Vánoční stromek dnes považujeme za neoddělitelný symbol svátků, ale v českých zemích se objevuje poměrně pozdě. Ještě na přelomu 18. a 19. století dominují domácnostem betlémy, chvojí a jednoduchá výzdoba. Zvyk zdobit stromek se šíří z německy mluvících oblastí Evropy.

Zelený stromeček ale dlouho zůstává cizí měšťanskému i venkovskému prostředí. Přesto se právě v Praze odehrává okamžik, který vstupuje do dějin českých Vánoc.

V roce 1812 zve intendant pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich (1773–1822) své herecké kolegy na vánoční oslavu na zámeček v Libni. Herci jsou zvyklí spíše na chudé svátky.

O „hereckých Vánocích“ se tenkrát tvrdí, že bývají plné pozlátka, ale k jídlu toho moc nebývá. Zkrátka z ruky do úst a o nějaké dluhy obvykle není nouze.

Ozdobená jedlička

Liebich však hosty vítá jinak. Otevírá dveře slavnostního sálu a na stole stojí ozdobená jedlička se svíčkami, dosud nevídaná atrakce, kterou přiváží z Německa.

Historik Bruce David Forbes (1951–2022), americký odborník na dějiny Vánoc, k tomu uvádí:

„Vánoční stromek se v Evropě šíří jako měšťanský symbol hojnosti a světla, který postupně vytlačuje starší náboženské formy výzdoby.“ Hostitel ale nepřekvapuje jenom vyparáděným stromkem. Připravuje bohatou hostinu „po německu“.

Nechybí tu sladké cukroví a vánočky, kroupový kuba s houbami, zajíc ale i hodně delikatesní laskominy jako jsou raci, losos nebo také kaviár.

Největší radost ale u všech přítomných vyvolávají dárky ryze praktické a těmi jsou vyplacené směnky dluhů, protože těch mají herci kupu a teď si konečně mohou na nějakou chvíli oddechnout od finančních starostí.

Jeden nevšední večer

Přestože se vánoční stromek zatím nešíří okamžitě do všech domácností, ve 40. letech 19. století už se poměrně běžně objevuje v pražských měšťanských rodinách, zdobený ovocem a sladkostmi a nazývaný podle německého vzoru Christbaum.

Tradice, která dnes působí docela samozřejmě, tak začíná jedním večerem, překvapením a světlem svíček v Libni.