V hloubce středověkých londýnských stok objevil tým výzkumníků jeden podivný objev. Našli zde totiž pozůstatky doposud nezmapovaného druhu mihule. Odborníky nejvíce zaujaly její zuby, byly ostré jako břitva a ze všeho nejvíce připomínaly zuby upíra.

Přestože jsou samotné mihule v mnoha zemích považovány za delikatesu, jejich způsob obživy až tak delikatesní není. Mihule mají okrouhlá ústa bez běžných čelistí. Jejich tlama mnohem více než cokoliv jiného připomíná přísavku. Přísavku doplněnou o ostré zuby, kterou se přisají ke svému hostiteli a zaživa ho pojídají.

Přestože se mihule ve středověkých spisech objevovaly, archeologických záznamů o nich k dispozici mnoho není. Může za to nejspíše stavba kostí těchto živočichů, protože ty se jednoduše rozkládají – jejich složení připomíná naše vlasy nebo nehty. Londýnský objev rybího upíra je tak v podstatě ojedinělým úkazem. Osud mihule je ale díky místu objevu zřejmý, skončila v žaludcích londýnských urozených občanů, a to někdy mezi lety 1270 a 1400.

Různé druhy mihulí je možné najít až v době před tři sta šedesáti miliony lety. V dnešní době obývají řeky, moře i oceány, a většina z nich je chráněná.