Na přelomu 14. a 15. století má Čína disponovat loďstvem, jaké svět neviděl. Na palubu jednoho korábu se mají vejít stovky námořníků, respekt vzbuzují jeho úctyhodné rozměry. Proč ale Číňané s takovou silou neovládli moře a oceány? Kam se plavidla poděla? Mnozí badatelé se dokonce domnívají, že existovat ani nemohla.

Ještě koncem 13. století je obrovská říše středu ovládána Mongoly, už tehdy ale Čína vyniká systematickým budováním silného loďstva a patřičně to dává najevo při mongolské invazi do hrdého Japonska.

Obrovská flotila ale i díky „božímu větru“, kamikadze, zcela selže. Číňané se ale nevzdávají a pouštějí se do stavby gigantických lodí, které opanují nejen vody pobřežní Číny…

Muslim do námořnictva

To už se nacházíme ve 14. století v době panování slavné dynastie Ming. Zajímat nás bude jistý Čeng Che (1371–1433), jež se díky svým rodičům modlí k Alláhovi, což v tehdejší Číně budí mnohá podezření.

Přesto mu právě netypická víra otevře dveře k největšímu dobrodružství jeho života, tedy k velení proslulého „Zlatého loďstva“. Evropocentrické vnímání naší civilizace zavinilo, že se o jeho velkolepé cestě dozvídáme více informací až v současnosti.

Záznamy mluví jasně

Jeden z nejspolehlivějších historických pramenů staré Číny, Ming Shilu, jež popisuje jednotlivé etapy vlády dynastie Ming, hovoří o četném budování úctyhodně velkých plavidel v čínské říši.

Spis obsahuje 24 zmínek o jejich konstrukci mezi lety 1403 a 1419, tedy z počátku 15. století. Zmínka ze 4. září 1403 hovoří o „objednávce 200 dopravních lodí“ ze strany metropole Nankingu.

V roce 1407 se můžeme dočíst o „objednávce 249 plavidel pro vyslanectví do četných zemí Západního oceánu“.  Lze se domnívat, že šlo o čínský výraz pro vody dnešního Indického oceánu.

Záznamy z roku 1408 už hovoří konkrétně o „zlatých lodích“, které by měly převážet drahé kamení a vzácné zboží.

Evropané jako slabá konkurence

Další čínské zdroje hovoří o tom, že jedna taková zlatá loď dokáže přepravit až 300 námořníků (dle některých propočtů ale dokonce i pětkrát více)! Disponovat má také rozsáhlými prostory pro obchodníky a rozměrnými kajutami.

I díky tomu se po roce 1400 Čína chlubí největší námořní flotilou světa, čítající údajně až 3500 lodí, což je vskutku ohromné číslo i ve srovnání s dnešními flotilami největších velmocí planety.

Největší lodě čínské flotily měly dosahovat délky až 140 metrů, a byly tak i pětkrát větší než běžné evropské lodě téže doby. Otázka je nabíledni: Skutečně na přelomu 14. a 15. století brázdily vody tak kolosální koráby?

Tak velká být nemohla!

Vědecká obec je totiž k existenci tak velkých plavidel poměrně skeptická. Badatelé se domnívají, že jejich funkčnost je z technického hlediska minimálně pochybná, a tipují, že lodě mohly být dlouhé maximálně 63 metrů a široké jen asi 8 metrů.

Pokud by prý snad měly být větší, mělo jít o pouhou ukázku imperiální moci čínského císaře na řece Jang-c´-ťiang. O přílišné velikosti lodí má pochybnosti také profesor dějin na Šanghajské univerzitě Xin Yuan´ou.

Pokud by byly údaje z čínských historických pramenů pravdivé, největší koráby by vážily až 20 000 tun. S použitím moderní technologie lze přitom ze dřeva vyrobit loď o maximální hmotnosti 10 000 tun. Až moderní lodě ze železa prý mohly překročit takovou váhu.

Pokud by navíc loď byla dlouhá 140 metrů, musela by disponovat až stometrovými stožáry! Důkazy o tom, že by tak velké stožáry Číňané uměli vyrobit, přitom chybí. Devítistěžňové koráby by prý nezvládly silný vítr a ony dlouhé stožáry by se zlomily.

Kormidlo jako důkaz

Ve prospěch existence gigantických korábů hovoří nález z roku 1962. V suchých docích loděnice v Nankingu je objevena kormidlová tyč, označující kormidlo o ploše až 452 čtverečních stop. Takové rozměry by přitom mohly odpovídat lodi o délce až 160 metrů!

Příznivci této teorie ale počítají pouze s úvahou, že délka lodi se odvozuje od rozměru kormidelní tyče, což mnozí další badatelé zpochybňují. Zásadní by pro potvrzení existence plavidel byl jejich nález, třeba i na dně moře.

Žádný takový ale k dispozici nemáme. Jak je to možné? Vrátit se musíme do doby zmíněného Čeng chea.

Kariéra strmě stoupá

Čeng Che je navíc také eunuch, jenž získá vzdělání na pekingském dvoře. V rámci občanské války se vzdělaný Čeng dává na správnou stranu a vyznamená se také jako zdatný vojenský velitel.

V roce 1402 se proto vyšvihne do pozice vrchního stavitele v Nankingu a v císařských mauzoleích, odpovědnost nese také za dodávky stavebního materiálu pro potřeby císařského dvora. Krátce nato už řídí budování loďstva, zamýšleného pro boj s japonskými piráty. Následuje jmenování do funkce admirála loďstva.

Občas i zaútočí

Zlatý věk čínského námořnictva rychle začíná, ale překvapivě stejně tak rychle končí. Avšak nepředbíhejme. Od roku 1405 je Čeng vysílán na pravidelné zámořské mise. Má šířit slávu mingské moci.

V rámci sedmi velkých výprav navštíví přes 56 zemí a metropolí tehdejšího světa. Křížem krážem prozkoumá Indický oceán a dostane se ke břehům východní Afriky dávno před Evropany. Vědět o sobě dá také na severu v Arábii.

Plavby, ačkoli jejich hlavní náplní jsou diplomatický úkoly, nejsou vždy mírumilovné. V roce 1411 se Čeng vydá na Cejlon se 3000 muži, aby získal vzácné buddhistické relikvie. Mise se zdaří. K úspěšnému vojenskému zásahu dochází také na ostrově Sumatra.

Inspirace pro román

Jako muslimský věřící si Čeng nejvíce užívá výpravy směřované na Blízký východ, jedné z posledních, která se uskuteční v roce 1434, se už ale neúčastní. Výprava se přitom dostane do Mekky a opět i na Sumatru a Jávu.

Ačkoli nemáme hmatatelné důkazy o velikosti korábů, které se výprav účastnily, máme alespoň písemné důkazy v podobě zápisků z cest Čengových kolegů.

Na motivy Čengových cest vznikne dokonce román Plavby Čeng Chea do Západního oceánu, ve kterém je ale výprava eunucha značně zidealizovaná a nabývá na fantastičnosti. Někteří současní autoři se dokonce domnívají, že koráby doputovaly až do Ameriky.

Pod rouškou tajemství

Záhadu můžeme vidět v okolnostech admirálovy smrti. Není totiž jasné, zda zemřel při své poslední, sedmé výpravě v roce 1433, nebo zda umírá v poklidu v roce 1435. Dodnes také není jasné, kde přesně je pohřben.

Největším tajemstvím je ale obestřen zlom, který v Číně nastává okolo roku 1470. Záznamy o výpravách Čenga jsou nenávratně spáleny. V roce 1525 jsou pak všechny gigantické koráby zničeny. Nikdo neví, proč se tak stalo.

Mezi možná vysvětlení patří třeba to o finanční nákladnosti udržování loďstva nebo to o potřebě účinnější pozemské obrany před Mongoly.

Významný ekonom Angus Deaton (*1945) pak přichází s teorií, že vládnoucí elita se natolik bála vzestupu vrstvy obchodníků, jimž se hromadil majetek raketovým tempem, že lodě radši přikázala spálit.

Konec velmoci

Ať jsou důvody zániku loďstva a stopky rozmáhajícímu se zahraničnímu obchodu jakékoli, Čína si tím podepisuje ortel. Evropa ji předbíhá a na pomyslný vrchol se dostává i s pomocí průmyslové revoluce.

Z východní velmoci se stává druhořadá mocnost, která svou velikost získává zpět až o několik staletí později.