Historický turistický průvodce Římem: Opít se do němoty znamená pít po řecku

Unavený poutník Amulius si pronajal v Římě v roce 146 př. n. l. malou komůrku a teď vchází do místní svatyně. Musí se tu přihlásit k pobytu zdejším správcům.

Chrám slouží zároveň jako informační centrum, a tak se těší, že než vyrazí na prohlídku města, vyslechne nejnovější drby.

První Amuliovou zastávkou se stává vrch Palatinum, kde zakladatel města Romulus podle pověsti vyoral brázdu značící první obvod Říma. Právě tady se nacházela první osada Roma Quadrata. Za republiky (6. – 1. století př. n. l.) tu sídlí bohatí patricijové.

Nevynechá také prohlídku chrámu Magna mater (Velké matky), který později zničí požár.

Nové příchozí chudáci seženou nejlevnější ubytování na pahorku Viminalis.

Lacinější ubytování

Řím má sedm pahorků, turista se ale na některých nemá šanci ubytovat. Třeba Caelius je sídlem milionářů. Nejvhodnějším místem pobytu pro plebejce, prosté lidi, je nejspíš pahorek Viminalis, o kterém píše současný britský historik Philip Matyszak:

„Většinou tu je ubytování lacinější než na Quirinalu (sídlo vyšší střední vrstvy – pozn. red.)“.

Hosté se ve společnosti dobře baví a každého nováčka si nejdříve pořádně oťuknou.

Zbytky se balí do ubrousku

Cizinec dostává hodně pozvánek na hostiny. Na nich místní nováčka hovorem testují, zda jim bude prospěšný, nebo jestli svým vyprávěním poskytne společnosti zábavu.

Pokud se na hostině bude pít po řecku, tedy nezřízeně, musí si na zpáteční cestu objednat nosítka. A neměl by zapomenout ani na velký ubrousek na zabalení zbytků.

Popíjet na hostině po řecku znamená pořádně se opít.

Kypřené mince mít nesmí

Nováček se musí zastavit u směnárníka, sídlícího uprostřed tržnice. Ten na lavici zvané banca prověří, nejsou-li jeho mince nakypřené (měděné jen se stříbrným povrchem) a zváží je (starší mince ztrácejí na váze, někdo také schválně obrušuje kov). Teprve jsou-li peníze v pořádku, může poutník vyrazit do obchodů.

Návštěva Říma patří mezi velká lákadla v každé historické etapě.

Na věznění nejsou peníze

Ulpí-li na návštěvníkovi města podezření z nekalého činu, zadrží ho ve vězení, než se rozhodne o propuštění nebo udělení pokuty. Město nemá finance na věznění většího počtu lidí. Nejlépe jsou na tom urození.

„Pobývají v domech sobě rovných, kteří je zdvořile hlídají, dokud císař neposoudí jejich případ,“ vysvětluje Matyszak. Většina prohřešků se řeší pokutou.