy je už papoušek dostatečně ochočen, aby vydržel vnímat příkazy. Zároveň je potřeba znát jeho projevy a netlačit na něj, pokud si se slovy ze začátku neví rady. Jsou velmi citliví na tón hlasu a žádné „hurá akce“ na ně neplatí. Nadání lze rozpoznat i ve chvíli, kdy sám od sebe napodobuje zvuky, které v domácnosti slyší, například zvonění telefonu, budík, zvonek. V pokročilejší fázi učení je již dobré dávat si trochu pozor na jazyk, jelikož papoušci mnohdy vyzradí i to, co „nevědí“. Čím starší papoušek je, tím vzpurnějším a tvrdohlavějším se může stát. Dalo by se říct, že vstoupí do jakési „ptačí puberty“. Soužití tak může občas připomínat hru na kočku a na myš, po nějakém čase se ale vše vždy vrátí do normálu. 

Žako jako pako

Přítel a bavič

K nejoblíbenějším druhům patří papoušek žako nejen pro svoji přizpůsobivost a mírumilovnost. Tento domácí společník byl chován již před 4000 lety! Je jedním z mála, který se dokáže naučit klidně až 200 slov. Je věrným přítelem i „rádcem“. Musíme se mu ale trpělivě věnovat. Při dostatečné péči je schopný vyslovit nejen celou větu, ale klidně i něco málo zazpívat. Z početné „člověčí“ rodiny si vždy vybírá jen jednoho člena, ke kterému přilne na celý život a vyjadřuje důvěru. Na ostatní může žárlit a předvádět mnohdy nechtěné scény plné křiku a škubání peří. Od roku 2017 není jejich chov tak jednoduchý. Všichni žakové musí být totiž povinně a natrvalo okroužkováni. Pokud chovatel toto nařízení nedodrží, čekají ho tučné pokuty.

Génius a milovník

Alex ví, co je nic

„Budeš tu zítra?“ slyší vědkyně Irene Pepperbergové (*1949) na odchodu z laboratoře. „Ano, zítra tu budu,“ odpoví. A takhle si ona a její papoušek Alex povídají. Sice už odletěl do papouščího nebe, ale dodnes zůstává tím nejinteligentnějším ptákem v dějinách ornitologie. Sám od sebe se třeba zeptal, jakou barvu má on sám, a když mu šestkrát zopakovali slovo „šedá“, naučil se je používat. Slova opakoval, ale i vymýšlel. Když poprvé uviděl jablko, vytvořil pro něj výraz „bannery“ – pravděpodobně šlo o složení slov „banana“ a „cherry“. K Irene Pepperbergové se dostane v roce 1977, když si ho vědkyně zakoupí ve zverimexu. Za necelých 31 let si mezi sebou vytvoří mimořádný vztah. Od studentů odposlechne „I love you“ – „Miluji tě“ a začne to používat ve správném kontextu. Má sociální i jinou inteligenci pětiletého dítěte, dokáže nejen rozpoznávat stovky předmětů, ale třeba i počítat. A ví, co je nic. Když je Alexovi 28 let, prý porozumí pojmu nula, který děti pochopí mezi třetím a čtvrtým rokem. Pokus je to jednoduchý. Leží před ním několik kostek, spočítá je a řekne číslo. Jakmile ale Irene Pepperbergové všechny kostky schová, Alex řekne: „Nic!“ „Jeho úspěchy prokázaly, že papoušci žako jsou mnohem inteligentnější, než se myslelo,“ prohlašuje Pepperbegová.

Světové unikáty

Columbovi

Stejně jako ostatní zástupci živočišné říše, i opeřenci mají své ohrožené druhy, které je pro odborníky zázrak ve volné přírodě alespoň jednou spatřit. Spíše jsou chováni soukromníky nebo zoologickými zahradami. K jednomu z nejvzácnějších, který je ve volné přírodě od roku 2000 považován za vyhynulého, patří ara škraboškový (Cyanopsitta spixii) na jehož odchovu a znovu vysazení do volné přírody pracuje hned několik stanic. Kolegou se stejným příběhem je i charmozin modrotemenný (Charmosyna diadema). Ten je pro odborníky jakousi „paní Columbovou“, jelikož jeho poslední doložené pozorování se datuje do roku 1913! Svým vzhledem je dost nenápadný, a tak o jeho výskytu panují pouze dohady. V zajetí se jej ani přes četné snahy chovat nedaří, což vědcům přidělává vrásky na čele.

Papoušci sumo

Těžká váha v ohrožení

Zatímco mezi lidmi se nadváha příliš nenosí, takový kakapo soví (Strigops habroptila) si s tím příliš hlavu neláme, naopak. Díky tloušťce si vyslouží jedno významné „nej“ – nejsilnější. Jeho neatletické postavě nahrává především fakt, že patří do řádu nelétavých, a tak nemá „nastřádané zásoby“ kde spálit. Váha samičky se dokáže vyšplhat na 1,4 kg, samčí na 2,2 kg. Svým vzhledem dokáže okamžitě upoutat pozornost, vypadá totiž, jako by se schovával za soví maskou. Souboje s ním jsou na dlouhé lokte, pyšní se totiž mohutnými pařáty. Rozmnožovací proces patří u tohoto druhu k velkým unikátům. Nemnoží se každý rok, ale jejich „namlouvací apetit“ závisí na množství plodů ovoce Rimu, které je jejich velikou slabostí. Jelikož také patří k vysoce ohroženým druhům, je k jeho ochraně stanovena speciální skupina. Ta se stará nejen o monitoring, ale také o odchov mláďat v zajetí. Zatím se však nízký stav otočit nedaří.