„Vězení je jako ořech s červem uvnitř. Červ se může vždy dostat ven,“ říkává veřejný nepřítel číslo 1 John Dillinger. Tenhle charismatický Američan se proslaví nejen bankovními loupežemi, ale i útěky zpoza mříží.

„Výchova ti jde stejně špatně jako prodávání zeleniny,“ procedí skrz zuby malý John Dillinger (1903–1934) směrem ke svému otci Johnu Wilsonovi (1864–1943), obchodníkovi s ovocem a zeleninou. Chlapec ví, že to druhé není pravda, otcova drsná povaha a disciplína jeho firmě pomáhají.

Co se však výchovných metod týče, ty jsou brutální až příliš. John končí pravidelně s podlitinami a krvavými šrámy. Matka Mary Ellen (1860–1907) se syna zastat nemůže. Umírá, když jsou Johnovi tři roky.

Temnota v duši

Čím tvrdší má Johnův otec ruku, tím je synáček problematičtější. Jeho duše je černá jako nebe před bouří. Navenek působí jako zodpovědný a pracovitý chlapec, jeho temná stránka ale děsí. Ani péče jeho starší sestry Audrey (1889–1987) nedokáže chlapce odvést od zločinecké party, které se chytne.

Je mu pouhých 13 let, když se svými vypečenými kamarády krade uhlí po tunách. Parta se ale neštítí ani daleko závažnějších přečinů.

Násilné dětské hry

„Neee, nechte mě!“ ječí 13letá dívka a kope kolem sebe nohama. Není jí to nic platné. Skupinka chlapců se jí zmocňuje i přes mohutné kousání a škrábání. Jedním z malých násilníků je i John Dillinger! Mladíci zanechají dívku znásilněnou a potlučenou, aniž by se dočkali trestu.

Jediný, kdo ví o nebezpečných Johnových sklonech, je jeho otec. Když se mu nedaří je ze syna vymlátit holí, uchýlí se k bití řetězem. Násilí ale plodí ještě větší násilí. A z Johna roste nebezpečný zločinec.

Ano, pane! Nebo ne?

Snad je to touha po změně, co 20letého Johna táhne k armádě. Dobrovolně nastoupí na válečnou loď Utah, ale nadšení mu moc dlouho nevydrží. Jeho služba vlasti končí tím, co umí John nejlépe – útěkem. Zpět v rodné Indianě se pokouší žít normální život a dokonce se i ožení.

Manželství potrvá pouhých pět let. Další cesta ho vede rovnou do náruče bandy vedené zkušeným trestancem.

Nelítostný trest za pár dolarů

Škoda, kterou napáchají při prvním přepadení, není nijak závratná. 50 dolarů, tedy necelých tisíc korun, ale Dillingerovi připraví rozsudek 10 až 20 let za mřížemi. „Až se odsud dostanu, budu ten největší bastard, jakého jste kdy viděli,“ tvrdí, když do vězení nastupuje.

Po svém podmínečném propuštění v roce 1933 dělá vše pro to, aby svému slovu dostál. V chládku si nakonec odsedí devět a půl roku, během nichž má dostatek času na to seznámit se s nespočtem zločinců a jejich taktikami.

Brzy se naučí rozpoznávat, kde trestanci dělají největší chyby. A deseti svým spoluvězňům pomůže uprchnout!

Staří známí z vězení

Světem zmítá Velká hospodářská krize a Dillinger nemůže zavadit o práci. S vervou se pouští do kriminální činnosti ve společnosti trestanců, které poznal ve vězení. Společně vytvoří děsivou, ale funkční zločineckou bandu.

Z první banky v New Carlisle v Ohiu uloupí 10 000 dolarů, a to pouhých pár týdnů po propuštění. Během následujících 14 měsíců vykradou 12 bank!

Gentleman každým coulem

„Dámy a pánové, dovolte, abych se představil. Jsem John Dillinger a chystám se vykrást tuhle banku,“ pronese gangster a uctivě se ukloní. Políbí vystrašené ženě za přepážkou ruku a slušně ji poprosí o vydání všech peněz ze sejfu.

