Kočky prý mívají sedm životů. Něco na tom zřejmě bude, jak ukazuje případ černobílého kocoura Sama. Ten se původně jmenoval Oskar a pocházel z Německa.
Za normálních okolností by zřejmě kdesi u Berlína lovil po celý život myši nebo se válel na gauči, ale i do osudů koček zasáhl nastupující nacismus a jím vyvolaná světová válka.
Nacistické Německo mělo proti svým západním protivníkům z počátku několik výhod. Slušně propracovanou taktiku bleskové války, motorizované jednotky, větší počet letadel a v neposlední řadě vůli oplatit Francouzům a Britům porážku z první velké války.
V jednom však pokulhávalo. Británie byla po staletí námořní mocností číslo jedna, její ostrovní poloha k tomu přímo vybízela. Tuto ztrátu se Němcům nepodařilo dohnat. I proto se německá Kriegsmarine do bitev s královským námořnictvem nijak nehrnula.
Britové vstoupili do války s Německem 3. září 1939 a již ten den německá ponorka U-30 poslala ke dnu britský parník SS-Athenia. Nacisté snili o blokádě Britských ostrovů, k tomu však neměli dostatek kapacit.
Ba se jim ani nikdy nepodařilo neprodyšně zablokovat kanál La Manche, britské lodě byť s občasnými ztrátami dokázaly proplouvat Doverskou úžinou po celou dobu války přímo Němcům pod nosem.
Německé námořnictvo mělo v té době dvě chlouby: bitevní lodě Tripitz a Bismarck.
Druhé jmenované plavidlo bylo do služby zařazeno v únoru 1940. Do akce šla loď se 2 000 námořníky na palubě až v květnu 1941. Britové již nějakou dobu lákali Kriegsmarine k definitivnímu střetnutí, to se jim však dlouho nedařilo. Němci byli na výsost opatrní a obě lodě se báli.
Až ve zmíněném květnu 1941 se Bismarck s několika doprovodnými loděmi potkal v Dánském průlivu s Brity. Ti měli dvojnásobnou převahu, Kriegsmarine však odolávala. Některé britské lodě, například Prince of Wales, byly poškozeny a zahnány.
Bitva skončila víceméně nerozhodně, Němci však od té doby rezignovali na vysílání svých lodí do volných vod Atlantiku. K přepadávání konvojů mířících z USA do Velké Británie a později do SSSR raději využívali ponorky.
Během bitvy byl vážně poškozen i Bismarck. Pokusil se obeplutím kolem Islandu zmizet ve francouzských přístavech, britské letectvo a námořnictvo jej však našlo a potopilo. Ve vodě zůstalo zhruba 500 trosečníků, z nichž Britové stačili zachránit zhruba stovku.
Poté však museli zmizet, protože hrozil útok německých letadel a ponorek. Ještě předtím však kromě námořníků našli ve vodách východního Atlantiku i promočeného kocoura.
Z Oskara se tak vlastně stal přeběhlík a britští námořníci jej překřtili na Sama. Jeho novým domovem se stal torpédoborec HMS Cossack. Stal oblíbencem posádky a o stravu a o drbání na břiše neměl nouzi.
Mořskou nemocí zřejmě netrpěl, protože musel zvládnout konvojovou službu zabezpečující dodávky z USA bojující Evropě.
Sam však dlouho klid neměl. 24. října 1941 byla jeho loď zasažena nepřátelským torpédem. Zahynulo 159 námořníků a i Sam měl namále.
Opět se ocitl nedobrovolně ve vodě, avšak zachránila jej společně s dalšími přeživšími námořníky britská letadlová loď HMS Ark Royal. Ironií osudu, právě ona byla jednou z lodí, které dohnaly ke zkáze původní Samův domov na Bismarcku.
Odpočinek však Samovi nebyl dopřán. Za necelé tři týdny byla torpédována i HMS Ark Royal. Tentokrát naštěstí bez ztrát na životech. Jediný, kdo na seznamu zachráněných chyběl, byl kocour Sam. Záchranný motorový člun se ještě jednou vydal na obhlídku okolí.
A skutečně, po nějaké době jeho posádka našla Sama, kterak „zdravý, leč naštvaný“ stojí na kusu dřeva.
Britské námořnictvo poté usoudilo, že nebohý a nepotopitelný Sam si užil již dost dobrodružství. Byl zprvu vysazen na Gibraltaru, kde dočasně pobýval u guvernéra, později byl převezen do severoirského Belfastu, kde v roce 1955 zemřel.
Tolik praví příběh o Samovi, který během války koloval celou Velkou Británií. Zda tomu tak bylo i ve skutečnosti, zůstává otázkou. Ohledně přítomnosti kočky na Bismarcku neexistuje žádné přímé svědectví.
Rovněž fotografie Sama jsou nejasné, možná jsou na nich dva různí kocouři. Je dost možné, že celý příběh je pouhou legendou. Každopádně, během těžkých válečných let i Sam dodával obyvatelům zkoušené Británie potřebnou sílu.
