Skip to content

Henry Clay: Kandidát poražený vlastní pomluvou!

Už zase nějaké volby? Volby zkrátka byly, jsou a budou. A pokud máte pocit, že špíny jsou plné až dnes, mýlíte se. Podrazy a podpásovky jsou běžnou součástí našich, evropských i amerických volebních kampaní už od počátku.

Ukázkou budiž americké volby v roce 1844. Na jedné straně stojí Henry Clay (1777–1852), kterého podporuje strana Whigů, přestože už dvakrát (v letech 1824 a 1832) prezidentské volby projel. Na druhé kandiduje za demokraty poměrně neznámý James Knox Polk (1795-1849), který naopak o prezidentskou roli vůbec nestál. Usiloval o funkci viceprezidenta, ale demokrati se tak rozhádali, zda podporovat bývalého prezidenta Martina Van Burena (1782–1862) nebo senátora Lewise Casse (1782–1866), že se nakonec ukázal jediným, na kom se rozhádané frakce shodly.

Henry Clay

Porušil celé Desatero

Clay se svými nenaplněnými ambicemi touží po prezidentském křesle tak moc, že je ochoten udělat cokoli, aby si do něj mohl sednout. Nejprve vyrukuje s posměšným heslem „Kdo je vlastně ten Polk?“ čímž se ovšem poněkud ztrapní, protože Polk byl poprvé zvolen do Sněmovny už v roce 1825 a od té doby stihl být i guvernérem Tennessee. Když se nenechá vyprovokovat k odpovědi, zkusí tvrdit, že je to nudný a nezajímavý páprda. A zase narazí, neboť demokraté kontrují vydáním brožurky, ve které připomínají, že poživačný Clay už stihl porušit snad všechna boží přikázání. Do třetice to zkusí přes otroctví, které je jednou z klíčových otázek voleb.

Volby v roce 1844

Obviní ho z cejchování otroků

Nebylo by špatné posbírat hlasy abolicionistů, napadne Whigy. Stačí jim namluvit, že Polk je krutý otrokář, který obchoduje s otroky ve velkém. A vypustí do tisku úryvky z deníku údajného německého cestovatele Barona vona Roorbacka, kde se píše: „Čtyřicet z těchto nešťastných bytostí zakoupil politik JK Polk, a vlastní rukou jim žhavým želem vypálil na hruď cejch, aby je odlišil od ostatních.“ Příběh se šíří jako lavina a objeví se i v novinách po celých Spojených státech. Polk vše rozhořčeně popírá, jeho tým předkládá důkazy, že jde o podvrh a přihodí důkazy, že otrokářem byl naopak Clay. Whigové okamžitě zařadí zpátečku, ani omluva však situaci nezachrání. Abolicionisté volí Polka. I ti, kteří předtím volili Claye.

Už v roce 1844 byly volby bohatým zdrojem inspirace pro karikaturisty a humor.
Foto: slideplayer.com, wikipedia.org, pinterest
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …