Stane se to i v tom nejluxusnějším hotelu nebo v perfektně uklizeném domě. Jednoduše si najdou cestu kamkoli. Kdo nebo co se k vám může nastěhovat, i když dbáte o hygienu?

Šváb obecný

Vzhled: V dospělosti jsou dlouzí 28–44 mm. Mají lesklou hnědou barvu s bledě žlutými ploškami.

Způsob života: Patří mezi noční živočichy. Dává přednost teplým a vlhkým místům.

Výskyt: Žije především v okolí letišť, skladů potravin a v jiných vytápěných objektech.

Nebezpečí a likvidace: Tito živočichové patří mezi špinavé škůdce. Mohou šířit nemoci, znečišťovat potraviny a způsobovat alergie i astma. Likvidaci provádějí profesionálové pomocí požerových nástrah, vůči postřikům mají švábi vypěstovanou odolnost.

Švábi patří mezi nejrozšířenější hmyz, obývá celý svět. Největší počet druhů žije v tropech a subtropech, jelikož mají rádi teplé a vlhké prostředí. Řadí se mezi velmi rychlé běžce, létání používají pouze na krátké vzdálenosti.

Tito živočichové jsou také velmi odolní a přizpůsobiví. Jedinci dokážou vydržet i měsíc bez vody a tři měsíce bez potravy. Přežijí dokonce i vysoké dávky radioaktivního záření. Ne nadarmo tak patří k nejstarším skupinám létajícího hmyzu.

Předpokládá se, že v nezměněné podobě žijí na Zemi už 350 milionů let.

Mol šatní

Vzhled: Dorůstá velikosti 8–12 mm, rozpětí křídel má mezi 10–14 mm.

Způsob života: Dospělý jedinec nepřijímá žádnou potravu, larva se živí pouze částmi šatstva vyrobeného z přírodních materiálů (vlna, kožešiny koberce).

Výskyt: Nejlépe se molům daří ve vytápěných a nevětraných prostorách s teplotou od 19 do 25 °C.

Nebezpečí a likvidace: Jelikož housenky požírají tkaniny, dochází k jejich poškození. Hrozba tak spočívá hlavně v přemnožení. Velmi důležitá je prevence, doporučuje se pravidelně větrat a uklízet. Jinak se používají chemické postřiky.

Tento drobný motýlek dokáže v domácnosti napáchat nepěkné škody, především na oblečení, kobercích nebo čalounění. Celý životní cyklus mola se odehrává v rozmezí 65 až 90 dní. Po vylíhnutí začínají larvy ihned spřádat v napadaných tkaninách chodbičky z hedvábí, ve kterých poté probíhá celý jejich vývoj.

Škody způsobuje tento motýlek nejen na oblečení, útočí také na vycpané exponáty v muzeích, které proti němu nejsou dostatečně chráněny.

Zavíječ moučný

Vzhled: Larvy mají růžovou barvu s dvěma černými skvrnami. Dospělý motýl má šedá křídla s černou kresbou. Jeho rozpětí křídel se pohybuje mezi 16 až 25 mm.

Způsob života: Samička dokáže během svého života naklást 600 až 700 vajíček, přičemž vývoj jedné generace trvá 95 dní a stačí k tomu teploty okolo 18 °C.

Výskyt: Najdeme ho hlavně se v blízkosti mouky, obilovin nebo zrní.

Nebezpečí a likvidace: Jídlo znečišťují svými výkaly. Nejefektivnější ochrana před napadením, je dodržování zásad při skladování potravin. V horším případě se používá desinsekce nebo plynování.

Zavíječ moučný se v domácnostech vyskytuje nejčastěji. Jde o běžného potravinového škůdce rozšířeného po celém světě. Vyskytuje se nejen v domácnostech, ale také v potravinových skladech a způsobuje v potravinách obrovské škody.

Dorostlé larvy často opouští potravní zdroj a lezou po stěnách, kde produkují nové zámotky.

Roztoč prachový

Vzhled: Jedná se velmi malé živočichy dosahující délky až 2 cm.

Způsob života: Pro roztoče prachového jsou ideální podmínky při teplotě 25 °C a vlhkosti vzduchu 75 %. Vysoká vlhkost vzduchu je pro ně důležitá, protože vodu přijímají celým povrchem těla.

Výskyt: Najdeme je v čalouněném nábytku, záclonách, kobercích. Největší základnou jsou pro ně ložnice, odkud se šíří dál po bytě.

Nebezpečí a likvidace: Roztoči vyvolávají alergie. Nejškodlivější je pro nás jejich vdechování. Přítomnost alergenů může ale způsobit onemocnění kůže. Roztoče eliminujeme snížením vlhkosti v bytě, pravidelným odstraňováním prachu pod postelí a špatně čistitelných místech.

