Skip to content

Magnetar: Postrach vesmíru s magnetickým polem

Psal se 27. prosinec roku 2004. Svět se tehdy vzpamatovával z ničivého zemětřesení, které postihlo jihovýchodní Asii. Barel ropy se prodával za 42 dolarů. Jaromír Jágr hrál při výuce NHL ruskou ligu v Omsku, který ten den prohrál s Togliatti 2:4. A ještě něco. Vesmírné satelity zachytily největší explozi, která kdy byla zaznamenána.

Ve vzdálenosti 30 000 světelných let od naší planety se cosi přihodilo. I přes zmíněnou obrovskou vzdálenost byly vrchní části pozemské atmosféry výbuchem ovlivněny.

Když se supernova zhroutí do neutronové hvězdy, síla jejího magnetického pole dramaticky vzroste. Magnetické pole neutronové hvězdy, běžně dosahující ohromných 108 T, může za jistých okolností narůst ještě více, na více než 1011 T. Takovou vysoce magnetickou neutronovou hvězdu nazýváme magnetar.

Kosmickou detonaci měl na svědomí magnetar, což je neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem. Rozpad její nestabilní kůry doprovází mohutné emise vysokoenergetického elektromagnetického záření, především rentgenového a gama záření. „Síla magnetického pole magnetaru dosahuje hodnot až tisíc bilionkrát větších, než je magnetické pole Země,“ přibližuje Brian Cameron z Kalifornského technologického institutu v americké Pasadeně. Tak silné magnetické pole by bez problémů vymazalo všechna data z kreditních karet v okruhu 150 000 kilometrů, což je zhruba poloviční vzdálenost ze Země na Měsíc.

Magnetické pole přes 10 GT je dost silné, aby smazalo data z kreditní karty z poloviny vzdálenosti Měsíce od Země.

Astronomové našli v naší galaxii zatím 12 magnetarů. „Magnetary se skládají z hmoty v té nejhustší možné formě,“ vysvětluje Brian Cameron. Magnetary vznikají ze smrtelných agonií gigantických hvězd. Když taková hvězda končí svou životní pouť, začne se hroutit a promění se v supernovu. Za jistých podmínek se pak ze supernovy může vyvinout neutronová hvězda a poté i magnetary. Ty se rodí z hvězd, které bývají až čtyřicetkrát hmotnější než naše Slunce.

Rozpad nestabilní kůry magnetaru doprovází mohutné emise vysokoenergetického elektromagnetického záření, především rentgenového a gama záření.

Za běžných okolností by se hvězda takové hmotnosti nepřeměnila v neutronovou hvězdu; prostě by se zhroutila a vznikla by černá díra. Tu tvoří hmota naměstnaná do určitého objemu. Toho ovšem magnetar není schopen. Je možné, že před zhroucením tyto hvězdy »zhubnou«, ztratí až 90 % své hmotnosti, a proto se z nich černá díra nestane. Ve chvíli, kdy magnetické pole zesílí, zdeformuje vnější kůru hvězdy. Nakonec se kůra prolomí a vznikají jedinečné exploze. V tu chvíli je magnetar nejjasnější hvězdou v celé galaxii.

Magentar poblíž černé díry uvnitř naší galaxie Sagittarius A*.

Kosmickou výpravu, ocitnuvší se v tu chvíli v blízkosti magnetaru, by nečekalo nic příjemného. Magnetické pole by si s atomy v lidském těle pohrálo a poté je rozbilo. Zároveň by byli působením obrovské gravitační síly astronauti rozdrceni. Kdyby magnetar vybuchl nějakých deset světelných let od Země, zřejmě by zcela zničil ozonovou vrstvu v atmosféře. To by znamenalo konec veškerého pozemského života…

 

 

Foto: wikipedie. Článek vznikl ve spolupráci s časopisem 21. století.
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Vesmír
Zobrazit více …