Neomítnutý domek uprostřed bulharského venkova. Před ním se tísní davy lidí, plot je dokonce obsypán desítkami novinářů? V okně se mihne záclona a ke zvonku přistupuje obrýlený muž v košili. „Otevřete, přišli jsme si pro vaše medvědy,“ zazní do ticha.
Když se řekne medvědář, věrným divákům Večerníčku vytane na mysl Kuba Kubikula, který se svým medvědem Kubulou zažívá různá dobrodružství. Tradiční řemeslo má ale i svou stinnou stránku.
Bez drápů a zubů
Drezúra a držení medvědů v hradních výbězích je ve středověku běžnou záležitostí. Nad tančícími šelmami se baví králové ale i obyčejní lidé. Medvědáři křižují Velkou Británií, kde tradici postaví mimo zákon už v roce 1911, Francií či Německem.
Pravý ráj je ale na Balkáně, konkrétně v Bulharsku. Právě v tamním městečku Belica vzniká začátkem 21. století rezervace, kam organizace Čtyři tlapy vozí medvědy, jenž lidé využívají k pouličním vystoupením.
V přírodní lokalitě najde domov celkem třicítka huňatý chlupáčů a další útěšně přibývají. Naposledy dvouletý albánský méďa jménem Riku. Zvířata mají za sebou šílené osudy, protože medvědáři je získávají už jako mláďata.
Existují dokonce případy, kdy v zoologické zahradě uhyne medvědice a ředitel její medvíďata prodá romským kočovníkům, kterým se říká ursari. Ti se na výcvik specializují. Když mají mládě, zprvu mu odstraní drápy, aby nebylo nebezpečné.
Někteří také sahají k vybíjení zubů! Dalším krutým rituálem je umístění holky, kovového kroužku. Ten bychom našli v čenichu, medvědář k němu přiváže provaz, a když jeho svěřenec nechce dělat, co se po něm chce, stačí jen maličko zatáhnout.
Cestování bez lístku
Medvědáři mají s medvíďaty spoustu práce, protože je musí naučit všemožné kousky, kterými následně baví publikum. Mezi nejčastější patří tancování, při němž medvěd těžkopádně zvedá tlapy. Jak toho ale dosáhnout?
Stačí rozžhavit plechovou desku a vyhnat na ní nevinnou šelmu! Ta se snaží zachránit, což vytváří dojem tancování. Postupem času medvědář vytahuje různé nástroje, a tak si jeho mazlíček spojuje zvuk kupříkladu bubnu či houslí s bolestí.
Po několika týdnech tréninku už stačí jen zahrát na instrument a dostaví se kýžený efekt! Díky tomu mohou medvědáři obrážet slavnosti a jarmarky a vybírat peníze. V některých rodinách je medvěd dokonce hlavním zdrojem obživy. Někdy se také stává i jejím členem.
Gijorgij Marinov své medvědici Valentině často prostírá u stolu. „Ve vlaku jsem nemusel platit za lístek, průvodčí si ji pohladil a bylo hotovo,“ vzpomíná na další výhody svého mazlíčka.
Dvouletou samici získá v rezervaci Kormisoš, vysolí za ní čtyři tisíce leva! Nakonec i ona skončí v rezervaci Belica. V roce 2007 ochránci zase získají trojici šelem z tradiční medvědářské rodiny!
Záchranu Mimy, Mišy a Svetly dokonce přenáší televize a do poslední chvíle to vypadá, že se jich majitelé nevzdají. Mají smůlu, protože medvědářství je na území Evropské unie zakázané.
