„Kdosi se nicméně pokusil mne o tuto půdu připravit, a já jej budu za pomoci velkého boha žalovat,“ rozčiluje se Disnek, příkladná manželka, které její choť, kněz Idu, daroval pozemek. Nenechá si nic líbit. Dobře ví, že dědit může a právo ve Starém Egyptě stojí na její straně.

Paní Hetepheres se stará o domácnost a péče o velký dům jí zabere veškerý čas. Spousta Egypťanek ale už od dob Staré říše (2700‒2180 př. n. l.) není jenom stínem svého muže a opatrovnicí svých dětí. Mají práci i mimo svůj domov.
Jeden z nápisů na stéle z Abydu, uložené dnes v káhirském muzeu, připomíná paní Nebet, vládkyni, dědičnou princeznu, soudkyni a dokonce vezírku! „Jde o vzácný případ, protože známe jinak již jen jednoho vezíra ženského pohlaví, a to z doby XXVI. dynastie,“ vysvětluje současný francouzský egyptolog Christian Jacq. Spravovat ryze mužské záležitosti Nebet umí a není sama…

Poradí si i s hieroglyfy
Tausret vede výrobnu paruk, Isis jako tanečnice a zpěvačka baví společnost, Merjetneit je představenou velké tkalcovny… Všechny si dokážou zjednat autoritu. Snad kromě armády se schopným a Egypťankám otevírají téměř všechny profese a funkce existující ve společnosti, které vládne mocný faraon. A písaři nijak zvlášť nezdůrazňují, že to či ono povolání vykonává osoba něžného pohlaví. Považují to za samozřejmost. Nevadí jim ani to, že jim ženy zdatně konkurují i ve státní správě. Například Idut, pohřbená v Sakkáře a žijící v období Střední říše (asi 2134‒1690 př. n. l.) bravurně ovládá četbu i psaní hieroglyfů.

Šéfka zdravotnické služby
Ženám není zapovězeno dokonce ani povolání lékařky. Paní Pesešet z období Staré říše poklekne k pacientovi. Změří mu pulz, prozkoumá zorničky i oční bělmo, strukturu a barvu kůže. „Nemoc, kterou znám a kterou budu léčit je choroba srdce,“ prohlásí. Nepovažuje se ale za všemocnou. Když si není svým postupem jistá, volí slova, že se „pokusí léčit“ a když je v koncích, dokáže přiznat, že jde o nemoc, kterou nezná a léčit nedokáže. U svých mužských kolegů si vybuduje takový respekt, že je jmenována představenou lékařů a stojí v čele zdravotnické služby celého státu.

Osvědčí se nejenom u pokladny
Hemetre, pohřbená v Gíze, se zase stává opravdovou šéfovou podniku. Řídí administrativu a pod sebou má několik úředníků. Ve středoegyptském Beni Hasanu žije v době Střední říše paní jménem Cat, skutečná finanční specialistka chlubící se titulem „pokladník a strážce statků svého pána,“ kterým není nikdo jiný než místní guvernér Chnumhotep. „Jak si stojí naše pokladna?“ ptává se jí nadřízený. Do jejích rukou vkládá veškerou důvěru a Cat se osvědčí natolik, že se s ní guvernér po smrti své manželky dokonce ožení.

Využívá obchodního agenta
Egypťanky dědí stejně jako muži, a pokud se cítí poškozeny, klidně svůj spor ženou k soudu, který mají šanci vyhrát. Mužské pohlaví tu rozhodně neznamená přednost. Hodně žen navíc dokáže svůj majetek i utěšeně množit. „Pozemky prodejte, tratit nebudeme,“ přikazuje jistá paní Ipip kolem roku 775 př. n .l. svému obchodnímu agentovi. Ten poslušně plní její příkazy. „Kterákoli žena, dokonce i svobodná nebo ovdovělá, mohla řídit rodinný majetek a nevidíme žádný rozdíl v jejím sociálním nebo právním postavení v porovnání s muži,“ dodává Jacq. O takové míře emancipace si mohou středověké Evropanky nechat jenom zdát…