Skip to content

Může medicína zajistit nesmrtelnost?

Může medicína zajistit nesmrtelnost? Na první pohled bláznivá otázka, ale opravdu jen na první pohled. Vždyť příroda zná organismy, které jsou svým způsobem vlastně nesmrtelné. Pokud by tedy věda přišla na kloub jejich fungování, vyvolalo by to v medicíně revoluci.

Nejstarší lidé se dožívají kolem 120 let. V živočišné říši je to slušný výkon, ale taková želva obrovská může na tomto světě strávit i 255 let. Ani želvy však nejsou rekordmany. Některé škeble umírají až půl tisíciletí po svém narození, houbovci (jednodušší mořští živočichové) pak dokonce žijí 1 500 let.

Rostlinná říše je na tom ještě jinak, například borovice mohou růst až 5 000 let, jejich život tedy započal v době bronzové, a mohou tak pamatovat vrcholné období egyptské Staré říše.

U některých organismů se předpokládá, že mohou žít věčně. Nejznámějším příkladem je drobná medúza Turritopsis nutricula, která se po rozmnožování vrátí do stádia polypu.

Ovšem ani stromy nedrží rekord dlouhověkosti. Ten podle dosavadních vědeckých poznatků náleží ploštěnkám. Ty mají zvláštní vlastnost, která by se častokrát uplatnila i u lidí. Dokážou zregenerovat i zásadní postižení organismu, včetně nervové soustavy. Tuto schopnost ploštěnkám dávají dvě stovky genů.

Ploštěnky se můžou rozmnožovat buď pohlavně, nebo nepohlavně. Nepohlavně se rozmnožují příčným dělením, při pohlavním rozmnožování vytvářejí kokony s vajíčky a přilepují je na kameny ve vodě. Při nepohlavním rozmnožování se dokážou dělit nekonečně dlouho, a tak jim dorůstají nejen nové svaly, ale i nervová tkáň. Jejich kmenové buňky zkrátka nestárnou a vědci se snaží přijít na kloub tomu, jaké kouzlo za tímto pozoruhodným jevem stojí.

Pro houbovce není století žádným věkem.

Regeneraci buněk má starosti enzym zvaný telomeráza. Zajišťuje, aby kopírování informace DNA bylo bezchybné. Při běžném dělení buněk však enzym trpí, což způsobuje méně kvalitní kopie DNA, což následně vede ke smrti. U ploštěnek existuje obdoba telomerázy, která se však při dělení neničí. Jakmile by badatelé přišli na to, jak funguje, znamenalo by to převratnou změnu. Lidem, kteří přišli o končetinu, by mohla dorůst nová. „Rozluštění tohoto mechanismu by znamenalo najít cestu k nesmrtelnému zvířeti,“ tvrdí jeden z výzkumníků Aziz Aboobake.

Některé druhy stromů, zejména borovic, mohou žít nesmírně dlouhý život, jiné stromy, například olše, vytvářejí své vlastní klony, které mohou rovněž prodloužit život stromu v zásadě do nekonečna.

Na stopě nesmrtelnosti jsou různé vědecké laboratoře. Například francouzským genetikům se povedlo omladit kmenové buňky, které přitom byly staré již sto let. Po zásahu tyto buňky vypadaly, jako by byly zcela nové, ba dokonce v embryonálním stadiu. To by mohlo znamenat naději především pro lidi, kteří trpí nevratnými degenerativními onemocněními.

Jsou klíčem k prodloužení života zásahy do DNA?

Jak vidí věda možnosti dlouhověkosti? Jak to tak bývá, názory se různí. Donald Louria z lékařské fakulty v Newarku ve státě New Jersey soudí, že genetické inženýrství a nanotechnologie mohou lidem pomoci k tomu, aby se dožívali třeba i 300 nebo dokonce 500 let.

Jiní vědci jsou vůči těmto názorům skeptičtí. „Je to čistá science fiction“, myslí si Thomas Perls, který vede gerontologický ústav v Nové Anglii. Chtít, aby se průměrný člověk dožil 100 let nebo dokonce 180 let, je jako chtít dopravit kosmickou loď na planetu Pluto. Za pravdu mu dává ředitel gerontologického centra ve státě Georgia Leonard Poon. Podle něj lidský organismus prostě není na tak dlouhou existenci uzpůsoben.

 

 

 

Foto: Forbes, league boards, wikipedia
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Záhady a tajemství
Zobrazit více …