Skip to content

Drzý Jindřich z Lipé předkládal králi Janu Lucemburskému svoje požadavky

Je to zrádce, slyší Jan Lucemburské o Jindřichovi z Lipé. Jenže když ho uvězní na hradě Týřov, najednou pochopí, jak málo si česká šlechta svého panovníka váží. Nakonec ho ale propouští a netrvá dlouho a opět mu svěřuje úřad podkomořího.

Sotva na podzim 1310 překročí hranice země vojsko Jana Lucemburského (1296–1346), připojí se k němu u Kutné Hory i Jindřich z Lipé (1275–1329). Ačkoli není snadné proniknout do okruhu vladařových rádců, jemu se to podaří.

Mezi českými zemskými úředníky získává nejvyšší postavení, když zastává úřad maršálka a podkomořího.

Do okruhu rádců mladého českého krále Jana Lucemburského se pánovi z Lipé podaří proniknout velice brzy.

Pán z Lipé vyniká dobrým nosem na peníze a nemá žádné ohledy. Jistý si svým velkým majetkem a „účinnou podporou početných příbuzných, pokračoval ve své víceméně nezávislé politice, v níž byl král jenom okrajovou figurou,“ objasňuje šlechticovy postoje současný historik Miloslav Sovadina.

Jan Lucemburský si nenechá rejdy Jindřicha z Lipé líbit.

Příliš velké sebevědomí Podkomoří se cítí tak silný, že panovníkovi klidně předloží seznam pohledávek vůči němu, které mu vznikly při výkonu úřadu a „družina panošů a rytířů, která ho provázela, napřed i vzadu, stala se mnohem četnější než králova,“ doplňuje jízlivě zbraslavský kronikář Petr Žitavský (1260/1275–1339). Krále pobízí, aby utrácel. To se to hýří, když to není z jeho kapsy… „Příliš si vyskakuje. Zkroťte ho trochu,“ našeptává Janovi jeho suita. Zřejmě proto Jindřich 28. června 1311 ještě jako podkomoří předsedá soudu, ale už 5.

července ho střídá Walter z Castellu.

Eliška Rejčka, vdova po Rudolfovi Habsburském, se stane Jindřichovou milenkou a prožije s ním v Brně zbytek života.

Panovníkovy černé myšlenky Očerňující pověsti: „Zradil a opustil přece už dva krále – Rudolfa Habsburského a Jindřicha Korutanského,“ účinkují, a když se k nátlaku přidá i spojenectví královny Elišky Přemyslovny (1292–1330) a Jindřichova nepřítele Viléma Zajíce z Valdeka (asi před 1289–1319), Jan se lekne.

„Co kdyby mne chtěl zbavit trůnu?,“ nedají mu myšlenky spát. Pro jistotu nechá Jindřicha 26. října 1315 zatknout a uvěznit na hradě Týřově. Jenže Ronovci, z jejichž rodu pán z Lipé pochází, protestují a Lucemburk zjišťuje, jak malou má u české šlechty podporu…

Ludvíku IV. Bavorovi se povede nepřátele znovu usmířit.

Protivník se mění v přítele Pro klid v zemi vězně v dubnu 1316 propouští. Jindřich ale hned navazuje kontakty s Habsburky, vždyť jeho milenka Eliška Rejčka (1288–1335) je vdovou po Rudolfovi, jednom z nich.

Teď se ovšem dostává do hry i habsburský boj o římskou korunu, což se nelíbí římskému králi Ludvíku IV. Bavorovi (1282/1287–1347). Je v jeho zájmu, aby nepřátele usmířil, což se mu podařilo v dubnu 1318 v Domažlicích.

Tehdy Jindřich dostal zpátky úřad podkomořího a „Janovi vydatně napomohl v potlačení další vzpoury již následujícího roku,“ vysvětluje současný historik Tomáš Borovský. Poslední léta svého života (1320–1329) tráví Jindřich v Brně s Eliškou jako moravský zemský hejtman „stranou bouřlivých událostí, v uvážlivé správě svěřené země,“ doplňuje Borovský.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …