Chladnokrevný vrah, nebo duševně nemocný člověk? Oběť vlastních běsů, nebo jasný kandidát nejvyššího trestu? Dilema, které před skoro 70 lety řešila prakticky celá Amerika, dodnes nemá jednoznačnou odpověď. A tak to i zůstane.

Je úterý 6. září 1949 a svět má stále v čerstvé paměti dozvuky 2. světové války. „Dost bylo zabíjení, je třeba hledět kupředu a zajistit klidný a bezpečný život všem lidem na Zemi,“ shodují se politici nejen ve Spojených státech, ale všude na světě.

To ovšem zdaleka netuší, co čeká obyvatele amerického města Camden ve státě New Jersey. Hlavní postavou se stává 28letý Howard Unruh, místní rodák, který úspěšně absolvuje čtyřleté studium na Vysoké škole Woodrova Wilsona.

Celý život touží uplatnit se jako státní zaměstnanec. Realita je ovšem úplně jiná.

Zapisuje si každého německého protivníka

Howard Unruh se dobrovolně zúčastní bojů ve 2. světové válce. Slouží ve 342. obrněném polním dělostřelectvu, absolvuje například těžké boje v Ardenách a domů si přiveze nejen několik medailí, ale také slušný zbrojní arzenál.

Jeho velitelé tvrdí, že vždy řádně dodržuje rozkazy a projevuje velkou míru statečnosti. Zajímavostí rozhodně je, že si během válečných střetů stačí pečlivě zaznamenávat do zápisníku každého německého vojáka, kterého zabije.

He would mark down the day, hour, and place, and when circumstances allowed, describe the corpses in disturbing bloody detail. Přesně označuje den, hodinu, místo a za jakých okolností se tak stane. Mrtvé protivníky popisuje s neuvěřitelnými detaily.

„After the killings, Unruh’s younger brother, Jim, would tell reporters that he wasn’t the same after the service and that he “never acted like his old self,” but Howard was honorably discharged with no record of mental illness.Někdy na nás působil jako opravdový cvok, ale střílet uměl bezvadně,“ nechá se slyšet jeden z jeho spolubojovníků.

Co se s tímto vzorným Američanem stane, že nakonec obrátí hlavně svých pistolí proti nevinným lidem?

Hodí se do gala

Kritického 6. září 1949 Howard v klidu posnídá. Matka mu připraví plný talíř smažených vajec a velkou sklenici mléka. „Co budeš dnes dělat?“ položí mu běžnou otázku, ale odpovědi se nedočká.

Reakce nepřijde, ani když mu oznamuje, že jde na chvíli k sousedovi. Po jejím odchodu zamíří mladík ke skříni, kde schovává zbraně. Ihned sáhne pro německý Luger P08 a 9mm pistoli, kterou koupil za necelých 40 dolarů.

Krabičku s 33 náboji strčí do kapsy a výzbroj doplní o šestipalcový nůž a slzný plyn. Na svou plánovanou smrtící misi si oblékne slušivý hnědý oblek, čistou bílou košili a oblíbené vojenské boty. Naposledy zkontroluje svůj vzhled v zrcadle a s uspokojením se vydá do ulic.

První pokus nevyjde

V hlavě má rozhodnutí, že teď zaplatí všichni, kdo ho dlouhodobě štvou, kteří se mu vysmívají a urážejí ho. Je vnitřně připraven, že nebude brát ohledy na nic a nikoho. Odnesou to i ti, kdo se mu náhodou připletou do cesty.

Znovu si v rychlosti projde plán, který si zapsal svého deníku. „Měl jsem sice v hlavě určitou představu, ale nakonec jsem se rozhodl, že je budu střílet tak, jak mi přijdou pod ruku,“ prozradí později při vyšetřování.

Přestože je velmi dobrý střelec, hned první pokus mu nevyjde. Na rohu Harrisonovy a 32. ulice zahlédne stojící pekařskou dodávku. Za ní si hrají dvě děti. Ani na okamžik nezaváhá a zamíří přímo k autu.

Řidič sedí za volantem a studuje objednávkový list. „Najednou se otevřely dveře a já hleděl do ústí pistole!“ bude vzpomínat. „Ten chlap nic neříkal, ale já si myslel, že jde o přepadení,“ uvede ve své výpovědi. Howardovo chvilkové zaváhání zachrání šoférovi život.

Co je to za idiota?

Ten totiž rychle zareaguje a převalí se dozadu, mezi chleba a další pečivo. Unruh dodatečně vystřelí, ale padajícího řidiče netrefí. „Co vám v tu chvíli blesklo hlavou?“ položí později šťastlivci vyšetřovatel otázku.

Muž se krátce zamyslí. „Řekl jsem si, co to je za idiota, že chce vykrást auto s chlebem!“ To Howard se na celý incident dívá jinak:

„Nebyl na mém seznamu, tak jsem si řekl, že si to Bůh nepřál, a respektoval jsem to.“ Maniaka neúspěch nerozhodí, otočí se na patě a vyrazí na cestu podle předem připraveného plánu. Na řadě je opravna obuvi a 27letý John Joseph Pilarchik.

Tady už se zabiják nemýlí a oběti nedá žádnou šanci. Vejde na malý dvorek, kde obuvník sedí u verpánku a opravuje boty. Pohodlně se přiblíží až na dva metry a střelí udiveného ševce do břicha. Ten se zhroutí na zem a ve smrtelných křečích kope nohama.