Pustá prérie, kovbojové, drsní šerifové, indiáni a divoké pitky v saloonech. Tak si představujeme Divoký západ známý hlavně z filmových westernovek. Jak ale vzniklo toto fascinující období historie? Jak nakonec dopadli nejznámější pistolníci?

Divoký západ začal vznikat již v 18. století, velkého rozmachu se dočkal až na začátku 19. století, když skončila občanská válka mezi britskými koloniemi. Třináct bývalých britských kolonií na východním pobřeží se sjednotilo, a kolonisté tak velmi záhy obrátili pozornost k neprozkoumanému území na západě severoamerického kontinentu.

Ještě před válkou byl hlavní motivací lov kožešin, po válce se jí stal chov dobytka. Díky tomu vzniklo i označení kovboj neboli poháněč krav.

Všudypřítomné zlato

První kovbojové byli především veteráni občanské války a zkrachovalí farmáři, často se jednalo i problémové existence. Obrovská migrační vlna nastala v polovině 19. století, a to díky objevení zlata v Kalifornii.

V prvních pěti letech se zde vytěžilo až 370 tun zlata v hodnotě 16 miliard dolarů (podle přepočtu na dnešní ceny). Důsledky zlaté horečky byly velmi výrazné. Začala se stavět velká města, v nich školy a kostely.

Postupně se také vyvinuly nové způsoby přepravy, oba konce kontinentu spojila železnice. V každém případě ale nastala velmi tvrdá a krutá éra.

Konflikty s indiány

Při své pouti po americkém kontinentu se kolonisté velmi často dostávali do potyček s původními domorodými indiány a Mexičany, postupně je začali vytlačovat. Není ale pravda, že by kolonisté indiány brutálně a masově vyvražďovali.

Rapidní pokles domorodců nastal ještě před příchodem bělochů, jelikož se kmeny mezi sebou vybíjely samy, a to ve velkém počtu. Na vině byly také epidemie nemocí, proti kterým se původní obyvatelé nedokázali bránit.

Zákony ve vlastních rukou

Nově vzniklé osady se staly brzy místy bez pravidel a zákonů. Kvůli tomu stoupala míra zločinnosti a o bitky a přestřelky nebyla nouze. Kolonisté převzali roli soudců, poroty i vykonavatelů rozsudků, které často končily popravou.

Proto se postupem času přesunoval zákon a pořádek z východu směrem na západ. Jednotlivé kolonie si začaly najímat šerify a maršály, kteří měli na starosti udržovat pořádek.

Psanci za odměnu

Šerifům se zločinci ochotně vypomáhali i občané měst. Za účelem dopadení každého „psance“, jak se kriminálníkům říkalo, se vylepovaly po městech plakáty s jejich přibližnými portréty a nápisem „Hledá se“. Velkou motivací pro obyvatele měst byla vysoká finanční odměna za chyceného uprchlíka, živého nebo mrtvého. Na ty nejznámější zločince se vypisovaly obrovské sumy, například u Jesseho Jamese se částka vyšplhala až na 5000 dolarů.

Reklama na Divoký západ

Předlohou pro mnoho umělecký děl s tematikou Divokého západu se stal slavný Buffalo Bill (1846–1917). Původně lovec bizonů a unijní voják založil show nazvanou jednoduše Wild West, se kterou cestoval nejprve po USA, později po celém světě.

Divákům předváděl značně zromantizovanou představu o drsných kovbojích, indiánech a přestřelkách, kterou známe dodnes.

Nejznámější pistolníci:

Butch Cassidy (1866–1908) a The Sundance Kid (1867–1908)

Butch Cassidy, rodným jménem Robert LeRoy Parker, a jeho parťák Harry Alonzo Longabaugh alias Sundance Kid, prosluli především jako vlakoví lupiči, kteří unikali před spravedlností velmi dlouhou dobu.

Cassidy se poprvé vydal na dráhu zločinu ve svých 14 letech, kdy se vloupal do obchodu, ukradl kalhoty a něco k jídlu. Když pak odešel z města s tím, že si bude hledat práci, skončil opět jako zločinec.

Prodával lidem ukradené koně, později je přihlašoval do závodů, za které inkasoval peníze.

Tajný úkryt gangu

Cassidy je také považován za zakladatele gangu Wild Bunch. Ten byl všeobecně známý jako nenásilný, ale i přesto došlo při přepadávání bank či vlaků k několika úmrtí. Za ukradené peníze si Cassidy pořídil farmu, která sloužila především jako tajný úkryt.

Zásadní se stal rok 1896, kdy se ke gangu připojil Harry Alonzo Longabaugh. K nejslavnější loupeži došlo v roce 1899, kdy skupina přepadl banku Union Pacific ve Wyomingu. Po tomto incidentu začala být celá parta masivně pronásledována.

Nechycení kamarádi

Pro Cassidyho bandu bylo typické, že se po loupeži všichni rozprchli do různých stran a později se sešli v úkrytu. A i když později zůstali pouze tři, ještě v roce 1900 vyloupili První národní banku v Nevadě a odnesli si přes 30 000 dolarů.

O měsíc později přepadli vlak, odkud ukradli téměř 60 000 dolarů v hotovosti. Smyčka se kolem nich ale utahovala ještě pevněji. Byl najat lovec odměn, zabiják Tom Horn, aby členy gangu dopadl a přivedl před soud.

