Biologické, nebo také vnitřní, hodiny významně ovlivňují tělo a mysl. Pomáhají spoluvytvářet rovnováhu sil a přizpůsobování dnu a noci. Usnadňují našemu tělu zvykat si na zimu a teplo v průběhu měnících se ročních období. Také stojí za denními cykly, jako je večerní únava a ranní odpočatost.
Ač by se dalo říci, že se naše tělo ani v jedné jediné hodině jednoho dne neprojevuje stejně, v jednotlivých časových fázích v průběhu po sobě jdoucích dnů to neplatí. Člověk má nastavený vnitřní cyklus, který se vždy během přibližně 24 hodin neustále opakuje.
Stojí za tím cirkadiánní rytmus, ten má periodu o délce přibližně 20–28 hodin. Tento cyklus je provázen sledem fyziologických pochodů a biologických reakcí, což neovlivňuje pouze tělo, ale i naši psychiku.
Za vše můžou geny
Díky genetice existují jedinci, kteří mají vzestupy a útlumy aktivity nastaveny opačně či jsou alespoň minimálně ovlivněny.
Lidský biorytmus se nastavuje již před narozením, jako příklad může sloužit sjednocení srdečního rytmu plodu a matky, kdy u obou dosahuje nejnižších hodnot mezi 2 a 6 hodinou ranní.
Někteří lidé také mohou mít větší problémy se vstáváním než druzí, je to právě kvůli drobné změně v genu odpovědném za biologické rytmy. Ani tato drobná mutace je ale neomlouvá, podle vědců lze tuto indispozici překonat disciplínou.
Biologická délka dne
Objektivní délka dne je známých 24 hodin a je dána otáčením Země kolem své osy. Živé organismy se s tímto faktem snaží synchronizovat, jedním s pomocníků je světlo, ať už přirozené nebo umělé. Jak je to ale s biologickou délkou?
Pro přibližně 95 % lidí má den 24 hodin a 12 minut. Je ale dokázáno, že mezi živočichy panují rozdíly. Kupříkladu myš domácí (Mus musculus) má subjektivní délku dne o 24 minut kratší, než je ta skutečná.
Savci mají celý svůj organismus propojený, lidské centrální hodiny jsou umístěné v mozku. Je však třeba brát v potaz, že každý orgán v těle má svůj vlastní biologický rytmus.
Skřivan vs. sova
Biologické hodiny umožňují všem živým organismům orientaci nezávisle k času a každému tak určují specifický chronotyp neboli to, zda jste ranní ptáče – skřivan (morningness) či večerní sova (eveningness).
Za skřivany jsou považováni lidé, kteří jsou po ránu velmi čilí, jsou okamžitě připraveni k práci, z kraje dne toho dokážou nejvíce a polednem počínaje jejich produktivita klesá, energie polevuje a začne se projevovat ospalost.
Sovy jsou jejich pravým opakem, nejvíce práce odvedou odpoledne a večer. Tyto propady a vrcholy biologického rytmu jsou vrozené, ale během let se mohou pozměnit životosprávou.
Ranní ptáčata ke své produktivitě potřebují zaměstnání od brzkých ranních hodin, neodkládat úkoly na později a chodit brzy spát. Sovy by se přes den měly věnovat jednodušším činnostem a hlavní práci by si měly ponechat na pozdní odpoledne a večer.
V produktivním věku panuje rozdělení na přibližně 40 % ranních ptáčat, 10 % večerních sov a celých 50 % je nevyhraněných.
Úskalí doby
Jedním z největších problémů pro nastavení vnitřních hodin je nepřetržité venkovní osvětlení, ale také neustále puštěná televize, počítač a koukání do telefonu.
Tato umělá světelnost pomáhá zahnat přirozený nástup únavy, potlačuje sekreci melatoninu a ovlivňuje cirkadiánní rytmus. Jedním z nejzávažnějších problémů pro chronobiologický rytmus je cestování do zemí s časovým posunem a to větším než 2 hodiny.
Lidskému tělo poté trvá minimálně jeden den, než se z toho dokáže vzpamatovat, u delších posunů je tomu ještě déle.
Nejčastějším projevem je choroba z časového posunu (pásmová nemoc – jet-lag), která může způsobovat poruchu spánku, únavu, malátnost, dezorientaci a střevní potíže.
Dalším neduhem moderní doby je práce na směny, ta nutí lidi pracovat i v době, která je určená ke spánku. Přestože se dá na práci v noci navyknout, může docela závažně ohrozit dlouhodobé zdraví.
Hypo – Hypo
Kromě nadledvinek, kde se vytváří adrenalin, noradrenalin a pro biologické hodiny důležitý kortizol, je chronobiologie lidského těla ovládána především z hypotalamu a hypofýzy.
Hypotalamus je nejdůležitější spojení mezi mozkem a vegetativním a hormonálním nervovým systémem.
Tento centrální regulační orgán řídí téměř všechny základní funkce, ale hlavně důležité vnitřní hodiny v mezimozku, díky čemuž je povolován hormon melatonin z epifýzy.
Další žláza, která přijímá rozkazy od hypotalamu, je hypofýza, ta je pokládána za hlavní žlázu lidského těla. Hypofýza reaguje na příkazy a následně řídí funkci jiných žláz umístěných v těle, např. varlat, vaječníků, štítné žlázy atd.