Šlechtic se zachumlá do svého pláště. Letošní zima je obzvlášť tuhá. Popojde ke krbu a natáhne ruce k ohni. Ani ten nedokáže vyhřát hradní místnost na přijatelnou teplotu. Snaží se zahnat myšlenku na další mrazivou noc, která ho čeká…
Teplovzdušné vytápění přitom není žádnou novinkou. Lidé ho znali už ve starověku. Ruiny paláce v Knossu napovídají, že se zde už na počátku 3. tisíciletí př. n. l. nacházely koupelny, disponující prvním teplovzdušným vytápěním.
Starověcí Římané si tak běžně vytápěly například budovy svých lázní, bohatí i svoje domy. Tzv. hypokaustum vynalezl římský obchodník Sergio Orato.
Vzduch putoval průduchy pomocí dutin vysokých až 1 metr pod podlahou, ale i stěnami z dutých cihel.
Studený odchov
Na dávný komfort ale po rozpadu Západořímské říše lidé zapomněli. Jedním z výdobytků, o které přišli, se stalo také teplovzdušné topení. Hypokausta vymizela a objevovala se jenom tu a tam, a tak byli lidé nuceni mrznout.
Někde si ve středověku přitápějí pomocí košů se žhavými uhlíky. I tak se ale teplo stává vzácností. Ani s pomocí takových topidel se například hradní místnosti nedaly vytopit na víc, než cca 10-15 °C. Teprve později se do hry znovu dostává teplý vzduch.
Menší ztráty
K vytápění hradů či klášterů v minulosti, tedy ve středověku, sloužily především krby, kamenné pece, kachlová kamna, případně teplovzdušné topení, které rozvádělo teplý vzduch kanálky v podlahách i do místností, kde topné těleso zrovna nebylo.
U nás se teplovzdušným topením pyšnil například hrad Brandýs nad Orlicí. Setkáme se s ním také v zámku v Nelahozevsi. Kamna se ve větší míře u nás objevují už ve 13. a 14. století. Vyznačují se především svou hospodárností a výkonností.
Podle odhadů se při topení v krbech bez užitku ztrácí asi 85 % tepla. U kachlových kamen představují tyto ztráty pouze 30–40 %.
