Píše se 1. století našeho letopočtu. Ve stínu olivovníku u cesty mezi letoviskem Baiae a Římem se právě dohadují dva muži. Předmětem jejich zuřivé diskuze je počet kamínků v bronzové míse. Oficiální historii tato scéna možná unikla.

Jde však patrně o starověký spor mezi taxikářem a jeho zákazníkem. Neshodnou se totiž na ujeté vzdálenosti.

Ve starověkém Římě fungovala služba podobná dnešním taxíkům. Za určitý obnos jste si mohli pronajmout vůz, který vás z Říma dovezl na požadované místo. Výše ceny se samozřejmě odvíjela od ujeté vzdálenosti. Měli Římané něco, co se podobalo dnešnímu taxametru?

Vitruviův cestovní odometr

Antika vždy udivovala technickou vyspělostí. Ano, již v 1. století před naším letopočtem zde existoval odometr – počítadlo ujeté vzdálenosti. Jeho popis nám z této doby zanechal římský architekt Vitruvius. Jak toto mechanické zařízení fungovalo?

Soustava ozubených kol shazovala do bronzové misky kamínky, a to vždy po ujetí jedné římské míle (cca 1480 metrů).

Stačilo spočítat kamínky v misce a zjistili jste, kolik jste ujeli. Nebyl to samozřejmě taxametr v moderním smyslu slova, protože vám hned neukázal cenu. Zařízení však stačilo ke spravedlivému a relativně přesnému základnímu výpočtu.

Stejná lidská povaha

Historikové zatím nenašli důkazy o oné hádce pod olivovníkem u cesty mezi Římem a letoviskem Baiae. Je ovšem pravděpodobné, že rysy lidské povahy způsobily, že zmíněné odometry na starořímských taxidrožkách byly předmětem zájmu různých vykuků a nepoctivců.

Stačilo, aby místo jednoho kamínku dopadly po ujetí římské míle do bronzové nádoby kamínky dva.

Výsledek? Dvojnásobný účet oproti službám poctivého antického taxikáře. Bylo tomu tak? Zatímco historikové jen bezradně krčí rameny, psychologové spíše souhlasí. Ostatně, už řecký politik Thúkýdidés v 5. století před naším letopočtem trefně poznamenal:

„Dokud bude lidská povaha stejná, budou se dít stále stejné věci, jen v různých podobách podle okolností.“