Skip to content

Mistrovská hra Go: Podle Japonců trumfne i královské šachy!

Čínský dřevorubec Wang Č´smutně pohlédne, jak se tenčí ráz dřeva vedle jeho horské chalupy. „Musím přinést zásoby topiva na zimu,“ rozhodne se, protože rána už začínají být chladná. Jak se prodírá lesem v hornatém terénu a hledá nejvhodnější souš ke skácení, otevře se před ním mýtina. Na ní vidí muže, skloněné nad herní deskou.

Hráči ani neotočí hlavu, tak jsou zabraní do hry go. Wang Č´, sám vášnivý hráč hry, se optá, jestli může jejich partii sledovat. Jeden z mužů mu pokyne, aby se posadil, a nabídne mu misku s datlemi. Dřevorubec se krmí chutným ovocem a přitom napjatě pozoruje, jak se kameny na hrací desce přesouvají. Brzy upadne do transu, a když opět otevře oči, muži i s hrací deskou jsou pryč. Má pocit, že náruživé hráče pozoroval jenom pár hodin. Když se ale vrátí zpátky do své vesnice, nikdo ho tam nepoznává. „Už sedm generací se narodilo a odešlo od té doby, kdy jeden muž z rodu Wangů odešel do hor a nevrátil se,“ prozradí Wangovi jeden vesničan. Legenda o vzniku původem čínské hry go, pocházející už z období kolem roku 3000 př. n. l., svědčí o tom, že od partie se prý prostě neodtrhnete.

Na čínském císařském dvoře patří hra Go mezi oblíbené kratochvíle.

 Princovi pomáhá, ale filozofa nenadchne

Jiná legenda ovšem přisuzuje vznik hry go ministrům legendárního čínského vládce Jaa (2356 – 2255 př. n. l.). Ten se zoufale snaží zdokonalit chabé duševní schopnosti svého syna. „Pomozte mi, aby si vypěstoval intelekt náležící vladařům,“ poprosí jednou moudré muže a ti údajně pro slaboduché dítě připraví čtvercovou herní desku s nakreslenými 19 vodorovnými a 19 svislými linkami, které se kříží a tvoří průsečíky. K desce přichystají 180 černých a 180 bílých kamenů. Princovým úkolem je obklíčit a zajmout kameny soupeře a obsadit co největší území na herním poli. Ačkoli princovi možná hra pomůže, pozdějšího filozofa Konfucia (551 – 479 př. n. l.), který nám zanechá první zmínky o hře, ale její strategie příliš nenadchne. „Jde o naprostou ztrátu času, nechápu, čím to posouvání kamínků může pomoci vývoji naší společnosti,“ kritizuje hráčskou vášeň.

Svůj čas při hře s kameny tráví i japonské gejši. Do Japonska se hra dostala v 6.-8. století.

Sebeovládání přináší ovoce

Čínský kupec cestuje v 6. století n. l. se svým přítelem za obchodem do dalekého Japonska. Do cestovního zavazadla si přibalí i herní desku a dva měšce s kamínky. Na cestách si budou krátit večer hrou go. Právě takovým způsobem se hra v období 6. – 8. století dostává do Japonska a obyvatele země vycházejícího slunce nadchne.

Filozof Konfucius zanechá o hře první písemné zmínky.

„Teď táhneš ty,“ pobídne šógun svého rádce. Muž sedící naproti němu se krátce zamyslí a pak přesune černý kámen z jednoho průsečíku na druhý. Šógun se zarazí. Z pozic kamenů na desce pochopil, že ho čeká porážka. „Už mi to nejde tak, jako kdysi,“ pokývne k soupeři. Oba považují partii za vynikající duševní trénink. Japonští vládci si hru oblíbí a na přelomu 16. a 17. století v zemi existují hned čtyři hráčské školy. Povinností profesionálních hráčů není nic jiného než se procvičovat v logice a kombinačních schopnostech. Jenom pronikavý intelekt ovšem mistrům k úspěchu nestačí. Při dlouhých partiích se neobejdou bez dokonalého sebeovládání, vytrvalosti a trpělivosti.

Stategická hra Go je velmi oblíbená i dnes.

 Východní versus západní myšlení

Nabízí se srovnání dvou strategických her – šachů a go. „Šach je hrou válčení a ničení, zatímco go je hrou sdílení trhu a harmonických vztahů,“ tvrdí Jusuki Miura, japonský odborník na hru go. Zatímco v šachu je cílem zajmout soupeřova krále, v go se hráči snaží získat co největší podíl území na herní desce. Každý z nich v průběhu partie něco získá a něco ztratí, ale jejich kameny zůstávají vedle sebe. „Studium hry go může prozradit, jak japonský obchodník myslí a rozvíjí svou obchodní strategii. Naopak, šach odráží způsob, jakým myslí a rozvíjejí své obchodní strategie lidé ze Západu,“ hodnotí rozdíly v hrách Miura. Jednoduchý princip hry dává hráčům 10800 variant tahů, u šachů „pouhých“ 10120.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …