Skip to content

Obrazem: 4 nacistické stavby, ze kterých zbyly trosky

Německé vrchní velení rozhodne 14. prosince 1941 o výstavbě stálého opevnění podél pobřeží Norska, Dánska, Nizozemska, Belgie a Francie. V průběhu roku 1942 se rodí takzvaný Atlantický val, jehož úkolem je ochránit třetí říši proti invazi spojeneckých jednotek z Británie.

1. Stavbu zmaří válečný vývoj
Projekt: dálniční spojení mezi Vídní a Vratislaví
Výstavba: 1939–1941
Co z něj zbylo dnes: Nedodělané úseky začínají v katastru obce Medlov na jihu Moravy a končí v Městečku Trnávka na severozápadě Moravy.

Už v roce 1935 vznikají v Československu projekty na vybudování dálnice, jenže všechny plány na spojení východu země se západem zmaří 29. září 1938 podpis Mnichovské dohody. Od této chvíle se československé záměry musí přizpůsobit těm německým. Sám Adolf Hitler (1889–1945) si v okamžiku podpisu dohody vynutí postavení Exteritoriální dálnice A88, která má vést přes území Protektorátu Čechy a Morava a spojovat rakouskou Vídeň s polskou Vratislaví. Dohoda o postavení jasně říká, že Protektorát Čechy a Morava je povinen dát všechny pozemky třetí říši úplně zdarma. Německo ovšem slibuje veškeré finanční zajištění celého projektu. Poprvé se na stavbě kopne do země 11. dubna 1939. Úsek přetínající naše území má být dlouhý 320 kilometrů. Němečtí stavitelé si s dopravní tepnou chtějí poradit rychle, výstavba dálnice má trvat pouhý rok a půl. Jenže válečná situace změní jejich plány. Velká část dálničních konstrukcí se betonuje a dodávky cementu začínají váznout už během října 1940. Všechno se zpožďuje. Práce skončí v dubnu 1942, protože Hitler nařizuje, že se „zakazuje používat cement pro civilní stavby“. Na území Moravy zůstává 83 rozestavěných kilometrů dopravní tepny. Německá armáda ovšem neponechá nic náhodě a až do konce války staveniště hlídá.

Tudy měla vést Hitlerova dálnice, aneb nedostavěný pilíř pod Brněnskou přehradou.

2. Opevnění ztrácí význam
Projekt: Atlantický val
Výstavba: 1942–1944
Co z něj zbylo dnes: pozůstatky pevností a bunkrů na severu Francie

K ochrna mají posloužit rozlehlá minová pole, zátarasy, opěrné body a v neposlední řadě také dělostřelecká hnízda skrytá v mohutných betonových bunkrech. Jenže výstavbu provází chaos daný tím, že v každé zemi řídí práce někdo jiný a navíc panuje nedostatek kvalifikovaných lidí i materiálu. Koordinace proto vázne, situace se mění k lepšímu teprve na základě Hitlerova rozkazu z 23. března 1942. Zejména ve Francii se buduje silná obranná linie. „Do tohoto nového úkolu vložím vše. Dohlédnu na to, aby jeho splnění bylo úspěšné. Naší jedinou nadějí jsou pláže, tam je nepřítel nejzranitelnější,“ píše své ženě německý vojevůdce Erwin Rommel (1891–1944), jenž se 5. listopadu 1943 stává velitelem opevňovacích prací. Od této chvíle se obranný val staví mnohem rychleji a efektivněji, ovšem zdaleka ještě není hotovo. Rommel se také domnívá, že je třeba Spojence zastavit už ve chvíli vylodění, která je nejcitlivějším okamžikem celé operace. Když 6. června 1944 skutečně dojde k invazi spojeneckých vojsk v Normandii, jsou hotovy jenom dílčí části opevňovacího systému. Spojencům hraje do karet moment překvapení a nedokončený val ztrácí svůj význam. Jako chyba Němců se ukázalo přednostní opevňování velkých přístavů, protože Spojenci se jim vyhnuli.

Budování Atlanitckého valu proti Spojencům doprovází chaos.

3. Zásobování lanovkou nestačí
Projekt: stavba mostu přes Kerčský průliv, spojuje ruskou pevninu a poloostrov Krym
Výstavba: březen – říjen 1943
Co z něj zbylo dnes: Nic, most byl při ústupu německé armády vyhozen do vzduchu.

Plán spojit ruskou pevninu s poloostrovem Krym vzniká už na počátku 20. století. Konkrétní obrysy mu dá však teprve Hitler, když Němci po útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 obsadí část Ukrajiny, Kavkazu a Krym. Lanovka pro zásobování jednotek nestačí. Speer proto předkládá vůdci svůj návrh výstavby mostu pro železniční a silniční dopravu. Ten s ním souhlasí. Stavět se začíná v březnu 1943. Hitler doufá, že díky mostu se podaří Němcům brzy znovu proniknout na Kavkaz. „Musí stát do šesti měsíců!“ přikazuje Hitler a nechává na Krym poslat moderní stavební stroje z říše. Vytvořit tak náročnou stavbu během šibeničního termínu ovšem není jednoduché. „Už tehdy bylo jasné, že most nikdy nebude dokončený,“ zapisuje si do poznámek Speer, ale přesto se do stavby pouští. Brzy se ale ukazuje, že mu chybí pracovní síly. O půl roku později stojí jenom třetina mostu, zhruba 4,5 kilometru. Sovětská armáda vytrvale útočí a Němcům nezbude než ustoupit. Most přitom vyhodí do vzduchu.

Němci plánují Krymský most. Nakonec ale hotovou stavbu vyhodí do povětří.

4. Sportoviště pro 400 000 diváků
Projekt: Sjezdové a kongresové centrum NSDAP v Norimberku
Výstavba: 1933–1943
Co z něj zbylo dnes: Zeppelinovo pole s tribunou, nedokončená kongresová hala

Hitler chce, aby na planině ležící na jihovýchodě Norimberka ve čtvrti Luitpoldhain vznikl obří komplex určený pro pravidelné sjezdy NSDAP a manifestaci stranické moci. Celý areál má zabírat plochu o rozloze zhruba 1100 hektarů (Václavské náměstí v Praze se rozkládá na ploše něco málo přes čtyři hektary). Už v roce 1933 začínají před Luitpoldovou arénou první stavební práce. Budování ovšem pokračuje velmi pomalu. Jedinou dokončenou stavbou nakonec zůstává shromaždiště Zeppelinovo pole s 390 metrů dlouhou a 24 metrů vysokou tribunou, vystavěné v letech 1934–1937. Všechny ostatní budovy se stávají pouhým torzem. Například z plánované obří sjezdové haly vybudují jenom hrubou stavbu tří ze čtyř podlaží podkovovité budovy. Po začátku války jsou peníze potřeba jinde než na ohromujících stavbách, a proto rychle docházejí. Ke stavbě areálu proto nakonec nedojde. Práce se definitivně zastavují v roce 1943.

Centrum v Luitpoldhainu má demonstrovat nacistickou moc.
Foto: wikipedia.org, flickr.com. Článek vznikl ve spolupráci s časopisem HISTORY REVUE.
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …