Autor: Filip Krumphanzl

„Je to zrádce!“ volají srocení stavové jeden přes druhého. Královský rada, Florián Gryspek, se snaží obvinění vyvrátit, ale jeho slova se ztrácejí ve změti hrozeb a výčitek. Obhajoba nikoho nezajímá. Toho dne skončí ve vězení na Pražském hradě.

Dlouho si zde ale nepobude. Navrátivší král Ferdinand ho vysvobodí a jeho žalářníky ztrestá.

Je nová doba. Po tisíciletém období temna přichází v 16. století novověk. Světlejší, radostnější a celkově otevřenější, což se kromě politiky odráží i v kultuře a architektuře. Patrné to je skoro ve všem.

Novinkou je i širší možnost studovat či pracovat v zahraničí. Kdo má nadání a peníze, má svět na dlani. To je i případ Floriána Gryspeka (1509–1588), šlechtice tyrolského původu, který vystuduje ty nejlepší univerzity Evropy, aby následně vstoupil do služeb českých panovníků.

Ale jak už to tak bývá, domácí šlechtici se na přivandrovalce dívají skrz prsty, obzvlášť když mají dojem, že jim šlape po štěstí. Kvůli tomu se Gryspek jednou ocitne i ve vězení s obviněním z velezrady.

Kurýr, právník, účetní…

Gryspek ale nepostrádá vědomosti, intuici ani správnou míru dravosti a tak vykonává i činnosti, které do vymezeného popisu jeho práce nespadají. Bdí nad doručováním královských písemností, řeší dědická práva, propočítává městské půjčky a v neposlední řadě „fušuje“ i do důlního průmyslu.

Ve spolupráci s Jiřím z Gersdorfu, Kryštofem z Gendorfu a Janem z Vítence připraví návrh na nový horní řád… Je logické, že při takovém pracovním vytížení nabude dojmu, že si zaslouží více peněz. Po apelu na ostatní členy komory nejen že se mu trvale zvýší plat, ale ještě obdrží jednorázovou odměnu „jako výraz uznání za úspěšně vykonávanou práci“.

Problémy se stavy

Neblahý obrat v Gryspekově kariéře způsobí eskalující nepokoje mezi císařem Karlem V. a protestantskými říšskými knížaty, které v roce 1546 dokonce přerostou v tzv. šmalkaldskou válku. Sekretář krále a císaře Ferdinanda I. Habsburského (1503–1564) se pokusí jménem krále svolat vojenskou hotovost na podporu římskoněmeckého císaře, narazí ovšem u českých stavů, z nichž mnozí s protestanty sympatizují.

Ferdinand proto na duben 1547 svolá zemský sněm. Sám se ho ale neúčastní, neboť již vyjel do války podpořit svého bratra, namísto něj zde vystoupí jeho věrný sekretář. Jednání se ale zvrhne. Stavy využijí nepřítomnosti panovníka k vyvolání vzpoury.

Schůze se od začátku nese ve velice konfliktním duchu a na adresu královského rady se nedrží zkrátka.

Purkrabí zasahuje

„Mluvčí opozičních… mu předhazoval, jak se mohl opovážit nahlížet jako cizinec a vetřelec bez vědomí stavů do pozemkových knih, zemských desek a privilegií,“ popisuje vyostřený průběh sněmu Griessenbachová.

Gryspeka obviní z toho, že do Čech přišel bez vindry a na úkor zdejších se obohatil. Prý měl také pořizovat opisy důvěrných státních dokumentů a prodávat je v cizině – zkrátka to nejhorší, čeho se lze v jeho funkci dopustit.

Na obhajobu nečekají a dají královského radu zavřít za velezradu do vězení. Někteří účastníci dokonce volají po tom, aby byl podroben mučení! K tomu nakonec nedojde, snad jen díky zásahu nejvyššího purkrabího Volfa Krajíře z Krajku, který rozvášněný dav krotí.

Nakonec tak odsouzeného jenom ženou do cely v Bílé věži na Hradčanech.

Zajetí v erbu

Převrat na Pražském hradě nemá dlouhého trvání. O jeho osudu je rozhodnuto ještě týž měsíc o 200 kilometrů na sever, u německého Mühlberku. Zde dojde k zásadnímu střetnutí šmalkaldské války, kdy protestantské vojsko utrpí těžkou porážku.

To vezme vítr z plachet i českým stavům v Praze a vězněného Gryspeka propustí. Když pak královský rada předstoupí před shromážděné stavy (přičemž ti dříve nejhlasitější raději uprchli z města), aby si vysvětlili proti němu vznesená obvinění, neozve se ani hlásek.

„Protivníci již neměli odvahu trvat na falešných obviněných vzešlých z chladného kalkulu,“ píše Griessenbachová s tím, že Ferdinand vzbouřené stavy donutí se radovi omluvit a vydat oficiální proklamaci o jeho bezúhonnosti.

Na připomínku svého třídenního zajetí si pak Gryspek umístí do rodového erbu Bílou věž… (redakčně kráceno)