Nekonečným ledem Nové země, souostroví v Severním ledovém oceánu na severu Ruska šlape pár mužských nohou. Je sám. Jeho jméno je Vladimir Alexandrovič Rusanov (asi 1875–1913). Ruský geolog a polární badatel nechá ostatní muže výpravy, ať se vrátí do tábora. Došly jim síly.

A Rusanov? Bezpečně vyvázne ze sněhové náruče a jako první člověk přejde pozemní cestou Novou zem. Stane se expertem na toto území a pro Rusko objeví nová ložiska uhlí a dalších nerostů.

Není se co divit, že to bude právě on, kdo je v čele expedice roku 1912 na lodi Herkules vyslán na Špicberky, aby se poohlédl po dalších uhelných ložiskách. Tentokrát sebou přibere k 13čennému týmu i svou francouzskou snoubenku Juliett Jeanovou. Zásoby mají na rok a ¾ a v plánu zřejmě i pokračující objevnou plavbu Arktidou.

Všechno zní dokonale, ale…

Na kalendářích je 16. července 1912 a Herkules kotví v Bellsundu na Špicberkách. Rusanov se s dalšími dvěma námořníky vypadává na pěší přechod celého ostrova.

Když mu v horách na ledovci podjede noha a řítí se do propasti, v poslední chvíli se zachytí o ledovou římsku.

Pokud si u akčních filmů říkáte věty jako „Takhle by se nemohl v realitě udržet!“, tak Rusanov je příkladem, že na první pohled nemožné v boji o život lze. Než ho společníci vytáhnou, houpe se nad ledovcovou trhlinou!

Po návratu s lodí prozkoumají západní pobřeží a objeví bohatá ložiska černého uhlí. Součástí výpravy je také hodnotný oceánografický výzkum. Zní to všechno idylicky?

Úkoly jsou splněny a Rusanov odesílá od průlivu Matočkin Šar, který odděluje Severní a Jižní ostrov Nové země zprávu, že se Herkules vydá Severní mořskou cestou až do Tichého oceánu. A tady idylka končí. Od této chvíle o výpravě už nikdo neuslyší…

Kosti? Medvědí, sobí… a lidské!

Jan Josifovič Nagurskij vzlétá 21. srpna 1914 se svým hydroplánem. Žaludek se mu trochu svírá obavami. Právě probíhá vůbec první let tohoto druhu stroje v arktických podmínkách! Janovi se nic nestane, ale ani několik letů účel nesplní.

Rusanovu výpravu neobjeví. Až v letech 1934 až 1936 objevují polárníci a hydrografové několik artefaktů zjevně patřících k torzům prozatímních táborů Rusanovy expedice. Co se mohlo stát?

Mráz jim zřejmě nedovolí plout a musejí přezimovat v severní části Nové země. V roce 1947 je nalezen další tábor – ovšem bez důkazů. Za to jsou objeveny kosti. Poukazoval by na to, že výprava dosáhla Severní země.

Až roku 1971 jsou kosterní pozůstatky dopraveny do laboratoře. Jde o Ruslanova? Kdepak. Jsou medvědí a sobí. Lidské ostatky objeví až roku 2000 v oblasti hory Minin na poloostrově Tajmyr výprava filmařů. Tyhle už lidské jsou. Patří Rusanově expedici?