Skip to content
reklama

Maják, kde ožívá minulost

Skupinka turistů prochází majákem, když tu najednou se jedna z účastnic zastaví a rozhlíží se kolem sebe. „Přece je tu zakázané kouření,“ napadne ji, když ucítí vůni tabáku. Jenže nikdo s cigaretou není kolem vidět.

Není divu, majitel téhle cigarety je už zřejmě pár desítek let po smrti.

Světelný paprsek zřejmě prvního majáku postaveného na americké Floridě už dávno neukazuje cestu lodím. Světlo majáku nesoucí jméno svatého Augustina (354–430), stojícího na samém prahu poloostrova, ovšem podle všeho přitahuje pozornost dále.

A nejen živých.

Toho majáku se nevzdám

Maják vlastní Alan Ballard, pro původní stavbu není ale zvoleno úplně vhodné místo, takže floridská vláda se jej snaží donutit k prodeji. Ballard proslul svou pečlivostí, a tak se mu příliš nelíbí, že by měl svůj maják přenechat státu.

Nakonec ale roku 1865 podlehne, přesto prohlásí: „Nikdy to tu neopustím a budu na maják dávat pozor!“ Je možné, že odhodlaný muž svůj slib dodržel? Dodnes se zde stává, že se záhadně otevírají dveře a rozsvěcují světla.

Pohled z věže na dům správce FOTO: Jonathan Zander / Creative Commons / CC BY-SA 3.0

Kde se bere ten tabák?

Některé jevy možná můžeme vysvětlit křikem racků či poryvy větru. Ovšem že by si racek zapálil cigaretu? To možná bude spíše Peter Rasmusson, který na majáku strávil celkem 23 let, a možná se s ním nemůže rozloučit ani po smrti.

Rasmusson je znám jako tvrdý manažer, který velmi dbá na to, aby vše na majáku fungovalo. A to zřejmě dodnes! A tak se vůně jeho cigaret line čas od času po schodišti, když jde zkontrolovat, jestli všichni dělají svou práci dobře.

blank
Při pohledu na schodiště by se mohla zatočit hlava. FOTO: SW Clyde / Creative Commons / volné dílo

Neopatrný natěrač

Není ale jediným vášnivým kuřákem, jehož duše obchází maják. Ještě před jeho příchodem se totiž na věž majáku vydá Joseph Andreu (?–1859), který správu majáku přebírá od svého otce. Jenže v roce 1859 vyleze na lešení, aby opravil nátěr.

Jeden neopatrný krok a Andreu padá téměř 20 metrů. Na místě umírá. Těžké kroky, které jsou čas od času slyšet na železných schodech, dokládají, že maják neopustil. Péči o maják pak převezme jeho manželka Maria Mestre de los Dolores Andreu. Ta se stane svědkem další tragédie. Během občanské války se konfederační voják Joseph Pacetti (1828–1864) snaží demontovat čočku majáku, aby znesnadnil orientaci vojskům Unie. Je ale smrtelně raněn.

Dívka na ochozu

Největší tragédie ovšem maják teprve čeká. Začátkem 70. let 19. století na maják nastoupí Hezekiah Pity, aby jej zrenovoval. Jednoho dne roku 1873 si čtyři z jeho dětí hrají i s vychovatelkou v okolí.

Děti si i přes varování dospělých vlezou do vozíku, který slouží na dovoz zásob. Ten se najednou dá do pohybu! Pád z útesu je nevyhnutelný. Dvě z dětí se podaří zachránit, ale Eliza (1860–1873) a Mary (1858–1873) utonou. Od té doby se majákem rozléhá dívčí křik a pláč. Na ochozu se navíc začne objevovat postava dívky. Je to náhoda, že má stejnou modrou blůzu a modrou čapku, kterou měla v osudný den nebohá Mary?

blank
Potopená plachetnice Storm Wreck z 18. století byla objevena nedaleko majáku. FOTO: Brendan Burke / Creative Commons / CC BY-SA 3.0

Pomoz mi, prosím!

Vyfotografovat maják není vůbec snadné, na fotografiích se často objevují záhadné obrazce. Jeden z pozdějších správců dokonce nakonec odmítne nocovat přímo v majáku a pronajme si přilehlý bungalov. Dívky se zjeví dokonce dvěma aktérům pořadu Ghost hunters, kteří na maják dorazí.

Na jejich nahrávce je možné jasně rozeznat ženský hlas: „Pomoz mi, pomoz mi, prosím!“ Tohle už na racka nevypadá!

Foto: Jonathan Zander / Creative Commons / CC BY-SA 3.0, SW Clyde / Creative Commons / volné dílo, Brendan Burke / Creative Commons / CC BY-SA 3.0
Právě v prodeji
reklama
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Lifestyle
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články