Dne 1.května roku 1920 se prezident Tomáš Garrigue Masaryk prochází chodbami lánského zámku. Hned při první návštěvě se tu cítí jako doma. Komorní prostředí se mu líbí mnohem více než neosobní komnaty Pražského hradu.

Zámek si oblíbí si natolik, že tu od roku 1921 tu tráví většinu času. Na hradě úřaduje pouhé dva dny v týdnu…

Zámek v Lánech, jarní den roku 1925, 7,00 ráno. Československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) usedá ke snídani.

Většinou si dopřává ovesnou kaši, tento zvyk přejímá od své manželky Charlotty (1850–1923) a dodržuje ho i po její smrti.

Komorník Josef Hůza (1879–1938) mu připraví noviny, které TGM pečlivě prostuduje, aby mu neunikla žádná novinka z domova ani ze světa. Jakmile kolem desáté dočte denní tisk, přesouvá se z bytu do své pracovny.

K Masarykovi přichází jeho sekretář Antonín Schenk (1896–1970) a přednese mu nejžhavější novinky z prezidentské kanceláře.

K obědu nejraději škubánky nebo švestkové knedlíky

Od desáté hodiny probíhají audience, v průměru jich za rok zvládne 400. U prezidenta se střídají politici, národohospodáři i umělci a spisovatelé, mezi jeho důvěrníky patří Karel Čapek (1890–1938).

Není-li návštěv příliš mnoho, stihne se ještě před obědem věnovat svojí literární práci. Úderem jedné hodiny se ohlásí stolník s obědem.

Prezident usedá s rodinou (po smrti jeho ženy přebírá povinnosti první dámy dcera Alice a často přijíždí i syn Jan a dcera Olga s manželem) ke stolu. Jídla se obvykle účastní i hosté.

Obědu vévodí krémová polévka zahušťovaná jíškou a i jinak jsou prezidentovy chutě docela prosté: Má rád krupicovou kaši, škubánky nebo bramboračku a miluje švestkové knedlíky s mákem.

Po obědě se servíruje Masarykova oblíbená černá káva, zřejmě jediná vášeň a neřest jinak asketického prezidenta.

Odpolední klid s rozhlasem

Po dobrém obědě a diskusi s hosty při kávě většinou následuje po 14.00 hodině asi hodinový odpočinek. Masaryk ve chvílích volna například rád a často poslouchá rozhlas, který u nás začal vysílat v roce 1923 nebo čte.

Pokud je alespoň trochu hezky, státník kolem 17.00 hodiny vyráží na svoji pravidelnou vyjížďku na koni. Fyzickou kondici má až do stáří vynikající, protože v mládí cvičil v malostranském Sokole na hrazdě, šplhal i skákal přes koně. Po hodině jízdy se vrací zpět a znovu míří do své pracovny.

Hudební dýchánky na dobrou noc

Večeře probíhá v 19.00 hodin většinou v rodinném kruhu. Ani tady asketický státník nezklame. Žádné kulinářské hody se nekonají, za svoje nejoblíbenější večerní jídlo považuje bílou kávu s nalámaným rohlíkem.

Prezident miluje klasickou hudbu a v Lánech zavádí tradici hudebních dýchánků, na které si o osmé večer zve známé umělce, třeba pěvkyni Emu Destinnovou (1878–1930), objeví se tu i mladý klavírista Rudolf Firkušný (1912–1994).

Dvakrát do týdne, obvykle ve středu a v sobotu, se na zámku promítají filmy. Masaryk si oblíbí kovbojky, především kvůli svým milovaným koním. Večery také rád tráví u krbu pozorováním plamenů ohně.

Ve 22.00 hodin se Masaryk už přesouvá do své ložnice, do postele se ještě zdaleka nechystá. Obklopí se svými knihami a čte. Jeho okno ještě dlouho svítí do tmy, zhasne až krátce po půlnoci.