Některá zaměstnání jsou z hlediska pracovního úrazu rizikovější než jiná. Pokud není možné tato zdravotní rizika eliminovat nebo je alespoň částečně omezit, musí zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP). Co mezi ně patří? A opravdu vždy platilo heslo bezpečnost především?

Osobní ochranné pracovní prostředky přesně definuje nařízení vlády č. 495/2001 Sb. Tyto prostředky musí být účinné, odolné vůči bezpečnostním rizikům a zdravotně nezávadné.

Musí se přizpůsobit ergonomii a fyzickým předpokladům pracovníka a podmínkám na pracovišti. Slouží k ochraně dýchacích cest, sluchu, zraku a kůže. Chrání před zraněním či poškozením zdraví.

Řadíme mezi ně ochranné helmy, brýle, štíty, masky, chrániče sluchu a ochranné oděvy.

Používat, nebo nepoužívat?

Jejich vážným omezením je to, že neodstraňují nebezpečí samotné, představují pouze překážku mezi uživatelem a pracovním prostředím.

V případě jejich nesprávného užívání se tak zaměstnanci vystavují riziku zranění, zhoršení zdravotního stavu a v extrémních případech i smrti.

Důležité proto je, aby užívání těchto pomůcek bylo pro zaměstnance co nejpohodlnější, aby se jejich používání nevyhýbali.

Na ochranu při práci dbal už Chammurapi

Dnes se na ochranu zdraví a bezpečnost při výkonu práce hodně dbá, jde o zákonnou povinnost zaměstnavatele. V historii museli lidé často pracovat za drsných podmínek a vystavovali se tak riziku zranění či smrti.

Nicméně alespoň minimální snahy o ochranu zdraví pracovníků existovaly, lze je dokonce vystopovat už v 18. století před naším letopočtem, na dvoře starobabylonského krále Chammurapiho (1810–1750 př. n. l.).

Trest za špatnou stavbu i zlomenou kost

Ve slavném Chammurapiho zákoníku se například v § 197 dočtete:

„Jestliže zlomil kost plnoprávného občana, zlomí mu kost.“ V paragrafu § 229 zase „Jestliže stavitel pro někoho staví dům a nepostaví jej řádně a dům, který postavil, spadne a zabije vlastníka domu, pak bude tento stavitel potrestán smrtí.“ Při stavbě pyramid v Egyptě, jež trvala mnohdy i 30 let, zase byla dělníkům, trpícím bolestmi zad, poskytována velmi kvalitní zdravotní péče.

Zdravotní péče pro stavitele pyramid i gladiátory

Dostávali mzdu v naturáliích, byla jim zajištěna i strava, a to nejen včetně masa, ale i cibule a česneku, jež měly posilující a léčebný účinek. Pro „práci“ specializovaná strava byla poskytována i gladiátorům ve starověkém Římě.

Jedli fazole a ječmen, díky čemuž se jim vytvářela silná vrstva tuku, chránící je před vážnými zraněními při bojích v aréně. Měli zajištěného i maséra a kvalitní zdravotní péči.

Horník v ohrožení života

Ve starověku se začaly objevovat cechovní a tovaryšské organizace, které požadovaly zabezpečení starých a zmrzačených řemeslníků, sirotků a vdov či vymezení pracovní doby.

Obzvláště nebezpečná byla situace v dolech, ve kterých horníky proti zavalení chránilo pouze nepříliš spolehlivé dřevěné bednění. Hrozil zde neustále nedostatek vzduchu, průval podzemní vody či otrava jedovatými plyny. Z toho důvodu bylo mnoho žen horníků i sedminásobnými vdovami.

České země chrání pracovníky dolů

Proto vydal roku 1300 král Václav II. (1271–1305) zákoník Ius regale montanorum (Královské horní právo), který obsahoval pravidla pro zajištění bezpečné práce. Například větrání a odvodňování šachet, počítání horníků před a po směně.

Upravil i délku směny na šest hodin. Výdřevu šachet měli na starosti tesaři, a ti odpovídali za její bezpečnost. Zákoník platil až do roku 1854. V Jáchymovském horním řádu Štěpána Šlika z roku 1518 pak byl poprvé zohledněn pracovní úraz.

Ochrana života a zdraví zaměstnanců

První předpisy o bezpečnosti práce u nás jsou zaznamenány ve Všeobecném občanském zákoníku habsburské monarchie z roku 1811. Ten obsahoval povinnost zaměstnavatele chránit život a zdraví zaměstnance.

Roku 1852 byly zavedeny tresty za přestupky, kdy došlo k vážnému poškození zdraví nebo dokonce smrti zaměstnávané osoby.

Roku 1918, po vzniku samostatného Československa, byly rakouské živnostenské zákony převzaty a inspekce, podřízená ministerstvu sociální péče, pokračovala v činnosti až do roku 1952.

Plynové masky

Do vývoje ochranných pomůcek výrazně zasáhla první světová válka, kdy se poprvé začaly používat bojové plyny. To vzbudilo intenzivní snahu o vytvoření ochranného prostředku proti nim. Byly proto vyvinuty plynové neboli ochranné masky.

V boji byla zprvu upřednostňována jejich praktičnost a vysoký stupeň ochrany, který poskytovaly, až poté, co se začaly ve válce používat látky k trvalému zamořování terénu a bylo tedy nutné nosit masku deset i více hodin, začalo se dbát také na její pohodlnost při nošení, zároveň nesměla překážet v boji.

Od vojáků k masám

Po první světové válce vývoj masek nějakou dobu stagnoval.

Před vypuknutím druhé světové války se ale některé státy, například Velká Británie, uchýlily k vybavení civilního obyvatelstva maskami v obavě, že by Němci mohli bojové plyny použít k bombardování měst plynovými bombami.

Následný poválečný přebytek masek vedl k jejich zavedení, jakožto ochranných pomůcek, do průmyslové výroby.

Masky, roušky a respirátory

Postupem času došlo k jejich zjednodušení, vyvinula se polomaska chránící pouze nos a ústa, která se stala běžnou ochrannou pomůckou ve zdravotnictví a průmyslu. Chrání proti částicím, parám, plynům i proti radioaktivnímu prachu.

V méně nebezpečném prostředí se využívají také respirátory a roušky, například při chirurgických zákrocích. Specifickými pracovními pomůckami jsou například potápěčské dýchací přístroje.

Ochrana zraku i sluchu

Důležitá je rovněž ochrana zraku, ke které slouží ochranné brýle, jež zajišťují ochranu proti rentgenovému, laserovému, ultrafialovému, infračervenému i viditelnému záření, stejně jako proti pevným částicím, jako jsou kovové třísky, štěpky, písek či cementový prach.

K obdobnému účelu slouží také obličejové štíty, případně svářečské kukly a štíty. Při výkonu některých profesí zase pracovníky ohrožuje hluk, který může vést k poškození sluchu.

Proto jsou zaměstnancům poskytovány špunty do uší, chrániče sluchu či protihlukové přilby.

Když při práci trpí kůže

Kontaktní dermatitida, rakovina kůže a jiná kožní zranění a infekce jsou druhým nejčastějším typem nemoci z povolání.

Někteří pracovníci jsou vystaveni nebezpečí, že jejich pokožka přijde do styku s různými chemickými činidly skrz kontaminované povrchy, aerosoly, při postříkání či ponoření.

Pokožku mohou poškozovat i extrémní teploty, ultrafialové či sluneční záření, mikroorganismy a podobně. Problémem může být i mechanické poškození kůže v podobě otlaků, trhlin a pohmoždění.

Ochranné rukavice budiž pochváleny

Za ochranu kůže jsou považovány veškeré pomůcky, které tvoří bariéru mezi pokožkou a původcem expozice. Nejdůležitější jsou ochranné rukavice, protože rukama se vykonává hodně pracovních úkonů.

Ty základní, pracovní rukavice, slouží především k ochraně před mechanickým poškozením kůže rukou. Existují však další druhy tzv. ochranných rukavic, které jsou odolné vůči proříznutí, vůči teplu či chladu i proti účinku chemikálií.

Vesty, kabáty, zástěry i boty

K ochraně pokožky slouží i ochranné oděvy, například laboratorní pláště chrání před potřísněním chemikáliemi, ochranné pracovní vesty, kabáty a zástěry poskytují ochranu před bodnutím, pořezáním či rozstříknutím roztaveného kovu, vyhřívané vesty chrání před chladem, jiné oděvy jsou odolné vůči žáru a ohni.

K ochraně nohou slouží obuv určená do vlhkého prostředí, kde brání uklouznutí, jiné boty jsou zase odolné vůči žáru.

Ochranné nápoje v teple i chladu

Pokud je zaměstnanec vystaven zátěži v podobě chladu nebo tepla, tedy jsou-li klimatické podmínky na pracovišti nevyhovující, je zaměstnavatel povinen mu poskytnout ochranné nápoje.

Jde o přírodní minerální nebo slabě mineralizovanou pramenitou vodu, která nesmí obsahovat více ne 6,5 % hmotnosti cukru a více než 1 % hmotnosti alkoholu.

Při práci v teple by množství ochranného nápoje mělo být větší nebo rovno 70% ztrátě tekutin a minerálních látek za osm hodin trvající směnu. U práce v chladu je nárok na 0,5 litru ochranného nápoje.

Lidem pracujícím v kanceláři mají být ochranné nápoje poskytnuty, překročí-li teplota vzduchu 34 °C, svářečům už když se teplota přehoupne přes 26 °C.

Bez ochranných pomůcek ani ránu

Zaměstnavatel je povinen zaměstnancům poskytnout osobní ochranné pracovní pomůcky, jinak mu hrozí pokuta až 2 miliony korun, zaměstnanci jsou povinni je při práci používat.

Pokud se jim stane úraz ve chvíli, kdy nebudou ochranné pomůcky používat, přestože byli poučeni o nutnosti jejich používání, nebudou mít nárok na případnou náhradu ze ztráty výdělku, případně se jim bude výrazně krátit.