Zdejší minerální prameny se využívají už v 15. století, o jejich slávu se ale postará teprve chebský lékař Bernard Adler (1753–1810). Na konci 18. století uzavře mříží pavilon nad dnešním Františkovým pramenem, aby se do něj nedostávaly nečistoty.
Jenže ve zdejším kraji existuje už od středověku tradice, že ženy nosí minerální vodu od pramene do Chebu. Tam ji prodávají jako normální stolní vodu k běžné spotřebě. Uzavření pramene se ženám nelíbí, a proto pavilon poničí.
Samotného Adlera pak na ulici napadnou a pokřikují na něj, že je „zloděj chleba“. Lékař požádá městskou radu Chebu o okamžité řešení situace, ale ta se nechce do ničeho míchat.
Adler proto vyrazí do Prahy, kde se právě v září 1791 koná korunovace Leopolda II. (1747–1792) českým králem. Žádá panovníka, ať vezme pramen pod svou ochranu. Král mu vyhoví a pošle na Chebsko dokonce vyšetřovací komisi.
První lázeňský dům
V roce 1793 zde vzniká hotel Tři lilie, vůbec první lázeňský dům, který nabízí svým hostům slatinné koupele. Postaví ho Anton Loimann (1755–1837), otec pozdějšího starosty obce.
Dům se stává azylem pro některé významné hosty, kteří se tu objeví, například pro německého básníka Johanna Wolfganga Goetha nebo rakouského knížete Klemense Metternicha (1773–1859).
Povýšení na město
Dobrá pověst místního léčivého pramene se rychle šíří a Adlerova vytrvalá snaha prosadit zdejší lázeňskou péči přináší zasloužené ovoce.
Po Leopoldově smrti převezme záštitu nad minerálními vodami císař František I. (1768–1835) a obec se 27. dubna 1793 stává nejprve jeho vsí a nakonec roku 1807 dostává jeho jméno.
Rychle se rozrůstá a František Josef I. (1830–1916) ji v roce 1865 povyšuje na město.
