Domů     Koncentrační tábor, kterého se báli i nacisté! Zdál se jim příliš brutální!
Koncentrační tábor, kterého se báli i nacisté! Zdál se jim příliš brutální!
22.5.2020

Nejkrutější koncentrační tábor, který vznikl během druhé světové války, kupodivu neležel ani v Německu, ani v Polsku. Nacházel se na území dnešního Chorvatska. Překvapivě tedy nebyl spravován nacisty, ale podléhal místnímu fašistickému hnutí Ustašovců. K jakým zvěrstvům zde docházelo a proč?

„Hlad, zima a spaní pod širým nebem, napůl nahý,“ tak vzpomíná na svůj pobyt v koncentračním táboře Jasanovac rodák z vesnice Donji Jelovac (dnešní Bosna a Hercegovina) Zdravko Macura, stejně jako na to, jak musel šlapat do vlastních fekálií, když onemocněl úplavicí.

Bylo mu tehdy pouhých 8 let a měl štěstí, že pobyt v pekle, kterému se také přezdívá „balkánská Osvětim“, přežil.

Jeho rodina se totiž poté, co se v Chorvatsku chopili moci Ustašovci a vyhlásili loutkový fašistický Chorvatský nezávislý stát, přidala k partyzánům a než je chytili, žili v tamních lesích.

Politická krize formuje vůdce

reklama

V čele ustašovců (z chorvatského ustaša neboli rebel) byl Ante Pavelić (1889–1959) bosenský nacionalista a politik, který vždy podporoval nezávislost Chorvatska a jeho odštěpení od Rakouska-Uherska.

Když po 1. světové válce vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, připojil se k chorvatským nacionalistům a podílel se na protisrbských demonstracích.

Situace v zemi, mezi jejímiž obyvateli panovaly významné kulturní, hospodářské a společenské rozdíly, se vyostřovala.

Během politické krize se v lednu 1929 ujal absolutní moci srbský král Alexandr I. Karađorđević (1888–1934) a nastolil v zemi, kterou přejmenoval na Království Jugoslávie, diktaturu.

Srbský král Alexandr. I. Karađorđević nastolil diktaturu.
Srbský král Alexandr. I. Karađorđević nastolil diktaturu.

Atentát na krále mění pravidla hry

Ante Pavelić prchl do Bulharska, neboť ve vlasti byl v nepřítomnosti odsouzen k smrti za účast na protivládních demonstracích. V exilu se podílel na založení organizace Ustaša.

Toto silně ultrapravicové, katolické a fašistické hnutí se snažilo rozbít Království, a to za vydatné pomoci Itálie a Maďarska, kde vznikaly základny pro výcvik jeho vojáků.

Do vývoje událostí ve vlasti se ustašovcům podařilo významně zasáhnout až 9. října 1934, když spáchali atentát na krále Alexandra I. během jeho státní návštěvy ve Francii. V čele Jugoslávského království tak stanul jeho teprve jedenáctiletý syn Petr.

II., zastupovaný strýcem Pavlem. Když vypukla 2. světová válka, zradikalizovaly se srbsko-chorvatské vztahy.

Ohrožení ze strany Osy vedlo regenta Pavla k podpisu spolupráce s Osou dne 25. března 1941. To v zemi vyvolalo řadu demonstrací a převrat, moci se chopil tehdy sedmnáctiletý Petr II. Ovšem už 9. dubna vtrhla do Jugoslávie vojska Osy a obsadila ji.

Armáda království se nezmohla na odpor, a proto se 17. dubna Jugoslávie rozpadla na několik celků.

Jugoslávie se rozpadla na několik částí.
Jugoslávie se rozpadla na několik částí.

Strůjce všeho zla

Na území dnešního Chorvatska a Bosny a Hercegoviny byl 10. dubna 1941 vyhlášen Nezávislý stát Chorvatsko, satelit německé třetí říše. V duchu nacistické ideologie byl v zemi prohlášen za jediný „čistý, árijský“ chorvatský národ.

V jeho čele stanul Ante Pavelić, vůdce ustašovců, jenž měl hlavní podíl na represi a následném vyvražďování nechorvatského obyvatelstva v zemi, především Židů, Srbů, Romů, ale také antifašistů a komunistů z řad Chorvatů.

Násilí neunikli ani pravoslavní křesťané. Koncentrační tábor Jasenovac byl otevřen v srpnu 1941 nedaleko chorvatsko-bosenských hranic, na území obcí Jasenovac a Stara Gradiška.

Jeden z největších koncentračních táborů, postavených během druhé světové války, ač vznikl podle německého vzoru, nebyl překvapivě spravován jednotkami nacistického Německa, ale podléhal přímo správě chorvatského fašistického hnutí ustašovců.

Metody, které v něm dozorci uplatňovali, byly tak kruté, že se z nich chtělo zvracet i otrlým nacistům.

Z tábora bylo špatně i nacistům.
Z tábora bylo špatně i nacistům.

Jasenovac řídí sadista a šílenec

V čele tábora stál po celou dobu jeho fungování Vjekoslav Luburić (1914–1969) a jeho pobočník Dinko Šakić (1921–2008). Oběma jim v té době bylo kolem dvacítky. Luburiće sami nacisté hodnotili jako „neurotickou a patologickou osobnost“.

Ti, kteří byli svědky jeho řádění, pak jako „krvežíznivého šílence a nejbrutálnějšího sadistu“. Povzbuzoval řevnivost mezi dozorci tábora v tom, kdo zabije více vězňů, a navíc vytvářel atmosféru, že vraždění „nežádoucích“ je aktem vlastenectví.

Tábor Jasenovac o celkové rozloze asi 200 km2 byl vybudován na soutoku řek Sávy a Uny. Dělil se na osm podtáborů. Do nich byli vězni rozdělováni podle svého etnika, případně náboženství či politického provinění. Vznikl i dětský tábor Sisak.

Život v Jasenovaci zahrnoval hodně práce, málo jídla, a především neustálý strach o holý život. První příchozí spali ještě na palandách, ti, kteří do tábora dorazili v pozdějších letech, už mnohdy takové štěstí neměli.

Protože se k dílnám, v nichž pracovali, nestíhaly dostavovat obytné domy, spali vězni buď v dílnách samotných, nebo pod širým nebem.

Vězni neměli ani postele.
Vězni neměli ani postele.

Splašky, kam se podíváš

Denně 12 hodin těžké práce s minimem jídla. Po probuzení v šest hodin dostali vězni polévku z horké vody a škrobu, v poledne a na večeři fazole. Nic víc. S pitím to bylo ještě horší – jediné, co měli uvěznění k dispozici, byla voda z řeky Sávy.

Ta byla ovšem často plná splašků a mrtvých těl. K vyprazdňování totiž sloužily v táboře pouze obří jámy, pokryté nestabilními deskami. A tak se často stávalo, že do nich vězni spadli a mnohdy v nich nalezli smrt.

Nejhorší ovšem bylo, že při vydatných deštích či povodních docházelo k zavodnění těchto jam, a tak se splašky rozlily po okolí včetně řek, jež byly zdrojem pitné vody. V táborech bujely epidemie, především tyfu, malárie, úplavice a chřipky.

Léky žádné nebyly, ustašovci jimi odmítali plýtvat na „nežádoucí“. Řada lidí zemřela na silné podchlazení, často i ve své vlastní posteli, protože deky a přikrývky, jimiž disponovali ti šťastnější, nestačily k udržení tělesné teploty.

Kdo měl s chodem tábora jakýkoliv problém, byl zbičován do krve pro výstrahu. Všude se tak mísil pach krve, zvratků, fekálii a rozkládajících se těl.

V táboře panovaly příšerné podmínky.
V táboře panovaly příšerné podmínky.

Nelidské týrání jako zábava

Lidé umírali zimou, vyčerpáním či v důsledku nemocí. Nejvíce ale bylo obětí systematického vyvražďování. Dozorci uplatňovali hrůzostrašné praktiky. Vězňům vypichovali oči, stahovali je z kůže a zaživa jim vyřezávali orgány z těla.

Čerstvě narozenými miminky házeli o betonovou stěnu, nebo je topili v řece. Jejich matky nechali zemřít hlady. K týrání využívali nože, kladiva, sekery i kameny. Zvlášť oblíbené bylo používání jeřábu Granik na řece Sávě, který sloužil jako šibenice.

Jeho „výhodou“ bylo, že těla padala přímo do proudy řeky, který je unášel dál. Mrtvoly spalovali ustašovci v plynových komorách a spalovnách. Pomocí plynu Cyklon B a oxidu siřičitého v nich ale vraždili i živé.

Ovšem největším páchaným zvěrstvem byly závody dozorců v tom, kdo za jediný večer zabije nejvíce nepohodlných. K největšímu masakru tohoto typu došlo 29. srpna 1942. Titul Král hrdlořezů získal Petar Brzica (1917–2010), vystudovaný chorvatský kněz.

Ten onoho osudného večera, podle svědectví kumpánů, vlastnoručně zavraždil 1360 srbských vězňů. Historikové se domnívají, že obětí muselo být méně, mezi 670 a 1100. I tak jde o děsivé číslo.

Dozorci uprchli a vyhnuli se trestu.
Dozorci uprchli a vyhnuli se trestu.

Viníci bez trestu

V dubnu 1945 k táboru zamířily partyzánské jednotky Josipa Broze Tita (1892–1980), pozdějšího prezidenta Jugoslávie. Ustašovci proto zabili staré a nemocné vězně a zbylé vyhnali na pochod smrti, označovaný jako Křížová cesta.

Oni sami se před partyzány vydali na útěk stejným směrem, 2. května tábor vypálili. Uvádí se, že za jeho zdmi našlo smrt přes 80 000 lidí, nejvíce Srbů. Odhady počtu obětí se ale různí, ty nejvyšší hovoří až o 1,4 milionu mrtvých.

Strůjci zla ve většině unikli spravedlnosti. Luburić prchl do Španělska, Šakić do Argentiny. Hrůzy, ke kterým v táboře docházelo, byly po válce bagatelizovány, aby mohlo dojít ke sjednocení Jugoslávie.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Svět zločinu
Zhroucení budovy Rana Plaza: Spadne to? Stejně přijďte!
Sanitky se prodírají mezi lidmi. Lidský řetěz si podává kusy sutin. „Tady! Vidím rukáv!“ křičí menší chlapík. Jde o minuty. Zachráněný ještě žije a brzy leží na nosítkách. Muž s píšťalkou klestí cestu davem. Z trosek se nakonec podaří vytáhnout na 2500 zraněných. O kus vedle ale leží jeden vedle druhého ti, kteří neměli tolik štěstí. Na […]
Svět zločinu
Bhópálská katastrofa: Smrtící mrak bez zápachu
Nerezová ocel? Drahé, použijte normální. Chladicí systém, který spálí energii v hodnotě 70 dolarů denně? Zastavit! A skutečně… Společnosti Union Carbide vyrábějící pesticidy, která se rozhodne po vzoru své první továrny v Západní Virginii vybudovat druhou fabriku v indickém Bhópálu, se podaří sérií škrtů srazit náklady oproti první stavbě o 8 000 000 dolarů! Na […]
Svět zločinu
Otisky prstů: Kdy detektivové zjistili, že každý člověk zanechává svůj podpis?
Zločinec může změnit účes, oholit si vousy, nasadit falešné jméno, a dokonce se pokusit zamaskovat svou tvář. Jenže na konečcích prstů si nosí něco, co se falšuje mnohem hůř. Nenápadné rýhy, obloučky a spirály jsou totiž u každého člověka jedinečné. Lidstvo si jejich existence všímá už tisíce let, ale trvá překvapivě dlouho, než kriminalisté pochopí, […]
Svět zločinu
Počítač jako místo činu: Jak vznikla digitální kriminalistika
Moderní pachatel nemusí na místě činu zanechat jedinou kapku krve ani otisk prstu. Stačí mu počítač, mobilní telefon nebo připojení k internetu. Právě tam může zůstat neviditelná stopa, která vyšetřovatele dovede k pravdě. Digitální kriminalistika, obor na pomezí počítačové vědy a klasické detektivní práce, se stal nepostradatelnou součástí pátrání po pachatelích. Ještě v první polovině […]
zajímavosti
Smolný den: Čtyři tragédie zrovna na pátek třináctého
Jaký tropický cyklón si vezme nejvíc životů? Bezkonkurenčně Bhola. Jméno dostane po největším z bangladéšských ostrovů. Zformuje se 8. listopadu roku 1970 nad Bengálským zálivem a vydá se zdrtit Východní Pákistán (dnešní Bangladéš) i část Indie.  Zabíjí i na pátek 13. EpochaPlus.cz vám přináší sérii tragických událostí, které jen přilily do kotlíků pověr o neštěstí […]
Když samotná cesta je cílem: Kaunertalská ledovcová silnice
Asfaltový had se plazí vysokohorskou krajinou a překonává na 26 kilometrech výškový rozdíl 1500 metrů. Bez povšimnutí nechává plných 6 vegetačních pásem – od lesů a luk až k holým skalám. Přitahován a poháněn magií věčného ledu, zastaví se až v nadmořské výšce 2750 metrů nad mořem. Tahle silnice je dobrodružstvím při cestě za dobrodružstvím! Kořeny rakouské […]
Nejúspěšnější spisovatel současnosti: Dan Brown
Než se stane spisovatelem, tak se živí jako učitel angličtiny na Philips Exeter University, ale cesta k tomuhle povolání je dlouhá. „Nevím, co budu dělat, ale chci, aby to bylo kreativní,“ má jasno jen v jediné věci. Budoucí bestsellerista Dan Brown (­*1964) se nejdřív rozhodne stát muzikantem. Pomocí syntetizátoru skládá písničky, vydává dětské album a zakládá i […]
Pět největších hotelů světa: Kde je nejvíc pokojů?
Název zprvu dostane podle ohromného skleněného atria ve svém středu. Projdou jím mnohé osobnosti – Bill Clinton, George W. Bush, Barack Obama či třeba Marilyn Manson. Dnes už spadá pod hotelovou síť Hilton, ale co do počtu pokojů ho v Česku stále nikdo netrumfne…   First World Hotel: Nejvíc pokojů na světě Pokud se podíváme do […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz