Skip to content

Jazz, hřích a smrt: Svůdné vražedkyně, které inspirují muzikál Chicago

Najdou je s rukama od krve nad mrtvolami svých milenců. Zatknou je, soudí – a bez trestu propustí. Pistolnice z Chicaga mají totiž něco, co jim v očích soudů propůjčuje svatozář – krásu, šarm a ladný prstík, kolem kterého si omotají všechny muže v porotě.

Současníkům se musí zdát, že něžné pohlaví v Chicagu přišlo o rozum. „Jen mezi roky 1875-1920 počet vražd spáchaných ženami narostl o 400 procent,“ píše americký spisovatel Douglas Perry. Na jaře 1924 na sebe strhnou veškerou pozornosti dvě dámy, které se měly dopustit vražd svých milenců. Místo odstrašujících případů z nich ale veřejnost udělá zbožňované superstar.

Město hříchu a předpojatých soudů

Beulah Annanová (1884-1928) si ve vazbě krátí čas vystřihováním vlastních fotografií z novin. „Nejkrásnější vražednice v Chicagu,“ stojí v té záplavě článků, a 23leté ženě neujde ani jeden z nich. O kus dál sedí „nejstylovější žena v kriminále“, šarmantní Belva Gaertnerová (1884-1965). Kabaretní zpěvačka, která se šikovným sňatkem stane milionářkou. Nyní je obě čeká soud, který rozhodne o jejich vinně a nevinně. O svůj osud se ale nebojí. Ve státě Illinois sedí v porotě výhradně muži. „Když přijde na souzení žen, starají se o jedinou věc, a tou je krása,“ píše Perry. „Sto dvacet dva vražedkyň svých manželů je v Chicagu obžalováno mezi roky 1875 a 1920. Odsouzených jich je pouze 16.“

Krásná Beulah“ a „stylová Belva“. V meziválečném Chicagu soudy nevěří, že bílá, krásná žena je schopná chladnokrevně vraždit.

Cirkus místo dramatu

Mladá novinářka Maurien Dallas Watkinsová (1896-1969) si brzy povšimne, že z vinny jsou usvědčovány jen imigrantky nebo Afroameričanky. Rozhodne se, že to změní. Na titulních stránkách prestižního deníku The Chicago Tribune, pro který pracuje, se začne posmívat oné „stylové Belvě“ a té „krásné Beulah“. Reakce ji ale zaskočí. Muži se náhle zamilovávají a do vazby proudí pugety květin i pozvánky na večeře. Celý proces se změní v cirkus, ve kterém je každé místečko v soudní síni skoupeno po show lačnící veřejností.

Novinářka Maurien Dallas Watkinsonová soudní proces krok po kroku sleduje. Na základě bizarního případu sepíše nesmrtelnou divadelní satiru Chicago (1926).

Co se dá dělat

Obžalované si své pozice celebrit užívají. Beulah na novináře při každé příležitosti špulí rty, upírá psí oči a čechrá si rudé vlasy. „Líto? Komu by to nebylo líto. Ale co můžeme dělat?“ odpovídá na otázku, jak se cítí za střelení milence do zad v manželově ložnici. Po střelbě osudnou noc čtyři hodiny v kuse poslouchá foxtrot „Hula Lou“ a sleduje muže umírat. Během procesu několikrát změní svou výpověď, než zakotví u verze sebeobrany. Dokonce předstírá těhotenství, jen aby si naklonila veřejnost. Po pouhém měsíci, v květnu 1924, je Annanová z vazby propuštěna.

Němý film Chicago (1927) se inspiruje hrou Watkinsonové. Na jeho základě je v roce 1975 zinscenován stejnojmenný muzikál, který se společně se svým remakem z roku 1996 stanou nejdéle běžícím americkým muzikálem v historii Broadwaye.

Neprůstřelná presumpce nevinny

Žije totiž v éře, kdy soudci mají potíž uvěřit, že bílá žena je schopná spáchat úkladnou vraždu. Pokud je přeci jen nalezena sklánějící se nad mrtvolou, pak pro to musela mít dobrý důvod: “Však víte: byla opilá. A samozřejmě ji opil její partner. Nebo to byl zločin z vášně. Muž ji podváděl, ona se přestala ovládat, a z toho důvodu se to dá odpustit,” vysvětluje panující názor Perry. Také Gaertnerová krev svého o deset let mladšího milence na svých šatech vysvětluje „jazzem a chlastem“. Zproštěna obvinění je měsíc po Annanové.

Foto: gingoldgroup.org i1.wp.com http://1125996089.rsc.cdn77.org i.pinimg.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …