„Za peníze je k mání ke všemu, ježto stále ještě nezanechal jistého lehkého života,“ píše policejní komisař František Jawurek o Karlu Sabinovi do úředního spisu. Kdysi býval vlastencem a jedním z nejradikálnějších demokratů.

Tak proč se z něj stane takřka ze dne na den horlivý špeh tajné policie nenáviděné monarchie?

Karel Sabina (1813–1877) byl vlastenec. Nakonec se z něj stane zrádce. Jeho krycí jméno bylo Roman.

Píše povídky, poezii, přispívá do novin. V revoluční době kolem roku 1848 vynikne jako radikálně demokratický novinář. Po přípravách neúspěšného Májového povstání je ale v květnu 1849 zatčen. Stráví tři roky v Praze ve vazbě a je odsouzen k smrti oběšením.

Později mu změní rozsudek na 18 let žaláře bez okovů. Nakonec si odpyká v Praze a v olomoucké pevnosti „jen“ osm let.

V roce 1857 je konečně volný díky amnestii. Jenže co dál? Je to právě tvrdé vězení, kde definitivně vystřízliví z revolučních myšlenek. Vzpomínky na pobyt za mřížemi později vtělí do románu Oživené hroby (1870), svého nejlepšího díla.

Avšak hned po návratu do Prahy ho čeká krušný život pod policejním dohledem. Nemůže vydávat knihy ani psát do novin, jen pod pseudonymy. Musí se starat o rodinu, která bez jeho podpory léta živořila, a dostává se do těžké finanční nouze.

A to je pro tajnou policii, která hledá nové konfidenty, ideální příležitost: „Když budete spolupracovat, napomůže to k uveřejňování vašich prací.“ Sabina neváhá ani chvilku. Jeho písemné vyjádření policii je výmluvné:

„Strasti osmiletého vězení, časté přemýšlení a politická studia změnily od základu mé názory…“

V červenci 1959 dostává Sabina první plat, celých 100 zlatých za měsíc! Podává zprávy o politicích a vlastencích a pečlivě informuje o jejich akcích, na kterých nikdy nechybí. O Sabinově konfidentství se začne šeptem mluvit koncem 60. let předminulého století.

První soud proti listu Vaterland, který ho nepřímo osočí z udavačství, ještě vyhrává. V roce 1872 se ale schází v bytě pražského advokáta Jana Kučery národní soud osmi literárních přátel Sabiny včetně Jana Nerudy.

Sabina se pod tíhou důkazů přizná a soud ho prohlásí za zrádce českého národa. Po dohodě s nimi se uchýlí do ciziny a dostává milosrdně 100 zlatých na cestu. Od tajné policie si vyžádá dalších 450 zlatých, ale brzy je bez peněz.

Vrací se do Prahy, kde se musí skrývat a marně bojuje perem za své očištění. Umírá v bídě a vysílením.