Při vykopávkách v Hisarliku-Tróji postupně archeologové objevili devět vrstev, pocházejících z různých období vývoje města. První a nejstarší vrstva je z doby zhruba kolem roku 3000 př. n. l. To ale není to, co hledají.
I druhá vrstva pochází z příliš dávného období (asi 2600–2250 př. n. l.), aby byla sídlem, které Řekové obléhali. Archeologové se postupně shodnou, že nejpravděpodobnějším kandidátem na „Homérovo město“ je sedmá vrstva přibližně z let 1300–1190 př. n. l.
Město podlehlo útoku pravděpodobně v letech 1250–1200 př. n. l. Nejspíš tu ale proběhlo válek více. Výzkumy v Tróji probíhají dodnes. V roce 2008 archeologové například zjistili, že město má větší rozlohu, než se dosud předpokládalo.
Důležitý obchodní artikl
Hisarlik byl ve 13. století př. n. l. zřejmě významným obchodním centrem.
„Důležitým obchodním artiklem pro Tróju mohli být rovněž koně – v každém případě je toto město v některých antických textech synonymem pro obchod s koňmi,“ říká přesvědčivě německý archeolog Eberhard Zangger (* 1958).
Zprávy o chovu koní v Tróji máme i přímo ze starověku. Řecký básník Quintus ze Smyrny uvádí, že na trojské pláni se nacházela dostihová dráha. Mytickému trojskému králi Láomedontovi zase vyčítali podvod při obchodu s koňmi.
Z tabulek psaných mykénským lineárním písmem B pak vyplývá, že koně jsou také majetkem trojského královského paláce. Koně jsou zkrátka v tomto městě všude, kam se člověk podívá. Nebyl tedy příběh o lsti jenom jakýmsi symbolem…?
Stroj jménem Kůň
Naopak. Trojský kůň mohl skutečně existovat! I když v trochu jiném významu, než jaký mu přiřkl Homér. Lidé tehdy byli schopni vyrobit důmyslné obléhací stroje. Nejspíš i takové, které se podobaly koni.
Už vojska panovníka staroasyrské říše Šamši Adada I., vládnoucího v 19. století př. n. l., totiž při obléhání měst používala dřevěná beranidla (v nejjednodušší podobě kmen stromu, kterým proráželi městské brány).
Existovala však i mnohem složitější zařízení spojená s obléhacími věžemi. Použití této techniky se brzy rozšířilo do Mykén a ve 13. století př. n. l. už nešlo o nic neobvyklého. A co je zajímavé, starověcí Asyřané dávali svým válečným strojům jména zvířat!
Rozhodla příroda
Odpověď na otázku, zda byl slavný podvod s Trojským koněm realitou nebo jen výplodem básnické fantazie, dodnes stoprocentně neznáme.
Vzhledem k tomu, že Trója byla symbolem obchodu s koňmi, není podle Eberharda Zanggera vyloučeno, že mohlo jít i o tajné znamení nebo znak na městské bráně. Koně byli v Tróji zkrátka jako doma!
Existuje ale i jiné vysvětlení pro dobytí dávného města, které nemá s koňmi vůbec nic společného. Městské hradby totiž mohlo zničit zemětřesení, po němž dobyvatelé snáze pronikli do Tróje. Vždyť už ve 13. století př. n. l. byla tato oblast tektonicky činná…
Egypťané byli první
Homér si ve svém vyprávění o Trojském koni mohl vzít příklad ze starší legendy z doby egyptského faraona Thutmose III., který vládl přibližně v letech 1479–1425 př. n. l. Papyrové svitky z období kolem roku 1470 př. n. l.
totiž líčí, jak Egypťané obléhali město Joppa (dnešní Jaffa v Izraeli). Vojevůdce Džehuti tehdy vymýšlí léčku: „Stáhneme se a budeme předstírat porážku,“ přikáže vojákům.
Před branami města ale zanechávají spoustu zbytečností, které by jim při cestě překážely. Jsou tu i velké koše. Když je objeví obyvatelé Joppy, považují je za válečnou kořist. „Odneseme si je do města,“ jásají. Radovánkám nad vítězstvím už nic nebrání.
Jenže v noci z košů vylezou egyptští vojáci a město má své dny spočítané. Odtud není k Trojskému koni daleko…
