Někteří prokážou nebývalou odvahu, když se svojí jednotkou bojují do posledního muže. Další za svůj život neprohraje žádnou bitvu. Před udatností jiného se zase pro změnu třese celý Řím.
Svou válečnickou genialitu a odvahu naplno projevuje spartský král Leonidas I. (+480 př. n. l.) během poslední bitvy svého života. V thermopylské soutěsce čelí přesile Peršanů, přesto se s hrstkou svých věrných mužů dokáže bránit dlouhé hodiny, dokud všichni do jednoho nepadnou.
Píšící voják i předvídavý vůdce
Pouhých sedm z odhadovaných 70 až 90 her řeckého dramatika Aischyla (asi 525–asi 455 př. n. l.) se dochovalo do dnešních dnů, přesto je považován za zakladatele antické tragédie. Bývalý voják a vysloužilec z řecko-perských válek udivuje obyvatele Athén zejména scénami z mytologie.
V dobách řecko-perských válek se jako athénský vůdce prosazuje ctižádostivý Themistokles (asi 524–459 př. n. l.). Právě z jeho hlavy pochází nápad, aby Athéňané velké množství svých finančních prostředků vložili do stavby nové námořní flotily.
Ta pak v bojích s nepřítelem sehraje doslova klíčovou roli.
Vítěz bere vše
Vojevůdce, který nikdy neprohrál jedinou bitvu. Takový popis sedí v historii snad jen na mladého makedonského krále Alexandra Velikého (356–323 př. n. l.). Svého první vojenského střetu se účastí v pouhých 15 letech a za svůj poměrně krátký život si stihne podmanit drtivou většinu tehdy známého světa.
„Hannibal před branami!“ děsí se římští občané. Skutečně, kartaginskému vojevůdci Hannibalovi (247–183/182 př. n. l.) se povedlo něco úžasného – s armádou, včetně bojových slonů, překračuje zasněžené Alpy a vpadne do samého srdce ve své době nejmocnější Římské říše.
Svého trumfu ale nakonec nevyužije a z Apeninského poloostrova se stáhne.