Co když největším nepřítelem majitele podniku není konkurence, ale vlastní zaměstnanec? Právě takovou otázku řeší americký hostinský James Ritty v 19. století.

Vymyslí zařízení, které počítá peníze, zaznamenává každou tržbu a ještě na sebe upozorní hlasitým zvonkem. Pokladna se tak rodí nejen jako pomocník obchodníků, ale také jako mechanický hlídač lidské poctivosti.

Píše se rok 1878 a James Jacob Ritty (1836-1918) provozuje hostinec v americkém Daytonu ve státě Ohio. Podnikání mu sice přináší peníze, jenže má jeden nepříjemný problém: nedokáže uhlídat všechny zaměstnance, kteří manipulují s hotovostí.

Některé mince totiž zřejmě končí v kapsách obsluhy místo v pokladně majitele. Inspirace k řešení přichází překvapivě na palubě parníku během cesty do Evropy. Ritty si všímá mechanismu, který počítá otáčky lodní vrtule.

Napadne ho, že podobný princip by mohl zaznamenávat také pohyb peněz v jeho podniku. Po návratu se pouští do práce se svým bratrem Johnem, který má potřebné mechanické znalosti. Několik pokusů nakonec vede k funkčnímu zařízení.

Dne 4. listopadu 1879 získávají bratři patent číslo 221 360 na pokladnu s ukazatelem.

Nepodplatitelný pokladník

První konstrukce má řadu kláves, z nichž každá představuje určitou peněžní částku. Po stisknutí se hodnota zaznamená do mechanismu a objeví se na číselníku. Důležitou součástí je také zvonek.

Ten zazvoní při každém zaúčtování, takže zákazník i majitel vědí, že obsluha nákup skutečně zaregistrovala. Právě zvukový signál je malým, ale důmyslným psychologickým trikem: zaměstnanec už nemůže tak snadno předstírat, že všechno řádně zaúčtoval.

První modely přitom ještě nemají dnešní podobu pokladny s výsuvnou zásuvkou na peníze. Jejich hlavním úkolem je zaznamenávat tržby a umožnit kontrolu.

Bratři své zařízení dokonce nazývají „Ritty’s Incorruptible Cashier“, tedy něco jako Nepodplatitelný pokladník. Název přesně vystihuje jejich záměr – nahradit lidskou důvěryhodnost mechanickou jistotou.

Rodí se úspěch

Vynález však zpočátku žádnou obchodní revoluci nezpůsobuje. Rittyho podnikání s hostincem a výrobou pokladen je příliš náročné, a tak se svého podílu vzdává.

Práva na zařízení postupně přecházejí k dalším majitelům a v roce 1884 je získává podnikatel John H. Patterson.

Ten rozvíjí výrobu a zakládá společnost National Cash Register Company, známou pod zkratkou NCR. Pokladny dostávají další vylepšení, včetně zásuvky na hotovost a dokonalejších registračních mechanismů.

Z původního nápadu jednoho nedůvěřivého hostinského se stává úspěšný průmyslový výrobek. Přestože dnešní elektronické pokladny umějí mnohem víc než jejich hlučné mechanické předchůdkyně, základní myšlenka zůstává stejná: každá transakce má zanechat stopu.

Technika tak už téměř půldruhého století pomáhá nejen počítat peníze, ale také hlídat lidské slabosti. A ten charakteristický zvuk „cink“? Ten je vlastně připomínkou, že někdo právě něco zaplatil – a že se na to někdo jiný dívá.