Nepoučitelní lupiči

Aby oba dva unikli před spravedlností, rozhodli se odjet do Jižní Ameriky, kde je nikdo neznal. Dlouho ale žít slušným životem nevydrželi a začali opět loupit. Roku 1905 přepadli banku a odnesli si lup ve výši 100 000 dolarů a stali se i zde hledanými zločinci.

Pomyslná smyčka se na ně stáhla v roce 1908, kdy je obklíčila přesila vojáků a oba při divoké přestřelce padli.

Billy the Kid (1859–1881)

Zločinec, který byl po své smrti zproštěn obvinění. I tak by se dal popsat krátký a drsný život Billyho Kida. Už ve velmi mladém věku ho opustil otec a po smrti matky skončil v sirotčinci. Svou první vraždu provedl v roce 1877 při hospodské rvačce s místním kovářem, který ho urazil.

Přisuzuje se mu více než 20 vražd, spolehlivě se dají prokázat jen čtyři.

Slavný útěk z vězení

Kid se neustále zaplétal do krvavých šarvátek, až na něj byla nakonec vypsána odměna ve výši 500 dolarů s jasným cílem: Dopadnout Kida za každou cenu! To se také povedlo. Kid byl poslán před soud a obviněn z vraždy šerifa Williama Bradyho.

Rozsudek zněl: Smrt! Když ale čekal na popravu, zosnoval svůj největší plán útěku na svobodu. Útěk se nevydařil podle jeho představ, zastřelil při něm dva zástupce šerifa. Dlouho se ze svobody neradoval, o pár měsíců později ho našel a zastřelil šerif Pat Garrett.

Billy Kid umírá ve svých 21 letech.

Jesse James (1847–1882)

Jesse James patří k nejvýraznějším osobnostem odvrácené strany zákona a dá se označit jako Robina Hooda Divokého západu, který bohatým bral a chudým dával. Během občanské války působil jako záškodník ve službách Jihu, činnost neukončil ani po skončení konfliktu.

Svůj gang založil spolu se svým bratrem Frankem a bratry Youngery, brzy se stali nejproslulejší lupičskou skupinou.

Specialisté na přepadávání vlaků

Gang provedl svou první bankovní loupež v roce 1866 ve městě Libery ve státě Missouri, odkud si odnesl 60 000 dolarů. Na útěku pak zastřelili šestnáctiletého chlapce, který je zahlédl. Největší lupy ale získával při přepadávání vlaků a dostavníků.

Vlaky vždy buď vykolejili nebo je jinak přinutili zastavit, vybrali pokladní vůz a cestující připravili o všechny cennosti a peníze. Při svých loupežích si nebrali žádné servítky a podle některých pramenů během své „loupežné kariéry“ zabili až 80 lidí.

Z hrdiny psancem

Kvůli zabíjení a brutalitě se od nich odklonila i veřejnost, kterou měli zločinci zpočátku na své straně. Během nejaktivnějšího řádění vyplenili celkem sedm vlaků, dvanáct bank a pět dostavníků. Smrtelný úder gangu se nakonec podařilo zasadit lovecké agentuře, patřící Allanu Pinkertonovi.

Ten si najal bratry Roberta a Charlieho Fordovy, kteří se do skupiny infiltrovali. V roce 1882 pak šéfa gangu, Jesseho Jamese, Robert zastřelil zezadu ranou do hlavy.

Wild Bill Hickok (1837–1876)

Ješitný, charismatický, spravedlivý, ale také nenapravitelný karbaník. Na rozdíl od ostatních byl téměř vždy na straně zákona a několikrát se stal šerifem. Základ slávy Divokého Billa stojí především na jeho schopnostech a dovednostech jako pistolníka a zvěda.

Během občanské války stál na straně Unie. Na Západ přišel jako dostavníkový kočí, poté se stal ochráncem zákona.

Osudné karty

Hickok si nijak neliboval v násilí a sám prý nikdy nevyprovokoval pistolnický souboj. Když se ale naskytla příležitost, neodolal. Střelecký souboj vnímal jako vysoce ideovou a prestižní záležitost. Jeho záliba v hazardu se mu nakonec stala osudnou.

Když se jednoho dne sešel se svými přáteli na partičku pokeru, jeden z nich zasedl židli, na které obvykle sedával on. Hickok mu několikrát nabízel výměnu míst, byl ale odmítnut. Tak zůstal slavný pistolník poprvé v životě sedět s odkrytými zády.

Do salonu pak vešel mladík jménem Jack McCall a střelil Divokého Billa nekompromisně do hlavy.

Tom Horn (1860–1903)

Tom Horn také nepatřil mezi typické zločince. Velkou část svého života strávil jako muž zákona a detektiv. Zároveň to byl jeden z nejchladnokrevnějších zabijáků. Jeho nenávist ke zločincům, hlavně zlodějům, pramenila z vlastní zkušenosti, když zloději dobytka ukradli všechny jeho zásoby a Horn zbankrotoval.

Horn si také za války vybudoval skvělou reputaci jako zvěd. I díky tomu pracoval pro slavné Pinkertony jako stopař a lovec odměn.

Podezřelý z vraždy

V roce 1894 ale musel rezignovat na post detektiva poté, co jej začali spojovat s vraždami 17 osob. Přímo zodpovědný byl za smrt několik zlodějů dobytka. Horna nakonec chytili a oběsili v roce 1903 za vraždu čtrnáctiletého chlapce.

Ironií osudu je, že tuto vraždu Tom Horn ve skutečnosti nespáchal.