Dvacáté století má (ne)jednu bizarní pikantnost – komunistické země si začnou libovat v balzamování těl svých velikých vůdcům. Jak zdraví chátrá, začne mít nahnáno i Mao Ce-tung. A to oprávněně. Soudruzi budou s jeho tělem vyvádět psí kusy.

Jenže to zatím otec-zakladatel Čínské lidové republiky Mao Ce-tung (1893–1976) nemůže tušit. Vidí jen, co se děje kolem – v Sovětském svazu začali Leninem, v roce 1953 k němu přibude už i mumifikovaný Stalin.

Vedle ve Vietnamu si hoví vystavený „strýček Ho“. Mao dá tedy jasně na srozuměnou, že mrtvoly se mají pálit a pohřbívat, obzvláště ta jeho. Jenže mít vlastního nabalzamovaného vůdce se tou dobou už stalo otázkou prestiže.

Litr sem, litr tam

Ne všichni se „zvěčněním“ Mao Ce-tunga tímto nelidským způsobem souhlasí. Mezi ně se řadí vědec Li Č‘-suej (1919–1995), který se později, bez ohledu na svůj postoj, stane vedoucím balzamovacího týmu.

Vzpomene si na výlet s Maoem v roce 1957 do moskevského mauzolea, kde hleděli na oba seschlé exponáty. „Leninovi uhnil nos a uši, Stalinovi odpadl knír,“ zní odpověď na jeho dotaz, proč vypadají vůdci tak nehezky.

A to jsou sovětské techniky daleko před těmi čínskými! Jenže když Mao zemře, je třeba s ním urychleně něco provést, než začne zavánět.

Fušeřina podomácku

Země je zrovna uprostřed čínsko-ruského napětí, zeptat se sovětských expertů tedy nepřipadá v úvahu. V západním medicínském časopise ale naleznou indicii – pomoci má údajně napumpování těla 12 až 16 litry formaldehydu do 4 až 8 hodin po smrti.

Přesné množství se odvíjí podle velikosti nebožtíka, zpravidla se pozná tak, že se špičky prstů začnou nalévat. Do příštího rána už má v sobě vůdce 22 litrů – přece jen, čím více, tím lépe.

„Výsledky byly šokující,“ vzpomíná Li Č‘-suej, „Maoův obličej se nafoukl, byl kulatý jako míč. Krk byl široký jako jeho hlava. Formaldehyd mokval z pórů jako pot. Nateklé uši trčely z hlavy v různých úhlech. Mrtvola byla groteskní.“

Nalitý diktátor

Vědci nepropadají panice. Začnou ručníky masírovat vůdcův obličej, aby alespoň z něj stlačili přebytečnou kapalinu do těla, kde se už nějak zamaskuje oblečením. Při tomto horečnatém úsilí je nešikovným pohybem natržena nacucaná kůže na tváři.

Vazelína a tělový make-up ale zdárně zahladí stopy. Oblek musí být nastřihnut, aby bylo možné ho kolem nafouklého těla dopnout. Nakonec se svépomocí podaří týmu odborníků, který Li Č‘-suej sežene, Mao Ce-tunga řádně nabalzamovat.

Na náměstí Nebeského klidu v Pekingu je od roku 1977 vystaven dodnes. Když je ale v roce 1997 mauzoleum uzavřeno kvůli údajné rekonstrukci, proslýchá se, že pravým důvodem je zvětšující se loužička formaldehydu pod Maovým tělem.