Příběh relikviáře svatého Maura dodnes fascinuje historiky i milovníky záhad po celém světě. Tato románská zlatnická památka ze 13. století je po českých korunovačních klenotech druhým nejcennějším movitým majetkem v České republice.

Přestože byl klenot v roce 1985 po dramatickém pátrání kriminalistů úspěšně nalezen, jeho minulost stále obestírá hustá mlha.

Otázky, jak přesně se tato neocenitelná schránka s ostatky svatých dostala z Belgie až do západočeského Bečova nad Teplou a proč se tehdejší majitelé rozhodli zariskovat a ukrýt ji na tak neobvyklém místě, zůstávají zčásti nezodpovězené.

Pátrání po původu cesty relikviáře nás zavádí do Belgie, konkrétně do šlechtického rodu Beaufort-Spontinů.

Ti klenot zakoupili v 19. století v silně poškozeném stavu, nechali ho nákladně zrestaurovat a následně ho převezli na své panství v Bečově nad Teplou.

Proč ale s sebou transportovali takto obrovský náboženský artefakt do odlehlého kouta západních Čech, není zcela jasné. Jako pravděpodobné vysvětlení se jeví snaha ochránit rodinné bohatství před neklidnou politickou situací v západní Evropě.

V Bečově měl být poklad v bezpečí, daleko od válečných vřav a revolučních otřesů, které tehdy hýbaly frankofonním světem.

Kolaborovali s nacisty

Když se na sklonku druhé světové války blížil konec nacistické nadvlády, ocitli se Beaufort-Spontinové v nebezpečné pasti. Kvůli aktivní kolaboraci s nacistickým režimem věděli, že budou muset z Československa narychlo uprchnout.

Sbalit obří, drahokamy posázenou truhlu plnou svatých ostatků na cestu do exilu ale bylo nemyslitelné. Aliance spojeneckých vojsk se blížila a hrozba konfiskace majetku státem visela ve vzduchu.

Rodina proto musela jednat extrémně rychle a v absolutní tichosti vymyslet plán, jak památku zachránit před postupující Rudou armádou i československými úřady.

Šlo o promyšlený tah?

Volba místa pro úkryt padla na zásyp pod dřevěnou podlahou gotické hradní kaple Navštívení Panny Marie. Dodnes se spekuluje, zda šlo o chladnokrevně promyšlený tah, nebo o zoufalý čin na poslední chvíli.

Vlhké prostředí pod podlahou totiž pro dřevěné jádro relikviáře potažené stříbrným plechem znamenalo jistou zkázu. Beaufortové riskovali zničení klenotu, což nahrává teorii, že věřili ve svůj brzký návrat po uklidnění poválečných poměrů.

Do Bečova se už sice nikdy nevrátili, ale jejich tajemství tam přečkalo dlouhých čtyřicet let, než podivná nabídka amerického obchodníka Dannyho Douglase odstartovala jednu z největších detektivních akcí v našich dějinách.