Skip to content

Kdy proletěla sněmovnou v Rudolfinu smradlavá bomba?

Výkřiky, pískání nebo bouchání do lavic. Zasedání poslanecké sněmovny v pražském Rudolfinu 27. ledna 1922 připomíná mnohem více závodní kolbiště než místo konání seriózních politických debat. Jen u hlasitých projevů ale nezůstane…

Na programu mají českoslovenští poslanci 27. ledna 1922 navýšení výdajů pro armádu. To zavání problémy. Proti budou komunisté, zástupci německých stran i sociální demokraté, kteří se rádi prezentují jako antimilitaristi. Jednání začíná krátce před polednem a okamžitě je jasné, že se protáhne na mnoho hodin.

Po vzniku Československa zasedala poslanecká sněmovna v upravených prostorech Rudolfina.

Facka nestačila
„… a kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci, rudý prapor zavlaje,“ zpívají ve sněmovně komunisté, když jim bušení do lavic už není nic platné. Ve 12 hodin opouštějí jednací sál. O tom, že by teď nastal klid, si ale ostatní mohou nechat jenom zdát. V hlasitých projevech nevole pro změnu pokračují němečtí nacionalisté. Mezi nimi je nejvíce slyšet JUDr. Alois Baeran (1872–1936), brněnský politik a zástupce Německé národní strany. Nedá si pokoj a nedá. Už v předchozím roce ho jeden z jeho poslaneckých kolegů ztrestal fackou za urážlivé výroky na adresu Čechů.

Po podlém útoku musel být jednací sál vyklizen a vyvětrán. Poslanci se přemístili do předsálí.

Musí se vyvětrat
„Dost! Konec schůze!“ skandují němečtí poslanci. Přesto předseda sněmovny, sociální demokrat František Tomášek (1869/1871–1938), vyhlašuje hlasování o předloženém zákonu. „Přijat!“ pronáší následně. V té chvíli se stane cosi, co nemá v naší historii obdoby. Odkudsi z poslaneckých lavic vyletí neznámý skleněný předmět a roztříští se o stěnu za předsedou sněmovny. Záhy se sálem začíná šířit nepříjemný zápach. Už se to nedá snést, jednání musí být přerušeno. Bude se větrat. Až zhruba o hodinu a půl později se mohou poslanci vrátit do lavic. Tomášek má na tváři kamenný výraz, s nímž od řečnického pultíku hovoří o „příhodě zajisté nejsmutnější za trvání tohoto parlamentu“. Slibuje, že původce „smrduté bomby“ odhalí a potrestá…

František Tomášek zahájil trestnou akci proti narušiteli jednání.

Česká pomstychtivost
Nebude muset pátrat dlouho. Před Tomáška předstupuje Rudolf Lodgman (1877–1962), předseda Německé národní strany. Výtržník pocházel z jejích řad, přiznává. „Byl to Baeran,“ ukazuje pomyslně prstem na poslance, který však dávno není v Rudolfinu přítomen. V té chvíli již uhání vozem do Bavorska. Lodgman se od jeho činu distancuje a tvrdí, že on sám i celá strana prohřešku hořce litují. Doufá, že se trapná záležitost vyřídí v rámci Německé národní strany, která Baerana potrestá podle vlastního uvážení. Tomášek však Lodgmana a další Němce, zastoupené v poslanecké sněmovně, nepříjemně zaskočí.

Rudolf Lodgman byl rychlostí české strany nepříjemně zaskočen.

Na nepřítomného Baerana podává trestní oznámení pro „zločin veřejného násilí“. Ještě ten samý den přichází do sněmovny žádost Zemského soudu v Praze o vydání nevychovaného poslance policii. A světe div se, už večer s ním imunitní výbor vyslovuje souhlas. Němečtí poslanci jsou rychlým vývojem událostí nepříjemně zaskočení a hovoří o české pomstychtivosti. Celá aféra jen přilévá olej do ohně rozjitřených národnostních vztahů v rámci mladého státu.

Foto: wikipedia.org, rudolfinum.cz, Muzeum hlavního města Prahy
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …