Nikdo je nemá rád, ani ten největší milovník přírody. Přesto jsou evergreenem každého léta. Máme se jich opravdu tolik bát? A co o klíšťatech ještě nevíme?

Jistě to znáte. Vracíte se z krásného výletu, ale doma na vás čeká nepříjemné zjištění – zakouslo se do vás klíště. Snažíte se vybavit si základní poučky, jak že se ho vlastně zbavit, ale slyšeli jste jich už tolik, že nevíte, který způsob zvolit. Tak tedy – kroužit, namydlit nebo namazat krémem?

1. V žáru slunce a společnosti klíšťat?

Mýtus: Klíšťata se objevují výhradně v létě.

Verdikt: Nesmysl

Přestože je pro většinu z nás setkání s klíštětem obecným (Ixodes ricinus) symbolem léta, samotné klíště vysoké letní teploty nesnáší. To, že největší klíšťové nebezpečí hrozí v letních měsících, tedy není pravda.

Před horkem se totiž tito drobní cizopasníci ukrývají pod chladivou zem a radši než na člověka se chytají na drobné hlodavce. Nakrmit se z lidské krve tak vylézají spíš v jarním období mezi březnem a červnem a na podzim. Klíštěti dokonce nevadí ani teplota kolem 5 stupňů Celsia!

2. Móda pod taktovkou parazitů

Mýtus: Klíště nejde na světlé oblečení.

Verdikt: Nesmysl

Světlá barva oblečení sice možná lépe odráží teplé sluneční paprsky, a tak vám není v létě tak horko, na parazitující klíšťata ale ten samý fígl neplatí.

Klíště totiž nemá vyvinutý zrak natolik, aby si vybíralo, ke kterému kousku z vašeho šatníku se zrovna uchytí. Světlá barva má ale přece jen jednu nespornou výhodu – tmavé klíště na něm mnohem snáz uvidíte vy.

Pokud navíc zvolíte hladkou látku, klíštěti se po ní bude hůř šplhat vzhůru. Vydáte-li se na procházku a chcete-li se klíšťatům vyhýbat, na módní pravidla musíte zapomenout. Ideálním outfitem jsou totiž dlouhé světlé kalhoty zastrčené do ponožek.

3. Do lesa s deštníkem?

Mýtus: Klíšťata žijí jen v lese a skáčou ze stromů.

Verdikt: Nesmysl

Pokud se kvůli klíšťatům vydáváte do lesa zahalení od hlavy až k patě a na rozkvetlé louce ze sebe oblečení strháte, pak vězte, že nebezpečí klíšťat nečíhá pouze v lesním porostu. Klíště obecné si libuje naprosto všude, kde roste tráva vyšší než 20 centimetrů.

Narazit na něj tedy můžete i na zahradě, v parku i podél řek. Daleko méně se mu líbí na otevřených, prosluněných a suchých místech nebo v jehličnatých lesích. Bojíte se, že mýtus o skákání klíšťat ze stromů je pravda?

Pak vás musíme uklidnit – klíště se rádo drží při zemi. Jeho styl útoku je zcela jiný – vztyčí přední pár nohou, aby se lépe přichytilo ke svému hostiteli.

EpochaPlus.cz dodává:

V nejnižších částech porostu se vyskytují larvy klíšťat, které se uchytávají zejména na hlodavce. O něco výš žijí předstupně dospělých klíšťat, takzvané nymfy. Ty se většinou přisávají na větší savce a vaše čtyřnohé mazlíčky. Dospělá klíšťata, která si „brousí zuby“ na člověka, žijí nejvýš.

4. Na klíšťata s octem a olejem

Mýtus: Proti klíšťatům stačí rychlý přestřik oblečení repelentem.

Verdikt: Částečná pravda

Vybavit se do přírody repelentem je určitě správná věc. Myslet si však, že nás pouhých pár stříknutí dočista ochrání před útoky klíšťat, až tak správné není. Klíšťata jsou totiž velmi zákeřná a dokážou si najít sebemenší skulinku, kam se repelent nedostal.

Při aplikaci je tedy třeba dbát na důkladnost a neopomenout jediný kus těla. I přesto se nelze na repelent stoprocentně spoléhat, navíc je nutné aplikaci pravidelně opakovat, protože účinná látka postupně vyprchává.

Chcete-li zkusit přírodní verzi repelentu, smíchejte jablečný ocet v poměru 1 ku 2 dílům vody a přidejte trochu vonného oleje. Aplikaci ale opakujte nelépe po 30 minutách.

5. Je libo sladší krev?

Mýtus: Klíště jde jen na člověka se sladkou krví.

obdélníček verdiktu: Nesmysl

„Máš sladkou krev,“ zní časté vysvětlení toho, že vás žerou komáři i klíšťata víc než vaše přátele. To je však holý nesmysl. Klíštěti je totiž jedno, jakou krev máte, hlavně, že má co sát. Tito cizopasníci se orientují podle čichu.

Není to tedy „příchuť“ vaší krve, co je láká, nýbrž lidský pach, teplo i oxid uhličitý, který vydechujete. Díky tomu se vytvářejí kolem klíšťat další mýty – údajně jim smrdí člověk po konzumaci piva či česneku.

Faktem je, že pivní či česnekový dech není nic příjemného ani pro společnost lidí. Zda však v těchto případech klíšťata raději berou do zaječích, není vědecky dokázáno.

6. Nebezpečný je sosáček

Mýtus: Nemoc se do těla dostává pomocí kusadel.

Verdikt: Nesmysl

Jakmile se klíště infikované kupříkladu klíšťovou encefalitidou nebo boreliózou zakousne do těla a pochutnává si na teplé krvi, dochází k infikování hostitele. Neprobíhá to však za pomocí kusadel, jak se mnoho lidí domnívá.

Ta totiž slouží pouze k ukotvení v kůži. Nebezpečí nákazy klíště ukrývá ve svém sosáku, jímž saje hostitelovu krev. Zůstanou-li tedy po nesprávném odstranění klíštěte kusadla v ráně, není třeba panikařit. Riziko nákazy se tak nezvyšuje. Samotné tělo si s nimi dokáže poradit kupříkladu stejně jako s třískou.

7. Bez dezinfekce se neobejdete

Mýtus: Klíště nejdřív uduste, pak vyjměte otáčivým pohybem.

Verdikt: Nesmysl

A jak tedy zakousnuté klíště z těla správně odstranit? Rada, že je třeba přisáté klíště nejdřív udusit, je naprosto scestná. Přesto to, že se přitom klíště vyzvrací a ohrozí naše zdraví, není dokázáno.

Ani točit klíště po nebo proti směru hodinových ručiček není vhodné. Hrozí tím oddělení hlavičky s kusadly od zbytku těla, což následné odstranění klíštěte ještě komplikuje. Nesnažte se klíště ani rozdrtit.

Tím se do okolí dostanou všechny choroboplodné zárodky a mohou se do těla dostat sebemenší rankou. Ideální je tedy následující postup:

klíště zakápněte dezinfekčním roztokem, který necháte působit asi 15 minut, jemně klíště uchopte pinzetou (nebo ještě lépe speciálními kleštičkami) a viklavými pohyby je vytáhněte. Ranku pak znovu dezinfikujte.

EpochaPlus.cz dodáváí:

Na klíště raději vůbec nesahejte rukou, abyste zabránili šíření infekce. Po vyjmutí ho ideálně spláchněte do toalety. Po vyhození do koše by totiž na první pohled mrtvé klíště mohlo „ožít“ a ukrýt se u vás doma.

8. Nákaza i bez fleku

Mýtus: Infekce se projeví jen flekem na kůži.

Verdikt: Nesmysl

Ani tehdy, pokud se vám po odstranění klíštěte nevytvoří na kůži flek, nemáte jistotu, že jste před nákazou v bezpečí. Červená skvrna indikuje lymskou boreliózu, klíšťová encefalitida má ale jiné příznaky.

Projevuje se podobně jako chřipka, ovšem klidně až několik týdnů od kousnutí. Řídit se jen začervenáním postiženého místa tak není stoprocentní.