Do newyorské výstavní síně Central Palace kráčí davy lidi. Všichni se těší na uměleckou soutěž, která se v tamních prostorách koná. Úsměv na tváři má také Marcel Duchamp, jež chce pobavit kolegy, a tak pod pseudonymem přihlásí své dílo s názvem Fontána. Po pár hodinách naštvaně práská dveřmi.
Přiznaná nahota
Co: Olympia
Autor: Édouard Manet
Rok vzniku: 1863
Ti dva mají podobná jména, malují však úplně jinak. I přesto podniká Claude Monet (1840-1926) nebývalé úsilí, aby zachránil obraz svého zesnulého kolegy Édouarda Maneta (1832-1883). Skandály ověnčenou Olympii nakonec zachrání!
Chcete mě?
Francouze ani tak nenadzvednou bílá ňadra či naznačené ohanbí. Mnohem více je pobouří vyzývavý výraz ženy na obří olejomalbě. Okamžitě se dovtípí, že jde o lehkou ženu.
Napovídá tomu třeba orchidej ve vlasech, orientální šátek či samotné jméno Olympia, jež je konce 19. století spojeno právě s pařížskými lehkými děvami. Manet se však inspiruje u italského malíře Tiziana (1488/1490-1576), pár věcí však změní.
Svůj výtvor například zaopatří černou kočkou, tedy tvorem, jenž je spojen s promiskuitou. Navíc je i černošská služka, která ženě přináší květiny. „Viděli jste, jak je hubená? To je děs!“ soptí básník Charles Baudelaire (1821-1867).
Manet svůj obraz sice namaluje už v roce 1863, světlo světa ale spatří až o dvě léta později. A okamžitě se na něj vrhají kritici. Kontroverze neutichají ani po malířově smrti, tehdy vlastnictví přechází na vdovu, ta se rozhodne dílo v roce 1890 prodat.
Tím zaktivuje Maneta, jenž uspořádá veřejnou sbírku a nastřádá 19 415 franků! Louvre ale dílo odmítne, a tak ho pověsí v lucemburské galerii. Cestu zpět do Francie si nachází až v průběhu 20. století.
Inspirace z nevěstince
Co: Avignonské slečny
Autor: Pablo Picasso
Rok vzniku: 1907
Pokud bychom chtěli vidět Avignonské slečny od Pabla Picassa (1881-1973), museli bychom nasednout na letadlo a vyrazit do New Yorku. V tamní galerii totiž jeden ze šokujících obrazů visí.
Geometrie v akci
Průkopník kubismu stvoří monstrózní dílo, které má na výšku více než dva metry! Stojí za ním ale hromada práce, protože Picasso kreslí stovky skic a většina z nich končí v koši. Na plátno převede pět různých žen v rozličných polohách.
Sám malíř uvede, že ho inspiruje procházka kolem jednoho z barcelonských nevěstinců. „To je snad špatný vtip,“ uleví si Henri Matisse (1869-1954), o rok později se ale Picassovým dílem nechá ovlivnit.
Spousta kritiků však netuší, že malíř každou postavu geometricky promýšlí, zároveň do svého díla skrývá odkazy na staré iberské umění. Obraz poprvé vystaví v roce 1916, následně je plátno srolováno a musí vydržet až do meziválečného období. Tehdy jsou Avignonské slečny prodány za 25 tisíc franků.
Prostě záchod
Co: Fontána
Autor: Marcel Duchamp
Rok vzniku: 1917
Umělec Marcel Duchamp (1887-1968) Ameriku pořádně pobaví. Do jedné ze soutěží totiž přihlásí svůj výtvor – sněhobílý pisoár. Instalaci trefně pojmenuje Fontána.
Pisoár? Vyhodit!
Celý příběh je vlastně prostý, Duchamp kráčí po 5th Avenue a zapluje do jednoho z obchodů. A právě tam si pořídí pisoár, který donese do ateliéru a dumá. Pootočí ho našikmo a pár tahy připíše „R. Mutt 1917“.
„Chtěl jsem nějaké hezké jméno, tak jsem zvolil Richard,“ komentuje tajemné písmeno R. Tím ale všechno začíná, protože Duchamp se přihlásí na výstavu Společnosti nezávislých umělců.
V organizaci dokonce zastává několik funkcí, a tak volí raději pseudonym. Další sled událostí mu bere vítr z plachet. Porotci kroutí hlavou a Fontánu sice přijmou, odmítnou ji však vystavit. Rozlícený umělec ve zlosti opouští výstavu i celý spolek!
Nadále se ale svým pisoárem chlubí, než se za nejasných okolností ztratí. Podle jedné báchorky ho vyhodí uklízeč, když Fontánu považuje za odpad. Duchamp se nakonec v 50. letech nechá přemluvit a udělá několik replik. Fontána je dodnes považována za přelomový výtvor 20. století.
