„Neslýchané, co si to vymýšlí za novoty! Stejně mu všechno zboží rozkradou,“ šeptají si mezi sebou obyvatelé města Memphis v americkém státě Tennesse na podzim roku 1916. Teď ještě pomlouvají netradiční způsob nakupování, brzy ale změní názor.
6. září 1916 v Memphisu na Jeffersonově ulici číslo 79 vzniká první obchod, kde lidé nemusí stát dlouhé fronty. Nákupní košíky a otevřené police zaplněné potravinami, z nichž si každý může vybrat, to je něco dosud nevídaného.
Američan Clarence Saunders (1881 – 1953), který za tímhle nápadem stojí, se nenechá odradit prvními rozpaky a všem pochybovačům nakonec vytře zrak, protože zákazníci rychle přijdou novince na chuť. „Nenech si ujít ten nový obchod.
Do košíku si jednoduše nabereš jídlo, které chceš, a u východu z obchodu u pokladny zaplatíš,“ vypráví nadšeně Peggy obtěžkaná plnými nákupními taškami své konzervativnější přítelkyni Mary při setkání na náměstí.
Na dluh vám nic nedám!
Saunders prošel opravdovou školou života a mluví z něj letité obchodnické zkušenosti. Je z chudé rodiny z Virginie, proto když mu obchodník se smíšeným zbožím nabídne, aby u něj prodával za byt a stravu, neváhá a ve svých 14 letech opustí školu.
Když je mu 19 let, vydělává už 30 dolarů za měsíc jako prodavač ve velkoobchodu s potravinami. O dva roky později se stěhuje do Memphisu. Je schopným obchodníkem, který se snaží co nejvíc zlepšit systém nakupování.
Hodně zákazníků má ve zvyku nakupovat na úvěr a platit až na konci měsíce, což je pro prodejce smrtonosná past. „Tomu musíme udělat přítrž, jinak nás nečeká nic jiného než krach,“ přemýšlí Clarence o každodenních starostech obchodníků.
„Z čeho máme nakupovat nové zboží, když nám neplatíte?“ začíná být už podrážděný i na své zákazníky, kteří sice požadují široký výběr zboží, ale platit se jim moc nechce.
K problému se postaví rázně a roku 1915 zakládá společnost Saunders-Blackburn Co., která uznává jenom prodej za hotové.
Kde vzal růžové prasátko?
Nekonečné čekání, než vás prodavač obslouží, je hrou na nervy zákazníků i prodavačů. Ženy si sice ve frontě stihnout říct nejnovější drby, ale strávit půl dne nakupováním je ztráta času. I s tím si ale Saunders ví rady.
Vymyslí obchod, kde se zákazníci budou obsluhovat sami! Nazve ho Piggly Tiscali Kino a logo tvoří hlava růžového prasátka. Když nad neobvyklým názvem někdo vrtí hlavou, odbude ho s úsměvem:
„Trvalo mi dvě hodiny najít jméno, které by bylo dost směšné.“ Jedna pověst tvrdí, že ho ke značce inspirovalo stádo prasat, které viděl z vlaku.
Růžovou má rád, dokonce když si staví v Memphisu obrovský dům (dnes je v něm muzeum), nechává fasádu natřít touhle barvou.
Strmý vzestup, krutý pád
Není pochyb, že se se svým nápadem strefil do černého. Přibývá nadšených zákazníků i obchodníků, kteří chtějí prodávat stejným způsobem.
Saunders poskytuje koncese a do roka má po celých USA řetězec více než sta obchodů a svůj systém prodeje si nechává patentovat.
Další a další obchody navíc přibývají raketovou rychlostí, v roce 1922 už je jich rekordních 2600. Po velkém úspěchu ale bohužel přichází krach.
V roce 1923 se dostává do dluhů, nad firmou ztrácí kontrolu, musí odstoupit z jejího vedení a téměř přes noc se stává chudým. Nic ho ale neodradí a hned zakládá další společnost a celý život experimentuje s automatizovaným obchodem, který pojmenuje Keedoozle. Zákazník dovnitř hodí minci a na pás mu vypadne zboží.