Roztoči jsou nejrozmanitějším a druhově nejbohatším řádem pavoukovců. Velikostně se pohybují od několika mikrometrů až po centimetry. Někteří zástupci jsou nápomocní třeba při výrobě sýrů, další žijí jako parazité, kteří přenášejí nemoci.

Jedním ze zástupců je roztoč prachový, který je pouhým okem neviditelný. Živí se oloupanými částečkami kůže.

Veš dětská

Vzhled: Dospělá veš je velká asi 3 mm a má ploché tělo s malou hlavou. Její hlavní předností jsou silné nohy zakončené jedním srpovitým drápem, které slouží k přichycení na chlupy hostitele.

Způsob života: Živí se sáním krve na svých hostitelích.

Výskyt: Nachází se hlavně ve vlasech a srsti živočichů.

Nebezpečí a likvidace: Veš není vyloženě nebezpečná, spíše nepříjemná. Místa napadená vší nepříjemně svědí a často dochází k dermatitidě. Klasická léčba zahrnuje použití speciálních šamponů obsahující insekticid.

Dříve se k odstraňování používal petrolej. Ten ale způsobuje lokální dermatitidu a spáleniny.Veš dětská je cizopasný hmyz žijící v lidských vlasech, kde saje krev. Zdržuje se výhradně na hlavě, zatímco veš muňka cizopasí na jiných částech těla.

Dospělý jedinec saje krev svému hostiteli 4–5krát denně. Hnidy, které veš přilepuje na vlasy, jsou v horní části opatřená víčkem a je tak obtížné je z vlasu dostat pryč. Pokud veš nenajde svého hostitele, zhruba po 18 hodinách ztrácí schopnost sání krve a umírá v důsledku dehydratace.

Rybenka obecná

Vzhled: Nymfy i dospělí mají štíhlé, protáhlé tělo pokryté stříbrnými šupinkami. Dosahuje délky 5–11 mm, vajíčka okolo 0,5–1 mm.

Způsob života: Rybenky jsou nočními zvířaty, ve dne se skrývají. Živí se škrobovými substancemi nebo plísněmi.

Výskyt: V budovách se vyskytují na vlhčích a teplých místech – v koupelnách a na toaletách. Optimální teplota je 25 °C, vlhkost pak 75 %.

Nebezpečí a likvidace: Při silném výskytu mohou škodit na tapetách, papíru a knihách. Mohou kontaminovat potraviny, do kterých se dostanou. Zredukovat jejich počet lze snížením vlhkosti, za suchého počasí větrat a dodržovat hygienu.

Rybenka domácí je bezkřídlý druh hmyzu. Své jméno získala podle tvaru a povrchu těla, které je pokryté stříbrnými šupinkami. Tělo má ploché, protáhlé, z oblasti hlavy vybíhají dva tykadlovité útvary. Rybenka je aktivní hlavně v noci, přemisťuje se rychlým během přerušovaným náhlými krátkými zastávkami.

Slunečnímu světlu se vyhýbá a jako vlhkomilný druh potřebuje prostředí o 75 až 95 % vlhkosti. Z evolučního hlediska se soudí, že rybenky se na planetě objevily ještě dříve než švábi.

Potkan obecný

Vzhled: Potkani mají krátký čenich a zavalité tělo. Ocas je kratší než délka těla a hlavy dohromady. Váží od 250 do 500 gramů.

Způsob života: Potkani žijí ve skupinách ve vyhrabaných norách, které mají několik vchodů a únikových cest. Jedná se o všežravce se sklonem k masožravosti, často se u nich vyskytuje kanibalismus.

Výskyt: Poblíž lidského osídlení.

Nebezpečí a likvidace: Šíří choroboplodné zárodky, které mohou přenášet např. žloutenku. Z preventivních důvodů je třeba zamezit potkanům přístupu ke zdrojům potravy. Pro regulaci a hubení se pokládají deratizační boxy s návnadou nebo se provádí fumigace.

Potkan obecný je velký hlodavec, často jej zaměňujeme s krysou obecnou. Žije převážně v blízkosti lidských sídel, kde často škodí požíráním potravin, napadáním domácích zvířat i přenášením chorob a parazitů.

Potkan se rozšířil po světě hlavně s rozvojem námořní dopravy z bažinatých oblastí východní Asie do Evropy a Severní Ameriky. Potkani jsou čilí hlavně po setmění a před rozedněním. Žijí v koloniích, přičemž mají svého alfa (zakladatel skupiny), který ovlivňuje celou skupinu.

Patří mezi nejinteligentnější hlodavce v přírodě.

Mravenec obecný

Vzhled: Jedná se o 2,5–4 mm velkého, tmavohnědého až černého živočicha s matným zadečkem.

Způsob života: Mravenci se živí různorodou potravou, jejíž podstatnou složkou jsou živočišné bílkoviny či různá stádia hmyzu.

Výskyt: pod kameny, v zemině

Nebezpečí a likvidace: Škodí hlavně zahrádkářům svou symbiózou se mšicemi. Znečišťuje potraviny a přenáší zárodky různých onemocnění. Likvidují se hlavně chemickými prostředky.

Mravenec je v České republice nejhojnější, drobný druh mravence. Jeho rozšíření sahá od Evropy a Asie až do Severní Ameriky či severní Afriky. Dobře snáší suchá i vlhká místa bez ohledu na intenzitu slunečního záření.

Hnízda si nejčastěji staví pod kamenem, v zemi nebo mrtvém dřevu. Podzemní hnízdo je s povrchem spojeno otvůrky obklopenými drobnými hliněnými valy. Nejpočetnější kastu v mraveništi zajišťují dělnice, které shánějí potravu, starají se o potomstvo a chrání jídlo.

Blecha obecná

Vzhled: Dospělé blechy jsou asi 2 mm dlouhé. Mají hnědou až černou barvu.

Způsob života: V dospělosti sají krev na savcích a ptácích. Larvy se živí trusem dospělých.

Výskyt: Blechy najdeme hlavně ve škvírách a štěrbinách, v kobercích, zvířecích peleších

Nebezpečí a likvidace: Příznakem jejich přítomnosti u lidí je svědící kožní reakce na pobodání, nejčastěji kolem kotníků. Blecha vystřídá za život i několik hostitelů. Nebezpečí tkví v přenosu choroboplodných zárodků.

Blecha obecná byla v Českých zemích i v celé Evropě v období mezi 14.–19. stoletím nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Vyskytuje se téměř po celém světě, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů.

Většinou se objevuje u psů a koček, ale obecně napadají teplokrevné živočichy. Blecha je stále v některých částech světa stále přenašečem moru. Člověk se mohl morem nakazit po kontaktu s blechami, které parazitovaly především na krysách.

Moucha domácí

Vzhled: Dospělí jedinci jsou asi 6 mm dlouzí a mají šedou pruhovanou hruď a žlutavý zadeček.

Způsob života: Mouchy konzumují tekutou potravu, tuhé látky před požitím rozpouštějí svými slinami.

Výskyt: Moucha je rozšířená po celém světě. Její výskyt je vázán na objekty živočišné výroby.

Nebezpečí a likvidace: Vzhledem k tomu, že vyhledává tlející a měkkou potravu a létá od výkalů, otevřených ran až k nám na talíř, může způsobit největší škody přenosem choroboplodných zárodků, jako jsou viry nebo bakterie.

Moucha domácí je nejčastější druh dvoukřídlého hmyzu, který se vyskytuje v našich domovech. V letu dosahuje rychlosti kolem 8 km/h. Samice je trochu větší než samci. Mají pouze jeden pár křídel, druhý pár je přeměně v kyvadélko.

Mouchy mají nezastupitelnou roli při likvidaci organického odpadu. Bez jejich činnosti bychom byli zavaleni hnijícím odpadem a zdechlinami zvířat.

Štěnice domácí

Vzhled: Dospělí jedinci jsou dlouzí kolem 5 mm. Nemají křídla, jejich těla jsou oválná. Po nasátí krve se jejich tělo zvětšuje, a to až 7x. Barva se pohybuje od hnědé do mahagonové.

Způsob života: Jde o nejrozšířenějšího cizopasníka, neboť se vyskytuje na celém světě. Živí se ale i krví teplokrevných zvířat, jako je drůbež, myši nebo netopýři.

Výskyt: Zamořuje pokoje hotelů a jiných ubytovacích zařízení i ložnice bytů. Většinu času tráví v úkrytech, štěrbinách, konstrukcích postelí, matrací a nábytku.

Nebezpečí a likvidace: Štěnice bodá především v noci spící osoby na nekrytých částech kůže. Bodnutí způsobují bolestivé svědivé pupeny, mohou přenášet choroboplodné zárodky. Likviduje se složitěji, jelikož získala rezistenci na některé druhy pyrethroidů.

Dospělé štěnice mají oválné žlutohnědé nebo červenohnědé tělo se třemi páry nohou. Živí se pouze krví, kterou sají na lidech a zvířatech. Štěnice zakládají ve vhodných úkrytech kolonie, které jsou velmi dobře dohledatelné podle tmavých výkalů a světlých vajíček, jež se hromadí v jejich okolí.

Člověka dokážou lokalizovat na vzdálenost cca 1,5 m. Jejich kousnutí ale necítíme, jelikož štěnice do rány vpíchne i anestetikum. Zánět se objevuje později, někdy až za týden.