Žena má sice srdce až v krku, kavalírský elegán se zbraní v ruce jí přesto imponuje. Jako by mu obsah trezoru vydávala se samozřejmostí. John Dillinger zkrátka ví, jak si získat veřejnost i svá rukojmí.

Rodí se legenda o lupiči gentlemanovi, kterému fandí celá Amerika.

Dillingerova čtyřicítka

„Dillingerův přepadový oddíl“ – tak se nazývá speciální 40členný tým FBI, který dupe gangsterovi a jeho společníkům na paty. Agentům se dokonce podaří v roce 1933 Dillingera zadržet, jeho muži ho ale v převleku za policisty rychle osvobodí.

Přepadení v Arizoně, na Floridě i v Indianě tak mají zelenou. Bank zločinecké party se rychle rozrůstá, s ním ale i počet strážců zákona, kteří po gangsterech jdou. Navíc jeden z policistů při loupežích umírá.

Nashledanou, pánové!

„Mám zbraň! Nechte mě projít!“ křičí Dillinger na dozorce a probíjí si cestu skrz úzké chodby věznice, kde nedávno zase skončil. Hrozí sice dřevěnou maketou pistole nabarvenou černým krémem na boty, ale lest mu dokonale vychází.

Když navíc vezme jako rukojmí zástupce šerifa s dalším mužem, zběsilé jízdě ukradeným autem nikdo nebrání. Unesení muži mají ale štěstí. Nezachrání je ani policie, ani FBI. Spásu jim přináší právě jejich únosce.

Když gangster ujede dostatečně daleko od svých pronásledovatelů, rukojmí propustí. A ještě se s nimi stylově rozloučí podáním ruky.

Místo nápadů brutalita

Dillingerova popularita vzrůstá nevídanou rychlostí. Jeho neustálými a navíc vydařenými útěky veřejnost doslova žije. Palce mu drží dokonce i jeho vlastní oběti. Kriminálníkovi stoupne sebevědomí natolik, že si opatří novou lupičskou bandu.

Rafinované a sofistikované plány však mizí v nenávratnu. Teď nastupuje čas agrese a násilí. Pohár trpělivosti přetéká na všech stranách. Netrpělivá je veřejnost, FBI i gang samotný.

Dvojí tvář gangstera

Zločince mrazí na zátylku zrychlený dech policejních a vládních vyšetřovatelů. Odměna za jeho hlavu stoupá na 20 000 dolarů, což je v době po velké hospodářské krize obrovské jmění. Mezi gangem a policisty několikrát dochází k přestřelce.

Veřejný nepřítel číslo 1 musí okamžitě vymyslet další efektivní způsob, jak se navždy ztratit v davu. „Jiné řešení není. Chci novou tvář,“ nařizuje plastickému chirurgovi pod sprchou drsných výhrůžek.

Nechá si také popálit prsty kyselinou, aby měl zničené otisky prstů. Pokusy o dokonalou změnu obličeje ale krachují. Tělo chirurga je brzy nalezeno utopené v jezeře.

Prodejná milenka

Rumunská emigrantka Anna Sageová (1889–1947) se v americkém Chicagu živí jako prostitutka a bordelmamá. Jaká je její role v Dillingerově příběhu? Naprosto zásadní. John je pro ni něco víc než zákazník a jeho city jsou také více než vřelé.

Přesto si Rumunka při nebezpečí deportace radši hlídá záda vlastní než gangsterova. Je to právě ona, kdo na Johna Dillingera uplete spolu s agenty síť, do níž bude zločinec lapen jako moucha.

Závěrečné titulky

„Zajdeme si do kina,“ sděluje sladce Anna Johnovi do telefonu a před očima vidí tučnou odměnu. Je 22. července roku 1933 a John Dillinger kráčí vstříc své milé. Políbí se. Je to naposledy. Když vyjdou z biografu, hbitě je obklíčí skupina agentů.

Gangster poprvé špatně odhadne situaci. Tasí zbraň, ale to už ho špikují policejní kulky skrz naskrz. Veřejný nepřítel číslo 1 umírá na rozehřátém chodníku. Nebo ne? Jeho kumpáni tvrdí, že agenti zastřelili Dillingerova dvojníka.

Kde je pravda, se nikdy definitivně neprokázalo.