Dnes patří dětský kočárek k běžné výbavě každé rodiny. Jeho historie je však mnohem překvapivější, než by se mohlo zdát. První modely netlačí rodiče, ale tahají je kozy, poníci nebo dokonce psi.

Teprve během dalších staletí se z šlechtické atrakce stává nepostradatelný pomocník milionů rodin.

Lehký, snadno ovladatelný, stabilní a anatomicky uzpůsobený. Takový by měl být moderní dětský kočárek.

Zatímco dnešní rodiče si vybírají z modelů do města, do terénu nebo třeba na běh, první kočárky byly těžké a ten vůbec nejstarší nesloužil ani tak k přepravě dětí jako spíše k jejich zábavě.

Kočár(ek) pro majetné

První kočárek vzniká pro děti Williama Cavendishe (1698–1755), 3. vévody z Devonshiru, který chce svým potomkům dopřát trochu zábavy na čerstvém vzduchu.

Pověří předního anglického architekta a designéra Williama Kenta (asi 1685–1748), aby navrhl zahradní vozítko. Jeho vynález z roku 1733 je jakousi zmenšeninou klasického kočáru, jen v dětské verzi se jako tažná zvířata místo koní používají kozy.

Vynález si rychle získává popularitu mezi rodinami z vyšších vrstev a stane se módní záležitostí. Vedle koz bývají některé kočárky zapřahány také za malé poníky a výjimečně i za psy. Platí přitom, že čím okázalejší spřežení, tím větší obdiv vzbuzuje.

Později z konstrukce mizí postroje pro zvířata a nahrazuje je madlo, takže kočárek mohou vozit rodiče nebo chůvy. Je však umístěné vpředu, takže děti vidí jen záda osoby, která kočárek táhne, a dospělí zase nemají přehled o tom, co dítě v kočárku dělá.

Nový model

Opravdový průlom však přichází s Američanem Charlesem Burtonem (1823–1892), který v roce 1848 navrhuje kočárek tlačený zezadu. Ve Spojených státech sice velký úspěch neslaví, zato v Británii se stává módní senzací.

K jeho oblibě výrazně přispěje i královna Viktorie (1837–1901), která pořídí několik kočárků pro své děti. Burtonův kočárek navíc přináší zásadní změnu v tom, jak rodiče se svými dětmi tráví čas.

Poprvé mohou dítě nejen vozit, ale také ho mít neustále na očích. V polovině 19. století se objevují první továrny, které začínají kočárky vyrábět ve větším množství. Konstrukce se postupně zdokonalují.

Přibývají brzdy, odpružení i další bezpečnostní prvky a kočárek se z luxusního výstřelku pomalu mění v běžnou součást rodinného života.

Do města i na túru

Další revoluci přinese rok 1889, kdy americký vynálezce William Richardson představuje oboustranný kočárek umožňující dítě otočit po směru i proti směru jízdy.

Ve 20. století pak britský letecký konstruktér Owen Maclaren (1906–1978) navrhuje lehký skládací model s kostrou z hliníku, který se stane předlohou většiny dnešních sportovních kočárků.

V 60. a 70. letech se kočárky mění v designový objekt. Objevují se výrazné barvy, chromované konstrukce, hluboké korby i první sportovní modely.

V 90. letech přichází éra kočárků do terénu, inspirovaných horskými koly, a dnešní rodiče si mohou vybírat z desítek typů – od ultralehkých městských verzí až po robustní modely pro běh nebo turistiku.

A přestože se technologie neustále vyvíjejí, základní princip zůstává stejný: bezpečně převézt to nejcennější, co máme.